Nezanechať stopy

Retrodrama, které se divákovi snaží vsugerovat, že tohle bylo možné jen před čtyřiceti lety. Je vlastně s podivem, kolik práce měl všehoschopný systém s umlčením jediného nepohodlného svědka. Jasně, když otec spolupracuje s tajnou policií proti svému synovi, je špatně úplně všechno, ale třeba v Rusku, Bělorusku, Číně... je to stále denní realita. Skoro se tomu nedá nic vytknout, jen tu není cokoliv nového, co bychom nečekali. (Proč to koprodukovala ČT? Už neví co s penězi? Proč radši nenatáčí české filmy?) (11.05.2022)

Poľská nominácia na Oscara a právom. Poukazovať na hrôzy boľševizmu, kedy bol právny štát potopený v stoke, treba nepretržite. Najmä v tejto dobe a tu musím vyzdvihnúť trefnú poznámku verbala. Pokiaľ sa nič nezmení, zažijeme to celé znova. Neomarxistická pliaga v rúšku progresivizmu a lepších zajtrajškov indoktrinuje už deti v školských laviciach. Už teraz sa nastoľuje cenzúra, trestá sa názor, je nemysliteľné nejaké veci, čo i len vysloviť, inak vás len tak vytlačia mimo spoločnosti. A ovce zatiaľ bekajú a súhlasia. Mysliac si, že "co bolí druhé, nás přece nebolí." Lenže revolúcia vždy požiera aj svoje deti. A dejiny sa opakujú. Aj tento film môže byť mementom a tí čo pľujú na boľševizmus by si mali uvedomiť, aké dejiny začíname žiť my teraz. Nezačínajú sa nejak podobať na diktát jedného názoru? (13.05.2022)

Sice léty folklorní tiché pošty i scénářem docela přibásněná, ovšem strhující a parádně zdramatizovaná disidentiowka państwowa, ukazující demagogickou sílu minulého i nadcházejícího režimu a následnou bezmoc všech jejich obětí či odpůrců, kteří by si náhodou dovolili otevírat hubu. Milá mladá degenerace, pokud nyní náhle nezchytříte, nepoučíte se z minulosti, necháte se nadále vyplachovat debilitou asociálních sítí a zjevně řízenou mediální manipulací a nezapojíte se do potírání novodobých neomarxistických zmrdů už v zárodku, těšte se přesně na tuhle zářivou budoucnost kolektivně smýšlejícího stáda, kdy těch pár unisono nebučících závadných kusů vládnoucí oligarchie hravě kontumuje a přizdisráčská mlčící většina se zmůže na odpor pouze v mantinelech tichého „hrdinného“ pičování ve svých obývácích. A už nám to začalo! Pani prokurator Wiesława Bardon naprosto dokonalá socialistická machna, už dlouho jsem neměl takovou chuť napálit televizi, a Więckiewiczův generál Kiszczak opět koncertem famózní herecké mimiky. (04.05.2022)

Posledná rodina pravdepodobne navždy ostane Matuszyńskiho Občanom Kaneom, ten film proste už prekonať nejde. I tak je ale Leave no traces dokonalé dielo, aj cez vyťaženú tému, pretože originálne zobrazuje nezhody (a náznaky svedomia) aj medzi komunistickými pohlavármi, pri bezmála trojhodinovej stopáži má bezhlavé tempo, je perfektne vyvážené, skvele zahrané, kruté. Matuszyńskiho rukopis možno najviac poznať z práce s kamerou, ktorá je v “kontakných” scénach desne intímna, pri ne-dialógových scénach zas zaberá veľkými celkami spravidla malé exteriéry (parkovisko pred obchodom, parkovisko pred nemocnicou, pred políciou, pred psychiatriou), prípadne necháva hrdinov blúdiť šedivými chodbami nemocníc, a divák má z toho klaustrofóbiu, že  keď sa dostane do posledného dejstva,  je už prakticky mučený spolu s postavami. Veľký film, nejde mu nič vytknúť. Nechápem prečo mu ho akadémia opäť odignorovala. (15.04.2023)

No nebolo nám v tom komunizme "krásne"? A napriek tomu niektorí ešte stále smútia za touto dobou, kde sa človek spravodlivosti a slušnosti tak ľahko nedomohol... Čo sa týka celkového príbehu, tak uznávam, že Grzegorz a Jurek sa nemuseli správať ako takí anarchistickí bohémovia, ale to čo nasledovalo potom - to bola totálna ohavnosť, ktorá rozbehla kolotoč totalitných praktík v plnej nahote. Sám proti všetkým - aj tak by sa dal zhrnúť boj Jureka proti celej mašinérii, ktorá si ho podala - a nielen jeho, ale aj jeho rodinu a všetko čo sa ho týka. Smutné, že sa takéto veci diali - no ešte smutnejšie je, že niekomu je za takýmto režimom ľúto :( R.I.P. Grzegorz Przemyk (08.06.2022)