Madla z cihelny

Je to zcela jistě jeden z nejhorších filmů zlatého fondu první republiky, zároveň je to ale zajímavá příležitost k úvahám nad člověkem své doby. Především by mě zajímalo, kdo byl diváckou cílovou skupinou. Kdo se necítil uražený satirou na úkor chudých, kteří mohli své děti sotva uživit, byl přitom však dostatečně prostý, aby pro něj fiktivní přání aristokratických kruhů změnit svůj osud za pomoci toho, co je pro chudého přítěží, mohlo být vůbec dostatečně aspirtivní, a nakonec současně tak bystrý a otevřený, aby překonal výsměšný kontext předestřených majetkových rozdílů spojených napevno a úmyslně s mentální způsobilostí a stylem chování a byl ochoten přijmout, že množství peněz skutečně nemá vliv na dokonaný pocit lidského štěstí? Těžko soudit. Příběh prostinký až primitivní snad mohl nakonec nejvíc zaujmout udatné čtenářky červené knihovny pokročilého věku, které se ve vlastním životě nepotýkaly ani s jedním z nastíněných problémů, ale zvykly si oddávat se při četbě či v kině nejrůznějším, i hodně vzdáleným snům… ;) (01.01.2022)

Nemam rad tuto komediu z 30. rokov z ceskoslovenskej kinematografie, lebo v 30. rokoch este nemali zacinajuci reziseri prakticke skusenosti s filmom a len sa rozbiehali. To je na filme plne poznat - chudobne dievca sa stalo zamockou panou. Divadelnost z filmu priam sala, a dialogy su miestami az podpriemerne. Na Adresu Baarovej len tolko : kedysi -tusim este za Prvej Ceskoslovenskej republiky sa hovorilo v Prahe - Baarova ma oci mandlove a Mandlova ma oci barove. No ale Baarova sa teda velmi nepredviedla : 50 % (04.10.2016)

Ani Hugo Haas se svou tradičně vysokou úrovní herectví, prošpikovanou jako vždy nejrůznějšími průpovídkami, tuhle chatrnou historku nezachrání. Dosti komický je taky pohled na bosonohou Lídu Baarovou, hrající prostou venkovskou dívku. Ne že by to nesvedla zahrát, i když je tu ještě překvapivě hodně prkenná, ale stejně jí to nejde věřit. (14.08.2009)

Příjemná konverzační komedie s několika hudebními čísly. Film by se dal označit za malou českou My Fair Lady. Snímek stojí za zmínku i dnes díky ústřednímu hereckému trojlístku Haas, Nedošínská, Baarová. Nejlépe vystihujícím přívlastkem filmu by bylo něco jako: „Jak chudé děvče a její matinka ke štěstí a penězům přišly“. Po začátku plném "hlášek" z úst Nedošínské a Haase začíná film trochu lapat po dechu. (03.05.2006)

Zbytečně dlouhé, některé scény i na 30. léta se táhnou jak smrad (nebo med, podle libosti), zbytečně se spousta věcí okecává, která je všem jasná, a oni si to ne a ne nějak naznačit, aby nakonec místo srdceryvné usmiřovací scény následoval šílený střih o pár let později... Postavy se často chovají jako pitomci, a pokud jde o tu část jakoby Pygmalion, tak Falešná kočička je daleko zábavnější. Co je tristní, že chvílemi tu nefunguje ani charisma Hugo Haase (ačkoliv si myslím, že většinu těch fórků, vtípků, dvojsmyslů a skvělých střihů vymyslel on), ale to jen proto, že prostě nemá co hrát. Příště by to možná chtělo méně scenáristů a více střihů a údernějších dialogů. Nejlepší scénou tak je nadávající sluha, naopak sólo Lídy Baarové, kde ke konci vysvětluje, jak nikomu nezáleželo na jejím srdci, jen odkrývá, jak afektovaně hysterické hraní předváděla, a že herečkou byla asi tak jako Aňa Geislerová (jakože Aňa fakt herečka není, spíš jen hérečka). (02.06.2018)