Tři muži ve sněhu

Slavínský, dávný syn hor, často situoval své filmy právě sem, do lůna krkonošských masivů, v jejichž stínu nalézal cosi přitažlivého a zároveň divácky atraktivního. Stejnojmenný román slavného Ericha Kästnera byl v tomto ohledu vlastně jen vhodnou záminkou, jak znovu připomenout to, co bylo Slavínskému nejdražší – půvab zasněžených horských plání, na nichž se odedávna cítil jako doma. Veselý příběh plný nedorozumění a záměn potom před kamerou suverénně ovládají dva výteční komici, Hugo Haas a Jindřich Plachta. Fenomenální Haas si s chutí střihl dalšího ze svých ošumělých strejců, kteří pod rouškou přátelství a nefalšované upřímnosti podnikají jakýsi exkurz do lidských srdcí, maje přitom na paměti, že šaty dělaj člověka. Oslnivý glanc a eleganci prvorepublikových časů výborně evokuje jak všudypřítomný orchestr R. A. Dvorského, tak několik půvabných dívčích tváří. Tak tedy: horám a lyžím zdar! (03.10.2008)

Příjemně koukatelný film a docela i zábava, kterou pozdvihly nahoru hlavně výkony třech hlavních herců, třech mužů ve sněhu, a sice Hugo Haase v postavě továrníka Bárty vyžívajícího se ve vydávání se za chudého hosta, dále Vladimíra Borského v roli mladého nemajetného a nezaměstnaného dr. Hájka a Jindřicha Plachty jako prvotřídního a hlavně věrného a obětavého komorníka Jana, podle jeho slov, věčně závodícího se svým vozíkem. Ti všichni se nakonec setkávají v luxusním hotelu Imperial, kde mezitím dochází k různým humorným scénám a komickým záměnám, které se ale rázem vyřeší. Průměrná dobová komedie, Slavínského standart. (18.11.2007)

„A proč vy jste se nezúčastnila soutěže? Byla byste jistě dostala cenu, byli by vás poslali na 14 dní do Krkonoš, tam byste si vymkla nohu a zůstala tam ještě déle…“ Ale tolik štěstí mít jeden nemůže. Anebo ano? Jaroušek, „zpustlík, padouch, bídák a obchodník s děvčaty“ má najednou tolik štěstí, že neví, co s ním. A já bych byl také šťastný…kdyby měl Borský alespoň nějaké charisma, vtip či jiskru, ale toho jsem se v tomto filmu nedočkal. Snímek se až zoufale pomalu rozjíždí a ke konci ho Slavínský pro změnu zas zbytečně natahuje. Naštěstí „výplň“ nějaký ten humor přece jen nabízí, a to díky dvojce Haas-Plachta, kteří navzdory slaboučké látce přece jen tu a tam pobaví nějakým povedeným výstupem či hláškou. Takže podobně jako v případě např. Bílé vrány, Okénka, Přítelkyně pana ministra či Právě začínáme to bude zas jen průměr (i když lepší) pro komedii Vladimíra Slavínského. „Taky máte docela hezký pokoj. To ujde.“ - „Líbí se vám?“ - „Ovšem. Já ovšem nemám ve svém pokoji koberec, ale…ale za to zase nemám ani lustr.“ (05.01.2020)

Čtyři postavy si dělají blázny z té páté, kterou je dlouhodobě nezaměstnaný akademik. Ten sice vyhrál kdejakou soutěž, projezdil celou Evropu (a stále hledá otcovský vzor), ale na cigarety mu musí dávat peníze matka. Slavínského natahované komedie sice moc rád nemám, ovšem tady film podrželi Haas a Plachta měrou vrchovatou. (17.04.2013)

Továrník Bárta se chce přesvědčit, jestli osobní lidská kvalita má také nějakou cenu, a tak se vydá do luxusního hotelu v přestrojení za nemajetného vítěze soutěže. Podle vlastních slov se ale přesvědčí, že lidem imponují jen a jen peníze... (V uších mi zní jako leitmotiv: Je to pravda odvěká, šaty dělaj´ člověka...) - - - Velký podíl na úspěchu filmu měla knižní předloha Ericha Kästnera a Vávrův scénář, dobré obsazení a v neposlední řadě i sám režisér. Dokonce i té Ferbasové role továrníkovy dcery sedí a je v ní docela snesitelná. Sečteno a podtrženo: Vtipná, svěží komedie. (26.01.2019)