Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Príbeh divadla, ktoré má síce úspech u publika, ale musí čeliť aj ťažkostiam zo strany nadriadených orgánov a sťahovaniu do nových priestorov periférneho kultúrneho domu. Veľký priestor dostávajú ukážky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana ako Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, či Vizionář. (RTVS)
(viac)Recenzie (452)
"Proč má technickej personál zase lepší šatnu než my herci?" Divadlo Járy Cimrmana bylo pro mne vždy zárukou inteligentního humoru, přičemž kritika rakouského mocnářství vždy neomylně směřovala do aktuálního stavu společnosti. Tím samozřejmě vznikaly souboje s režimem, které tento snímek poměrně věrně zachycuje. Nicméně mi poněkud uniká, proč jsem měl za socialismu možnost tento snímek třikrát vidět v kině, když tady údajně byla tak ohromná cenzura. Vždyť tohle šťourání do systému si o uložení do trezoru přímo říkalo, ale cenzor si patrně zapomněl klíče doma. Důležité je však to, že, kdybych to neměl jako člen komise zakázané, tak bych se řehtal jako pominutý celý film. Ono totiž je čemu, ale kdo si neprožil všechny souvislosti, tak si mezi smíchem pohodlně najde chvíle k vydýchání. ()
Sympaticky oprsklá pozitivní konstruktivní satira, ve které Smoljak se Svěrákem zkouší, co jim v rámci tehdejší popularity Divadla Járy Cimrmana ještě projde. Scény u schvalovacích komisí pak zodpovídají případnou otázku, kde se ve Smoljakovi vzala ta slabost pro absurdní divadlo. Těmto sekvencím navíc čas neubral nic na zábavnosti, jak ví každý, kdo se někdy zúčastnil sezení grantové komise či studiových meetingů. ()
Snínek pro Cimrmanovi milovníky i naprosté analfabety, jež na jednu stranu pobaví, na stranu druhou ukáže dost smutné věci které se v umění děly před rokem 89... Pokud je vám alespoň trochu blízky český a zvlášté Cimrmanovský humor je Nejistá sezóna jasně správnou záležitostí. Zlatý prciny ()
Během sledování Nejisté sezóny se mě na rty dralo část sloky našeho nejlepšího zpívajícího básníka Karla Kryla "Byl hrozný tento stát, když musel si se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat" a k tomu jsem si mírně předělal pokračování "a bylo jim to málo, poručili hercům hrát, jak si přálo veličenstvo kat." Nejistá sezona je dnes už jen naštěstí zábavná připomínka silně nezábavné doby ve které pár lidí určovalo co ostatní můžou a co už nemůžou. Opravdu za tohle před pány Smoljakem a Svěrákem smeknu klobouk z hlavy prvního člověka s kloboukem, kterého potkám. Zákulisí "cimrmanovského" souboru s mrazivou ukázkou jednoho znamení tehdejší doby se podařilo slepit lepidlem s názvem "kvalitní humor" a udělat tak z Nejisté sezony, celosezóní zábavnou jistotu. ()
Dlhý trailer, v rámci ktorého je ako výplň doplnený dokument zo zákulisia. Ako namotávka dobré, pretože chuť pustiť si niekedy celú divadelnú hru sa dostavila. Pohľad do zákulisia nebol vyložene vata, ale v kontraste so scénami na prknách čo znamenajú svet pôsobil fádne. Chápem, treba vnímať kontext doby, ale v rámci komediálneho žánru musím zraziť dojmové body. ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (42)
- Ve hře „Vizionář“, kde Hlavsa (Jaroslav Weigel) dokáže věštit budoucnost, říká větu: „Důl má nápis Petr Bezruč.“ Existuje ale i verze „ostřejší“, kdy říká: „Petr–něco červenýho–Bezruč.“ (sator)
- Petr Bouček (Petr Brukner) řekne Kydalovi (Ladislav Smoljak) poté, co udělá chybu v představení „Dobytí severního pólu“: „Vidíš a ty nás vždycky péruješ!“ Původně však bylo ve scénáři: „Vidíš a ty nás vždycky jebeš!“ (mnaucz)
- Ve filmu je scéna, ve které se při zkoušce Rybník (Zdeněk Svěrák) schová za troubu, a když ji Špaček (Jaroslav Weigel) otevře, tak na něj Rybník kouká a Špaček se lekne. Toto se ve skutečnosti stalo při několika představeních Miloni Čepelkovi, který Jaroslav Weigla v té době ve skutečnosti v roli Hlavsy alternoval. A také se to stalo při představení, nikoliv při zkoušce. „Poprvé jsem skoro neudržel smích, ale nějak jsem to zvládl. Když to pak dělali znovu, tak jsem to vydržel,“ vzpomíná Miloň Čepelka. (mnaucz)
Reklama