Zlaté dno

Vše podstatné bylo již v komentářích řečeno, s většinou souhlasím. Zlaté dno považuji já osobně za jeden z nejzdařilejších Burianových filmů, pravda, je méně známý a zastíněný legendami jako Hadimrškou nebo Ducháčkem. Scény při prodávání mě vždycky spolehlivě pobaví. Škoda, že to byl opravdu poslední Burianův "majstrštyk". Z poválečných filmů stojí za zmínku jen Nejlepší člověk a Byl jednou jeden král, ale Burian v nich nedostal tolik prostoru, jako ve svých filmech za první republiky a protektorátu. (14.01.2009)

Výborná komedie a rozhodně jeden z vůbec nejlepších filmů Vlasty Buriana. Není to úplná taškařice jako jiné jeho komedie, ale to rozhodně není na škodu. Právě naopak. Zlaté dno místy hraje na trochu vážnější notu, přehlídka gagů ustupuje zajímavějšímu ději a velmi příjemně se na to kouká. Jen mě trochu iritovala mluva všech těch dětí, ale to je detail. Etuda s žehlícím prknem je naprosto geniální. 85%. (21.06.2021)

Tak tohle dílko se slabým scénářem Vlastovi vůbec nesedlo. Nějak rychle zestárnul, a přitom to bylo pár let po jeho veleúspěšných komedií. Tohle byl spíš výchovný film podle hesla, že každý se může vyšvihnout, pokud není líný, a žádný neúspěch by neměl vést k tomu, aby člověk vzdal další kariéru a růst. Bla bla bla... Ve filmu se objevilo ještě pár milých herců 30. let - paní Blažková, Ptáková, Šlemrová, což bylo určité pozitivum. Ale to bylo také vše. (08.12.2017)

Tenhle film by se možná hodil Baťovi coby výukové video pro prodavače, ale rozhodně se nehodí k pobavení obyčejného diváka. Burianovi a zvláště pak Ferbasové vážnější poloha vůbec nesedla, jejich dia- či monology tahají za uši. Ále tak možná ten film tak hrozný není, chyba třeba bude ve mě. Na svojí obranu musím říct, že když se člověk vrátí otrávený z práce a jeho životním snem je nepracovat, jen se válet, začne si měřit krevní tlak, aby zjistil, jak se ta nenáviděná dřina podepisuje na jeho zdraví a k tomu si pustí televizi, kde na csfilmu Burian lamentuje, že bude dál makat, že do důchodu ne a nepůjde, protože by nevěděl, co dělat a ukousal se nudou, tak si potom i za normálních i nenormálních okolností zcela flegmatický člověk musí kupovat tlakoměr nový, protože jeho tlak dosáhl hodnot nevídaných a neočekávaných ani výrobcem onoho přístroje. Nehledě na to, že si musí zajít na ušní, protože ta nafukovací guma, co se při měření dává na paži, se při bouchnutí nechová zrovna nejtišeji. No a dál... jak vidím, spousta komentátorů tu vypocuje moudro, že jako "řemeslo má zlaté dno". To je možná pravda, ale odkdy je obchod řemeslem? Si pletete pojmy né? Naopak, řemeslem by se dalo nazvat to, co dělaly ty zkrachovalé Burianovy děti, když stavěly baráky. Ovšem vzhledem k tomu, že neuspěly, je poučení z filmu to, že řemeslo má dno pěkně bahnité, lepší je zabývat se něčím tak neproduktivním a zbytečným, jako je obchod. (11.07.2015)

Jak já ten krámek s papírenskými potřebami panu Cyrilu Putičkovi záviděla! Před očima se v příběhu takřka pohádkovém aspoň na chvíli plnil můj dětský sen prodávat v papírnictví. A navíc to úžasné morální poselství filmu! Byly to ale tenkrát časy. Těžko si v dnešní době představit, že by někdo z pohodlné a bezstarostné zahálky onemocněl :-) (22.08.2009)