Vrchní, prchni!

„Ale ostřekovače vám přece nemusí hlásit, vždyť to vidíte i sám, ne?“ Nevidím jediný dôvod, prečo tomu nedať plných 5*. I po desaťročiach dokonalá pecka. Máte skvelé filmy, v ktorých ale je napr. 10-minútová zbytočná dejová odbočka, bez ktorej by to bolo lepšie a ktorá je taká nudná, že s čistým svedomím nemôžete dať 5*. U Vrchní, prchni! nič také. Nie je v ňom nič navyše. Všetko, čo tu má byť, tu je. A nie je tu nič, čo tu nemá byť. Dokonca aj veci, ktoré sú zdanlivo len také neškodné srandičky, majú svoje opodstatnenie (rozprávka o prasati v žite). Scenár je úžasný, plný absolútne božích hlášok a famóznych dialógov. Postavy sú uveriteľné. Jednotlivé scény už kultovejšie byť nemohli. Logické chyby si všimnete až pri tridsiatej repríze (prečo, keď za ním všetci utekali, si nikto nezapamätal ŠPZ vozidla? Ako mohli na svadbe súhlasiť s platbou vopred, kedy nevedeli, kto čo zje a vypije?). Do dokonalosti (a k piatej hviezde) to potom ruka v ruke dovádza dokonalý Abrhám (ale aj ostatní sú skvelí), geniálna Uhlířova pesnička, fantastická atmosféra starého pražského Žižkova a zaujalo ma, že je to prísne realistické; približne takto nejako by to prebiehalo, ak by sa nejaký chlap rozhodol stať s falošným čašníkom; ani raz som si nepovedal, že je to prehnané, že toto by sa určite nestalo alebo že sa nezachoval normálne. Všetky Vránove činy a rozhodnutia, nech sa javia byť akokoľvek absurdné, sú ukotvené v realite. Spätne oceňujem nielen perfektný situačný humor, ale i rôzne nečakanosti v scenári (napr. Vránova silná posadnutosť sexom, čo je pravdupovediac zaujímavá dejová vsuvka, mohlo by sa zdať, že bez nej by to bolo lepšie, ale  nebolo). (01.01.2005)

"Tak vrchní mají dneska sjezd.", "Vypadá jako Vrána, ale je to Králík.", "Ruce vzhůru, Broučci!" Bezchybná podvodnická skoro crazy komedie s neobyčejně vtipnými dialogy, krásně nostalgickou písní, dojemným Josefem Abrhámem a filosofickou pohádkou o vepříkovi, který jediný mohl říct "Byl jsem v žitě." (15.04.2003)

Geniální Svěrákův scénář, výborná a nedoceněná Smoljakova režie, vynikající Uhlířova hudba. Vránův životopis zní dnes takto: po škole jsem se vyučil knihkupcem, nastoupil jako knihkupec, pak nastoupil do nápravného zařízení, pak nastoupil jako druhý houslista do Pražské filharmonie a jsem stále druhý houslista Pražské filharmonie. Bývalý knihkupec a falešný vrchní Darek Vrána v pětasedumdesáti letech nemá už tak pevnou ruku a jeho smyčec sice trochu chytá stařecký třes, ale to co se naučil v Daliborce ladí stále a pokud se tohle někomu nelíbí, tak jediné co potřebuje je festovní šňůra na prádlo a vzrostlá jabloň. Produkce: FSB (02.06.2018)

Aj keď je Dalibor Vrána odborníkom na slovo vzatým a opatrnosti prikladá veľkú váhu, notoricky známe božie mlyny ho predsa len spravodlivo pomelú. Predtým vás však čaká 85 minút vrcholnej československej filmovej zábavy, ktorá zkultovnila natoľko, že si na nej čas vyláme zuby i za niekoľko desiatok rokov. (09.12.2012)

Vrchní, prchni! je bezpochyby jednou z kultovních klasik české komediální tvorby, na níž se podílelo hvězdné tvůrčí duo Svěrák-Smoljak. Když se ale člověk zamyslí nad dějem, jde vlastně o velice hořkou tragikomedii, v níž se humorným (ale stále uvědomělým) způsobem nahlíží na nejednu lidskou (zločinnou) slabost, ať už jde o podvody, sukničkářství, či jen "prosté" lživé vychloubání. Tvůrci nám tak naservírovali nejeden vskutku humorný až absurdní moment a obohatili nás množstvím hlášek, které za ta léta zlidověly. P. S. "Severní vítr je krutý..." (22.12.2022)