Nebe a dudy

Co si budeme povídat, je to pohádka. Zlý továrník se v podstatě promění během chvilky u společného stolu, kdy si pochutnává na rybích karbanátcích a nakonec si zapálí dlouho odpíranou cigaretku. Ale ten film je neskutečně příjemný, lidský a dává naději, že i v těch nejhorších situacích může zasáhnout prozřetelnost a i naprostý záporák se může působením dobroty a lásky proměnit. K tomu skvělé herecké výkony a exteriéry u Vltavy, takže pro mne vždy příjemné a pohodové podívání. (01.01.2018)

Tady klidně mohli Amíci hledat inspiraci k reality show Utajený šéf. Scénku s malými roztomilými chlapci zpívající si písničku Nám je to jedno, my peníze nemáme už jsem znal dříve, a stojí za to i celý film. Vrcholové dílo to sice není, ale zabaví milým naivním příběhem s dvěma dobrými herci a zmíněnými kluky. (30.09.2019)

V současnosti koukám na televizi opravdu málo, jelikož jako distribuce titulů mi v jejím omezeném měřítku už nedokáže nabídnout potřebnou variabilitu, jenže okolnosti tomu chtěly a jedno odpoledne jsem ji zapnul a náhodou začínal tento snímek. Prvně jsem mu nevěnoval moc pozornosti, po chvíli jsem se však zakoukal a ke konci jsem nevěřil, co jsem vlastně viděl. Víte, sentimentální kýčovitost v kinematografii povětšinou zastává status negativního aspektu díla, ale samotný kýč může být dobrý, když se dobře udělá a tohle je ten případ. Příběhová kostra typu zlý člověk se po určité události a pár zjištěních změní k lepšímu je stará jako lidstvo samo, je promítána skrz kulturu po staletí, jen stejně jako u kýče se prostě musí udělat dobře, aby diváka dokázal zaujmout, bavit a v konečné fázi i dobře emocionálně zlomit. Nebe a dudy jsou založeny na kombinaci těchto dvou prokletých základech a vykonává výbornou práci. Zdeněk Troška o svých snímcích populisticky hřmí k lidu, že to je lidová podívaná a jejich kvality dokazuje vysoká návštěvnost. Je to hloupý blábol, všichni to víme a od teď budu na tyto výroky argumentovat právě tímto snímek, nýbrž vyjadřuje vše, co Troška snaží namluvit svému žebřiňáku hnoje. Lidovost, podstata lidské dobroty, lámání předsudků a mnoho dalších základních morálních zásad v krásně prostém příběhu a v tažení hereckých klasiků staré školy (hlavně samozřejmě duo Marvan-Plachta) je krystalická definice srdečnosti. Mnoho lidí ten kýč a sentiment asi tak dobře nepřijme, ale ty, co mají srdíčko, to výrazně dojme. 9/10. (25.04.2020)

Film představuje krásnou ukázku ideálů nacionálního socialïsmu. Sentiment na maximu, oslava tvrdé práce...a zároveň smazávané třídní rozdíly, protože kapitalista je zlý a necitelný jen proto, že nepoznal zlatá srdce dělníků. Stačí, aby si pan továrník chvíli pohověl u svého zaměstnance v posteli a hned jsou nejlepší kamarádi. Zaujalo mě taky, že zatímco dnes jsou známkou zdraví svaly nabušené z posilovny a pleť vysušená ze solárka, tehdy to byla zapálená cigareta a pití domácí lihoviny. PS: Nedá mi to, abych nevyužil krásné příležitosti a nerozepsal se na téma názvu filmu. Nebe a dudy, co to jako má být? Dudy jsou jako opakem nebe? Takže jako hříšníky čekají po smrti dudy? Nooo, protože jsem slušně vychovaný, ani sem radši nebudu psát, že by to třeba nějací muži uvítali, protože né všichni jsou dolňáci. No každopádně, já hlasuju pro to, tohle české úsloví změnit, alespoň do doby, než Skotové vystoupí z Velké Británie a vzdají se tak jaderného arzenálu. Protože až jim to někdo přeloží, takovou pohanu národního nástroje určitě nenechají bez odpovědi, navlečou slušivé maskáčové sukně a vyrazí do boje. (07.05.2015)

Výborný návod jak napravit starého morouse a nelidu továrníka Bartoše (Jaroslav Marvan). Bartoš se při procházce zraní. Pomůže mu skalák Fábera (Jindřich Plachta). Bartoš si nic nepamatuje a neví, že je neoblíbeným továrníkem. Dokonale se sžije s rodinou skaláka. Ti ho přijmou za svého. Celý příběh se ještě více zamotá, ale všechno skončí dobře. (01.01.2009)