Réžia:
Vladimír SlavínskýScenár:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef DobešHrajú:
Vlasta Burian, Věra Ferbasová, Raoul Schránil, Antonín Streit, Zita Kabátová, Jaroslav Marvan, Antonie Langrová, Antonín Strnad, Růžena Šlemrová (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Komedie o radostech a starostech venkovského papírníka.
Venkovského papírníka Cyrila Putičku přemluví jeho dospělé děti, aby prodal živnost a přestěhoval se za nimi do Prahy. Po velkém naléhání Putička souhlasí. Jenže neumí odpočívat a v luxusním pražském bytě se nudí. Jednoho dne se proto rozhodne najít si práci v papírnictví - třeba i bez platu. Do oka mu padne čerstvě otevřený obchůdek mladé vdovy Jarmily Valentové. Musí se jí skoro vnutit, aby u ní mohl nastoupit jako příručí. Rezignované majitelce nejen pomůže přivést obchod opět k prosperitě, ale vrátí jí i smysl života…
Veselohru o radostech a strastech malého živnostníka natočil v polovině protektorátního období režisér Vladimír Slavínský. Do hlavní role si vybral Vlastu Buriana, který zde opět zazářil - a to i přes nezvykle umírněný herecký projev. Král komiků si neodpustil jedno své parádní číslo - souboj s rozkládacím žehlicím prknem, což je variace na jeho slavný řecko-římský zápas se židlí. Po jeho boku si zahrála Zita Kabátová, v rolích dětí pak Věra Ferbasová, Raoul Schránil a Antonín Streit.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (156)
Tak tohle dílko se slabým scénářem Vlastovi vůbec nesedlo. Nějak rychle zestárnul, a přitom to bylo pár let po jeho veleúspěšných komedií. Tohle byl spíš výchovný film podle hesla, že každý se může vyšvihnout, pokud není líný, a žádný neúspěch by neměl vést k tomu, aby člověk vzdal další kariéru a růst. Bla bla bla... Ve filmu se objevilo ještě pár milých herců 30. let - paní Blažková, Ptáková, Šlemrová, což bylo určité pozitivum. Ale to bylo také vše. ()
Průměrný film, kde lze obdivovat především snahu o nevážnost a pokus o humor ve velmi těžké době, kdy lidem zrovna do smíchu nebylo. Ale ani tento film není nejen podle mého komedie, spíše odlehčenou fotmou moralizuje. Příběh je jednoduchý a přímočarý, každý další krok vývoje lze úspěšně předpokládat. Každopádně se jedná o stravitelný odpočinkový film s nezvykle vážnou rolí Věry Ferbasové. ()
Zlaté dno mě skutečně uchvátilo. Sice vtipných míst má na komedii málo, ale je to strašně příjemný filmík a jeho optimismus (jako velký pesimista) velmi oceňuji. Vlasta Burian je prostě v tomhle filmu jedinečný, divák si jeho postavu během sledování oblíbí a bude s ní soucítit. Dávám tedy plný počet hvězd a chci někdy zase vidět Zlaté dno znovu. ()
Nezdieľam všeobecné nadšenie nad málo známym filmom s Vlastom Burianom. Väčšinu Burianových filmov som komentoval prakticky rovnako - Burianove výstupy skvelé, všetko ostatné skôr trápne. Z výnimiek si spomínam na Revízora a teraz videné Zlaté dno. Zatiaľ čo Revízor má klasickú predlohu a Burian sa v ňom uplatnil aj v inej polohe, než vo svojich komických skečoch, Zlaté dno má narýchlo spichnutý scenár s naivným vyznením a plytkým obsahom. Je pochopiteľné, že ani štandardný výkon Vlastu Buriana nemohol zachrániť tento film pred mojim nepriaznivým hodnotením. ()
Jeden z posledních, ne-li poslední z vynikajících filmů nezapomenutelného Vlasty Buriana. V roli papírníka Putičky však Burian poměrně zklidnil svůj výstup a přes několik málo scén (např. vyprávění "pánské" anekdoty :)) se jednalo o vážněji myšlenou roli zkušeného profíka v papírnictví. Samozřejmě jsem se musel smát, jak se děcka hrnula do papírnictví kouzelné Zity Kabátové už několik málo minut poté, co Vlasta udal první dáreček, ale všechno to celkově působí sakra pozitivně a člověk si prostě užívá tu nepopsatelně krásnou příběhovou atmosféru. Za mě osobně jeden z nejlepších filmů Vlasty Buriana. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (7)
- Zlaté dno vyznačuje přeryv několika skvělých hereckých kariér. Vlasta Burian dostal další filmovou roli až v roce 1950, Věra Ferbasová v roce 1957. Zita Kabátová si po krátké pauze zahrála ještě v jednom českém a dvou německých filmech (vše 1944), další role však přišla až 1969. Ač ve své „druhé kariéře“ ztvárnily obě dámy ještě řadu postav a Burian dokonce jednu ze svých nejlepších (Byl jednou jeden král, 1954), na výsluní se žádná z těchto prvořadých filmových hvězd už nevrátila. Antonín Streit, jenž ztvárnil jednoho z Burianových synů, po Zlatém dnu už nikdy ve filmu nehrál. (Adam Bernau)
- Jedná se o poslední film herce Antonína Streita, který se po skončení natáčení věnoval zemědělství. (M.B)
- V čase 00:01:36 se objevuje pohled na obec, ve které Putička (Vlasta Burian) žije. Jedná se o Valašské Meziříčí. (sator)
Reklama