Réžia:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrajú:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Starožitník Kohout není zlý člověk. Má však ideál: Být doma neomezeným pánem. Nevidí proto přání své ženy, ani to, že dcera Helena si našla ženicha, že druhá dcera se zamilovala, a že syn je vášnivý plavec. Chtěl by řídit jejich život podle svých staromódních představ. Zdenčin nápadník inženýr Bečvář však léčkou pronikne do Kohoutovy přízně (prý chce o jeho výchovných metodách napsat knihu). Starožitník mu dokonce sám nabídne Zdenčinu ruku. Do děje navíc vstupuje Kohoutův bratr, lesník, který přijíždí do Prahy na návštěvu. Shodou okolností si oba bratři vymění role a tak rodina považuje otce za milého strýčka a stěžuje si mu na jeho chování. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (148)
Když já "filmy pro pamětníky" vážně miluju!!! Poslední mohykán patří k mým oblíbeným a Jaroslav Marvan je zde nepřekonatelný. Jeho postava starožitníka Kohouta úsměvná a řadím si ji sama pro sebe do přihrádky "odpočinkových". Zvláštní přirovnání možná, snad až pejorativně znějící, ale tak tomu vůbec není. Na mnoho pamětnických filmů ze 40.let hledím s nádechem odpočinku .. v tom smyslu, že mi opravdu přinášejí určité zklidnění a radost. A z podobných pocitů se raduji vždycky :) ()
Až na pár scén, ktoré tam byť nemuseli a hraničili s trápnosťou, ako zatĺkanie klinca, celkom slušná zábava. Despota, Napoleon, bručoun, diktátor je postava nepríjemná, ktorú by sme najradšej poslali do blázinca, ale aj smiešna a zábavná. Na slabšie štyri hviezdy to vytiahol, spolu so sympatickými dcérami a nádejným zaťom. ()
Tak hodně jsem se ještě u žádné veselohry pro pamětníky nezasmál, u J. Marvana mě hlavně nachnul ten kontrast mezi despotickým otcem (v mnoha momentech mi připomněl mé osobní zážitky) a hodným strýcem z Plzně. Ze začátku sice film působil trochu klišovitě, ale druhá polovina (od incidentu v cirkusu) mě dostávala do kolen. A v závěru film dokonale vyvážil přiměřenou dávkou sentimentu s inteligentním humorem, až to zahřálo u srdce. Určitě se podívám i na Posledního muže, srovnání bude jistě zajímavé. ()
Bořivoj Kohout je vzteklý neurotik a jako správný despota je přesvědčen o tom, že jeho rodina k němu vzhlíží s náležitou úctou. Skutečnost je však jiná a Bořivoj, vydávající se za svého bratra Jaroslava, bude mít plná ústa práce, aby v náhle uvolněné rodinné atmosféře obhájil svá rozhodnutí a přitom neprozradil své inkognito. ()
Jaroslava Marvana v hlavní dvojroli si nenechávám nikdy ujít, předvedl moc pěkný herecký výkon. Nejdříve hraje pražského starožitníka Bořivoje Kohouta, který vládne své rodině tvrdou rukou a myslí si o sobě, že je ideální otec a manžel. Tyranizoval celou svou rodinu včetně posluhovačky. Pak hrál svého bratra lesníka Jaroslava a ten byl pravý opak Bořivoje. Film obsahuje hodně vtipných momentů. Bavila a smála jsem se skoro celou dobu, protože Marvan byl opravdu skvělý. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (4)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
- Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)
- Divadelní hru F. X. Svobody pod názvem "Poslední muž" zfilmoval Hugo Haas již v roce 1934 jako snímek Poslední muž (1934). Pan Svoboda si prý vždy přál, aby hlavní figuru ztvárnil právě pan Jaroslav Marvan. (Terva)
Reklama