Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (viac)Obsahy(1)
Príbeh divadla, ktoré má síce úspech u publika, ale musí čeliť aj ťažkostiam zo strany nadriadených orgánov a sťahovaniu do nových priestorov periférneho kultúrneho domu. Veľký priestor dostávajú ukážky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana ako Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, či Vizionář. (RTVS)
(viac)Recenzie (452)
Drobná poznámka pro ty mladší ;o) Samozřejmě, že se takové věci děly, dokonce se nepochybně musely stát přímo aktérům filmu, jinak by neměli potřebu takový film točit. (Kromě toho, že některé věci by člověk bez reálné zkušenosti snad ani nevymyslel. - viz onu soudružku, které se nelíbí dlouhá řada čísel atp.) Dokladem pro pravdivost filmu je koneckonců i to, že se DJC opravdu muselo třikrát nedobrovolně stěhovat. Navíc je to přecejen film natočený v roce 1987 v období pěrestrojkového tání (proto ty zmínky o satiře, která byla najednou v kurzu, protože se takové věci požadovaly z Moskvy), takže tam taky rozhodně nemohlo být všechno. Film proto koneckonců takticky spíš ukazuje hloupost jednotlivců, protože to bylo vlastně docela kosher, ale už spíše v pottextu je řečeno to, že nejen jednotlivci, ale celý systém je hloupý a nanicovatý... ()
Smutné svědectví o truchlivé době na příkladu jednoho z předních divadel tzv. malých forem dokládá skutečný ráz doby, která se pro některé z našich spoluobčanů mění ve snem do skutečnosti vyvolávanou rádobyidylickou dobu klidu a jistot nejen sociálních. Panství degenerujícího průměru zamindrákovaných a jinak neuspokojených ambiciózních jedinců posuzujících věci způsobem, která jen dále dokládá jejich všestrannou nezpůsobilost odbornou i lidskou, je skutečnou obžalobou tohoto ponurého času salámového blahobytu a konzumního rovnostářství na příděl. Mravné i nemravné v takovém světě splývá do neurčité šedavé kaše, která jako bláto pokrývá vše, všechny a všechno. Umět vidět znamená znát i to, co vědět nechceme a odmítáme. Cimrmani mezi tento vzácný lidský druh náleží. A jejich početní vděční diváci všech generací rovněž. ()
Sympaticky oprsklá pozitivní konstruktivní satira, ve které Smoljak se Svěrákem zkouší, co jim v rámci tehdejší popularity Divadla Járy Cimrmana ještě projde. Scény u schvalovacích komisí pak zodpovídají případnou otázku, kde se ve Smoljakovi vzala ta slabost pro absurdní divadlo. Těmto sekvencím navíc čas neubral nic na zábavnosti, jak ví každý, kdo se někdy zúčastnil sezení grantové komise či studiových meetingů. ()
No tak co k tomu říct...Divadlo Járy Cimrmana zbožňuji a tento film mi umožnil nahlédnout i do zákulisí. Navíc, film nechť je důkazem, že sranda se dá dělat ze všeho a kdykoliv. Úžasná reflexe doby, shrnutá do 88minut zábavy v dosti nahořklé atmosféře. Film se možná tváří jako komedie, ale skrývá se v něm mnohem víc. * * * * ()
Zajímavý pohled do zákulisí oblíbeného divadla, o jehož těžkých začátcích jsem neměl povědomí. Hezké připomenutí pasáží některých her a vtipné zákulisní scény. Kvitoval jsem, že se nevyhnuli ani vnitřním problémům divadla, jako dochvilnost či presence herců na zkouškách nebo spory mezi samotnou tvůrčí dvojicí. Že to nebylo jen takové veřejné brečení před národem typu "nikde nás nechtěli nechat hrát a ještě nás censurovali"... 100% ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (43)
- Některé postavy mají svá jména odvozená od jmen aktérů. Právě proto se například Jaroslav Weigel ve filmu jmenuje Špaček a Jan Kašpar je Melichar. (Vazzy)
- Kydal (Ladislav Smoljak) zmiňuje ve 28. minutě divadelní představení Šašek a královna (1985). (sator)
-
Když se ptají Rybník (Zdeněk Svěrák) a Kydal (Ladislav Smoljak) dramaturga Pihy (Jiří Šrámek), zda se jim představení líbí, tak odpovídá, že ano, že se baví a mají co dělat, aby se nesmáli, ale že mají od šéfa zakázáno se smát. A říká: „Nedávno jsme schvalovali soubor – Kuličky se to jmenovalo, a my se smáli, ale šéf nám vynadal, že tam nejsme pro zábavu.“ Recesisté souboru Kuličky z Nového Bydžova fungovali v letech 1989–1992. Ústřední postavou byl zakladatel souboru, dirigent, skladatel a aranžér Milan Lucký. Soubor vystupoval v počtu několika desítek muzikantů. Soubor také vydal album „A Bacha na Bacha“.
(sator)
Reklama