Blaník

Hra napsaná před Sametovou revolucí, ale uvedená až po ní. Jedna z nejlepších her. Podobně jako Švestka je zde alternace perfektně zvolená. Smoljak, Weigel, Kašpar, Vondruška, Rumlena... to je legendární. Sice jako Smila mám radši Petra Bruknera, ale Jan Kašpar je v této roli legendární svým způsobem. Opět záznam, na který se s chutí podívám. Stejně tak to platí i u hry samotné. (13.03.2024)

Seminář (nejen) o tom, že všechna důležitá (historická) data mají jednu společnou vlastnost a to sice nezapamatovatelnost. Stejně jako fakt, že kolikrát větší škodu zanechá (napáchá) následný odborný výklad dějinné události, než samotná událost sama. V neposlední řadě, že i (leto)počet hraje (velmi) důležitou roli :-) Co se týče hry samotné, stejně jako v případě semináře, bez výraznějších námitek. Pouze s (osobní) poznámkou na závěr. Až budoucnost resp. přítomnost skutečně ukázala prozřetelnost (svatého) Václava, tedy, že se r. 1620 neunáhlil a své vojsko správně „do zbraně“ nepovolal. Bylo by to zbytečné mrhání. Spoléhal resp. tušil (na) amnestii? Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a odcházet (zbytečně) od (dobře) rozehrané partie kuželek není lehké, vím, ale nenastal právě teď (nejvyšší) čas, (svatý) Václave, podívat se (narcistickému kleptomanovi) Václavovi na zoubek? Proč mám však takové neodbytné tušení, že v případě varování (pražského) Hradu svým kabinetem (v čele s věrným pobočníkem, levobočkem Láďou), že se v okolí Vlašimi (Blaníku) podezřele (významně) nadzvedává podloží a mezi lidem kolují zaručené zprávy, že se (SVATÝ) Václav chystá na euroskeptika Václava „and his boys“ vyslat svou nebojácnou družinu, dostalo by se jim následně odpověďi „pánové, to není možné (proveditelné), tj. nikoho na sebe neposílám, musel bych o tom přeci vědět“. Jedná se pouze o novinářskou kachnu, tj. zvýšený výskyt krtků a tudíž to spraví pár kg pesticidů, což v kombinaci s (ohlášeným) velkým úhrnem srážek, zapůsobí blahodárně a (nejpozději) na podzim budu opět „v kurzu“ (minimálně u houbařů), až budou zakopávat o půlmetrové Václavky. Osobně bych si nebyl tak jistý, pořád existuje varianta, že si (rádi) kopnou. Jeden z mých nejoblíbenějších Cimrmanů – 92% p.s. za takovýto vytříbený (šermířský) souboj (Smoljak-Weigel), stejně jako scény mučení (viz samotná hra) by se nemusel stydět ani vizionář R. Scott. (10.01.2013)

Přednáška: Cimrman a historie (problém zapamatovatelnosti historických dat (Vondruška), defenestrace (Weigel), pověst o Blaníku (Smoljak)); loutkové divadlo: Nevěřící Vlasák. "Ňák se ti to nerýmuje... zalezu zas do své sluje." Samotná hra bývala jedna z mých nejoblíbenějších, na rozdíl od těch dalších se napodvacáté přece jen trošičku okoukala. "Blboune blbá, hluchá... nadřízená". Ladislav Smoljak je jako vězeň z Bitýšky naprosto kouzelný, jedna z jeho nejlepších rolí. "Ale tomu nerozumíš, to je vozová hradba." (05.10.2012)

K Cimrmanovi se naprosto nehodící námět.Možná je to jen můj osobní názor ale kdyby nebylo semináře, tak bych Blaník s českým géniem vůbec nespojoval.Ne abyste si však mysleli, že tím bych tomuto představení ubíral na kvalitě!Právě naopak!Výborný Jarolsav Weigel jakožto politická mrtvola se mi z postav líbil nejvíc. Naprostým skvostem, srovnatelným i s hrou Vlasta(!), je souboj na meče!To musím říct, že jsem i smíchy uchcával! "Tak pojď na albánské rukavice!" "Tirana!" (05.12.2005)

Jakékoliv popisování kterékoliv hry Járy Cimrmana někomu, kdo o něm nikdy neslyšel, nebo komu se snad (nedej bože) Cimrman nelíbí, by mělo asi takový smysl, jako navlékání zimníku na mrtvolu jen proto, aby se zahřála. Pro znalé jen hláška ze závěru : "Neděkuj. Sám sis je vydělal." Víte, o čem je řeč, že ? (23.07.2002)