Svet, ktorý na nás čaká

Ta neutěšená atmosféra amerického zapadákova byla až pohlcující. Sledovala jsem film, kdy zrovna venku taky nebylo moc přívětivě. Název je opravdu velmi výstižný. Někdy nám prozradí mnohem více než jakákoliv anotace. Mé neblahé tušení se potvrdilo. Pořád jsem si ale říkala, že ta příroda a krajina není tak úplně americká, že je to natočené někde v Evropě. Chtěla bych si přečíst knižní předlohu. Tedy v českém jazyce samozřejmě. (25.01.2022)

Film sleduje vzťah dvoch žien žijúcich na samote so svojimi manželmi, medzi ktorými vznikne priateľstvo a niečo viac.  Dej je popisovaný skrz denníkove záznamy. Je tu prítomná pekná atmosféra osamelého domu v lone prírody a napriek tomu, že sa tu toho moc neudeje,  film na mňa pôsobil emocionálne ako sa ženy vzájomne snažia nájsť niečo pekné v ich ťažkom živote. Nahá lesbická scéna tu trvá len pár sekúnd, o to tu nejde. Taky smutný film . (20.03.2022)

Zvláštny film. Zo začiatku to vyzerá, že chce čo najrýchlejšie prejsť k lesbickej scéne, tá ale neprichádza. Fyzickej stránke je venované minimum priestoru, viac sa film venuje akejsi potrebe byť spolu, prekonať ťažké časy. Scenár zaujímajú úplne iné veci, ako by človek v queer-ovke (resp. romanci) očakával. Ide si pomaly a potichu, prežíva. Rovnako záverečné emócie fungujú utlmene, viac pre postavy, ako divákovi. Drámu prechádza mimo reči. Reč používa knižnú. Tým neustálym šepotom mi pripomínal Malicka. Film je to ozaj nedivácky, na rozdiel od posledných, dobových - omnoho ambicióznejších, zakázaných lesbických lások, nad ním ale ide aj premýšlať, nie len sa kochať. Každopádne, odpad tomu može dať iba idiot. (23.04.2021)

Námet už párkrát videný (napríklad v Portrét ženy v plameňoch), avšak tentokrát to bolo nemastné neslané. Napriek tomu film nebol úplne zlý. Malo to ospalú atmosféru ladiacu s prostredím a dobou, v ktorej sa dej odohráva, sympatické herecké obsadenie a emóciu, avšak nič nebolo na vynikajúcej úrovni. 5,8/10. (14.04.2021)

Pure bliss. Měl jsem pocit, že je to natočené přímo pro mě, každý záběr, každý letmý pohled, úryvky deníku čtené hypnotickým hlasem Abigail. Přesně ten snímek, kdy vás od prvních vteřin a minut prostupuje chvění z dokonalé filmařiny a všechny prvky se slévají v harmonii, aniž byste o nich museli přemýšlet. Škoda, že nakonec se o tom bude zástupně mluvit pouze jako o dalším příspěvku do LGBT žánru, protože tahle uhrančivá věc suverénně obstojí i bez toho. Už Ammonite čněl vysoko nad vším, co se loni urodilo, ale tohle je ještě dál. Organický vizuál 16mm materiálu s úžasnou Katherine Waterston (neustále mi evokovala naši Verču Kubařovou), Casey opět se svým nezaměnitelným zádumčivým projevem plným melancholie, což víc než stačí. Rozumíte jeho bolesti a rozumíte bolesti všech ostatních, to je lidský úděl, od nepaměti až navždy lidské bytosti zmítané city a neartikulovatelnými pohnutkami, které dávají smysl, neuchopitelný a nevyzpytatelný, jen vám a nikomu jinému, ta touha po něčem, co by vtisklo smysl všemu vezdejšímu a je jedno, jaká válka se zrovna vede, čím je lidstvo vláčeno, ať už se kolektivní vědomí zaobírá čímkoliv. Bylo by zcestné domnívat se, že v 18., 19. nebo jakémkoliv jiném století měli lidé zásadně jiné tužby, vnímání, prožívání světa než my. Najít spřízněnou duši, navzdory okolnostem, navzdory všem, ten kousek lásky, který si objevíme sami pro sebe a který postavíme nade vše, přes ostrakizaci, nepochopení, strasti. Miluju to civilní, do sebe uzavřené pojetí bez rušivých prvků. Chci to vidět znovu a znovu, nejlépe na velkém plátně. Možná to okouzlení časem vyprchá, ale v tuhle chvíli jeden z největších filmů-zjevení, co jsem kdy viděl. Astonishment and joy. (05.06.2021)