Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Príbeh divadla, ktoré má síce úspech u publika, ale musí čeliť aj ťažkostiam zo strany nadriadených orgánov a sťahovaniu do nových priestorov periférneho kultúrneho domu. Veľký priestor dostávajú ukážky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana ako Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, či Vizionář. (RTVS)
(viac)Recenzie (452)
Ani hraný film, ani dokument, ani herci, ani neherci, ani tragédie, ani komedie. Čím vlastně Nejistá sezóna je? Mé zlé já mě nabádá napsat, že propagací cimrmanovského divadla, jenže jméno nejvýznamnějšího Čecha úmyslně neuslyšíme ani jedinkrát. Hlavní dějovou nit tvoří drama o nelehkém údělu českých umělců za pozdního socialismu a o jejich osobních shodách a neshodách – nejsmutnější část („tak až si pan doktor zapálí, tak budeme pokračovat“). Na ni jsou pak opatrně navěšovány ukázky z nám tak dobře známých Cimrmanových her – nejvtipnější část („není pro muže hanbou, když zde, v místě věčného mrazu, uroní kroupu“). A kromě toho všeho je Nejistá sezóna rovněž krotkou politickou satirou, jakousi neútočnou reflexí tehdejších poměrů – nejtrpčejší část („když je člověk na něco krátký, tak by si z toho alespoň měl dělat srandu, to platí o smrti i o politice“). Všechny situace údajně vycházejí z reálných zážitků jejich protagonistů, těžko říct jestli to samé platí také o hláškách, ale u Cimrmanů by mě to moc nepřekvapilo. Pro celou Nejistou sezónu jsou každopádně charakteristické dva výroky: „Zlaté prciny“ a „A je po ptákách“. 80% Zajímavé komentáře: Falcor, francis, Šandík ()
Takový líně tekoucí film, čímž však vtahuje do hlavního toku problémů té doby s netradičním divadlem a jednotlivými představeními, boji s komisemi, obhajováním se, ale i se sebou samotnými, nedochvilností, bokovkami, vztahy. Jak jde každý den našich životů za dnem, tak se zde střídá jeden divadelní večer s druhým, podle toho tedy i to pomalé plynutí. A přitom kromě určitého cynismu, rýpanců a vtipů i prvky nostalgie a zaujetí. ()
Kde jsou ty děti? Asi odešly, jak jsem na ně řval... tak jsem je zaplašil. Humor tvůrčí dvojice Svěrák - Smoljak, mám moc rád, je to pohlazení po duši v kterékoli roční době i v kteroukoli hodinu. A musím uznat, že tady se Cimrmani fakt pěkně rozšoupli (např. zlatý prciny). Vynikající film, nabitý osobitým humorem výše zmíněných pánů. Jen se oholím a pak se podívám panu Daňkovi na ptáčka. - Panu Ptáčkovi na daňka! ()
Jistá zábava s mrazivým obsahem, nejen o představení, jež muselo být "konstruktivní pozitivní satirou" a které bylo nakonec "celkem v intencích", jak pravil soudruh hodnotitel. (Nejste-li fanoušek J.C. výsledný dojem bude poloviční, v opačném případě velice nadstandardní, vše ve stylu, na který jsme zvyklí - "nehraju, jen konstatuju"). Kluci, jenom pár poznámek. - Prosim tě, dneska nemůžeš posuzovat, to není představení, to je funus. DVD: Po kliknutí na Bonusové materiály se dostanete na rozcestí. Můžete si přečíst Filmografie všech členů divadelního souboru s nejistou budoucností. Poté následuje Fotogalerie obsahující klasické fotky z filmu a posledním bonusem jsou tři Rozhovory. Smoljak vypráví o tom, že politické ovzduší v roce ´87 tálo a mohli tak natočit pravdivý film o strastech jejich divadla. Tragikomická je historka s kamerou. Smojlak nechtěl dělat postsynchrony, ale rovnou kontaktní zvuk, tehdy ovšem nebyl tak uznávaný tvůrce, aby se mu dostalo kvalitní kamery, takže obdržel horší typ, který rachotil. Aby se zbavili hluku, museli přístroj "zaboxovat" (utlumovacím boxem, který vážil okolo 2 metráků). Poté byla manipulace velmi obtížná. Svěrák mluví o tom, jak některé skutečnosti museli ze scénáře vyškrtnout, protože jinak by jim je diváci neuvěřili. Na závěr si stěžuje, jak špatná byla distribuce filmu, promítli ho prý v Lucerně a pak zapadl. Brukner vzpomíná na natáčení s úsměvem po celou dobu rozhovoru, vzpomíná například na tuhou zimu 87/88 v době natáčení. Jedná se o zajímavé bonusy, je jich ale velmi málo: 60%. ()
Dokumentová metafikce, která krásně vypovídá o cenzorních mechanismech doby, kdy vznikla, resp. doby, která datu vzniku krátce předcházela, čehož důkazem je, že mohla jít Nejistá sezóna vůbec do kin. Protože natočit podobný film o nějaké dva roky dříve, pravděpodobně by snímek uvízl v cenzorním sítu. Čímž pádem jde vlastně o svého druhu meta-metafikci. :) ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (42)
- Režisér Ladislav Smoljak chtěl, aby vše bylo co nejvíce autentické. Roli organizátorky Strašnického divadla Markové hrála tehdejší ředitelka, neherečka Jana Vokrojová. Ředitele agentury ztělesnil Ludvík Toman, který rok před natáčením skončil ve funkci ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. (Mertax)
- Některé postavy mají svá jména odvozená od jmen aktérů. Právě proto se například Jaroslav Weigel ve filmu jmenuje Špaček a Jan Kašpar je Melichar. (Vazzy)
- Podle scenáristy Zdeňka Svěráka na filmu není znát, že by se točil před listopadem 1989. Leccos vysvětluje podmínka, kterou si tvůrci dali: ve filmu bude vše, co se opravdu stalo, tudíž žádné cenzurní zásahy nepřipadají v úvahu. Buď Nejistá sezóna dostane povolení v této podobě, nebo bude zakázána. Tvůrcům navíc šlo na ruku uvolňování politiky a také perestrojka pomalu vanoucí z Ruska až do Prahy. (sator)
Reklama