Walkabout
Walkabout
Walkabout
Réžia:
Nicolas RoegScenár:
Edward BondKamera:
Nicolas RoegHudba:
John BarryHrajú:
Jenny Agutter, David Gulpilil, Luc Roeg, John Meillon, Barry Donnelly, Hilary Bamberger, Carlo ManchiniObsahy(1)
Dívka a chlapec (jména se nedozvíme a nejsou důležitá) se jednoho dne vydávají autem se svým otcem na piknik do pustiny. Tam dojde k překvapivému zvratu. Poté, co se otec pokusí své děti zastřelit, obrátí zbraň proti sobě a zapálí auto. Sourozenci se pak vydávají zpátky do civilizace. Pro děti vychované ve městě to není snadná cesta. Nebýt toho, že se k nim později připojí domorodý mladík, není jisté, jestli by přežili. Onen mladík právě podstupuje dlouhou zkoušku dospělosti, během které se o sebe musí postarat úplně sám a přežitím v divočině dokázat, že už patří mezi muže. Dvojice sourozenců tuto zkoušku částečně absolvuje s ním tím, že jsou oba nuceni změnit své postoje, návyky i intuici. Na dívce vidíme, jak se učí přebírat odpovědnost a jak začíná chápat své ženství, na jejím bratrovi zase to, že se v něm už rodí budoucí dospělý muž, schopný komunikovat a rozhodovat se. (ČSFD)
(viac)Videá (1)
Recenzie (82)
Snová připomínka dobrovolně zapomínané přirozenosti – chtěl jsem napsat elegie, ale ono to vlastně není o žalu, ani to nekonstruuje new age teorie, nepřesvědčuje, neobviňuje, jenom konstatuje cosi o naší povaze, litující, ale přesto opouštějící, v zájmu pohodlí a naučených pravidel prchající před změnou i porozuměním. S asociativními střihovými hrátkami, které už od Roega znám z Muže, který spadl na zemi a konvenují mi velice, s obrázky civilizace podbarvenými primárním křikem didgeridoo, který se vrací až v předzávěrečném tanci lásky/smrti, zatímco k putování buší hrají převážně smyčce jak z Tajuplného ostrova nebo se ozývá dlouhovlnné rádio se zvuky celého světa (i čeština – jazyk protinožců – na chvíli problýskne). Vyšel jsem pak ven do noční zahrady, díval se nahoru do listí a bylo mi duševně rozprostřeně. ()
Pěší road movie o návratu dvou sourozenců zanechaných uprostřed australské buše do civilizace. A je takový návrat vůbec možný? Zvlášť, když je cesta dlouhá. Krásná Jenny Agutter (kterou režisér neváhal svléknout a pak dlouze zabírat při koupeli) a režisérův syn Luc se totiž na téhle pouti samozřejmě změní. Výborná kamera maluje poetické obrazy, k tomu hraje skvělá hudba Johna Barryho, prostě paráda! ()
Po návrate do civilizácie dievčina uväznená v sklobetónovej kancelárii spomína: Koľko za tých pár dní zažila dobrodružstiev a krás, raz by sa tam iste rada vrátila. Veď teraz bude v tej kobke preberať papiere až do staroby. Už nikdy toľko nezažije. Prečo sa vôbec vracala? Čo nás na divočine tak priťahuje? Patríme do nej. ()
Roeg hypnotizuje svojho diváka nielen obrázkami divokej prírody (a Agutterovej), ale možno najviac práve asociatívnou montážou a strihom ako takým, takmer v každej scéne a sekvencii. Myslím že táto cesta svojich hrdinov ovplyvnila pozitívnejším spôsobom, ako českú partičku s trabantami. Človek je už raz a navždy odkázaný na život v civilizácii, treba sa s tým zmieriť, preto je táto cesta dvoch súrodencov iba dočasná, ale navždy meniaca ich charaktery a pohľad na svet. Film, ktorý si budete radi púšťať v piatok večer po každom pracovnom týždni strávenom v sklenenej administratívnej kocke. ()
Kto pozná ROEGovu tvorbu 70-tych a prvej polovice 80-tych rokov, vie, že jeho naračné štruktúry kombinujú akúsi hlavnú tradičnú líniu s rôznymi vedľajšími výpoveďami a psychedelickými snovými výjavmi. Štruktúra ako celok vo výsledku nie je jednoznačne identifikovateľná a popísateľná. Núti Vás premýšľať, kombinovať a hľadať akési nadčasové posolstvo. WALKABOUT som narozdiel od PERFORMANCE, TERAZ SA NEPOZERAJ či MUŽA nikdy nevidel. O to viac som bol nadšený po jeho zhliadnutí. Navyše AUSTRÁLIA má jedny z najkrajších exteriérov na svete (rovnako mi imponoval aj exteriér JENNY AGUTTERovej). Tiež by som rád poďakoval ZÓNAovi, ktorý tento film hrdinsky priniesol na náš DVD trh. (20.8.2007) ()
Reklama