Všetko o mojej matke

Moje první setkání s Almodóvarem a po tomto filmu už vím, že zdaleka ne poslední. Velmi, velmi zajímavé drama, u kterého jsem se cítil dost zváštně. Herecké výkony (mimo jiné souhlasím s názorem, že zde vypadala Penélope téměř jako anděl), emoce/pocity, které ve mně snímek vyvolával a hudbu bych vyzvedl jako hlavní vztyčné body, na kterém dílo stojí. Mnoho diváků by mi oponovalo tím, že jsem úplně zapomněl na specifickou psychologii/charakteristiku postav (nezapomněl), ale tu já osobně (alespoň prozatím) nedokážu plně docenit a sám v sobě zhodnotit, jak moc se režisér "trefil", nebo ne (možná, že tento faktor dokáže lépe posoudit spíše právě ženské publikum). Dávám 4* a už se těším na další dílo tohoto zvláštního Španěla. (17.07.2010)

Skvělý film s nádherně optimistickým závěrem. Podruhé zhlédnuto pár dní po tom, co jsem v pražském divadle ABC viděl výtečnou dramatizaci tohoto známého filmu. Mám tak nyní možnost obojí porovnat a musím překvapivě podotknout, že divadelní verze se té filmové může směle rovnat. Peterovi Gáborovi i celému hereckému ansámblu patří rozhodně všechna čest za to, jak tuto osobitou podívanou převedli na divadelní prkna. Ale zpět k samotnému filmu. Podle mě si bez debat zaslouží přívlastek strhující a nedivím se, že je to nejlépe hodnocený Almodóvarův film na ČSFD vůbec. Je to srozumitelný příběh plný velkých emocí, který je nesmírně zábavný a současně hluboce dojemný. Almodóvar je bezesporu tvůrce s nevšední mírou empatie pro své postavy silných žen a transexuálů. Právě pro jistou výstřednost a afektovanost Almodóvarova filmového světa platí, že jeho filmy nejsou pro každého - o to více k nim snad ale mistrovi bezpředsudeční fanoušci pokaždé přimknou, mě samého nevyjímaje. Miluju na tomhle filmu herecké obsazení, vynikající hudbu, střih, dialogy, a v neposlední řadě i výtvarně nápadité závěrečné titulky, hýřící všemi barvami (jak je ostatně u mistrových filmů zvykem). A konečně, protože jsem od prvního zhlédnutí tohoto filmu hodně pokročil ve svém seznamování se s klasickými snímky 20. století, mohu teprve nyní docenit hold, který zde Almodóvar skládá klasickému Mankiewiczovu snímku "Vše o Evě" z r. 1950, a nezapře se ani inspirace mnoha snímky mého velkého oblíbence Fassbindera. Dosti chvalozpěvů, za sebe prostě říkám, že je to výborný film, a tečka. (28.09.2012)

Sonda do ženskej duše a do vzťahov, ktoré ju napĺňajú, vyprázdňujú, zraňujú, tešia. Horkosmiešne dialógy v smutnom príbehu matky, vracajúcej sa na miesta, ktoré kvôli tehotenstvu kedysi opustila, na kde sa ako zrelá matka vracia. Optimistické vyznenie je namieste, napr. ako útecha pre všetky ťažko životom skúšané a predsa nesmierne životaschopné žienky. Negatíva vidím vo ventilovaní si režisérových osobných problémov prostredníctvom podivných rodovo nevyhranených postáv, zdôrazňujúcich práve svoju inakosť zasadených do limonádovej príbehovej štruktúry telenovelového typu. A toto sa opakuje do omrzenia takmer v každom Almodóvarovom filme. (05.03.2005)

Almodóvar tentokrát přestřelil se složitostmi lidské duše a dost dlouho mi vadilo, že kromě hlavní hrdinky jsem nenašel alespoň trochu obyčejný charakter, se kterým by se divák mohl ztotožnit. V záplavě prostitutek, transsexuálů či žen s nepřekonatelnými předsudky jsem se první hodinu ztrácel a těžce se nudil. O to víc mě pak překvapila finální katarze, která má v sobě pořádnou sílu a zachraňuje, co jen jde. Jenže jako celek to zkrátka absolutně neladí, jakkoli bych si vzhledem k oblíbenosti snímku přál opak. (09.02.2007)

Pedro Almodóvar se pomalu, ale jistě stává mojím oblíbeným režisérem. Nechodí vyšlapanou cestičkou a jeho filmy nejsou o "obyčejných" lidech. Přesto dýchají životem a vyzařují zvláštní kouzlo. Také tento film, ve kterém cestuje Manuela zpět po stopách svého života, je dechberoucí ukázkou režisérova porozumění člověka. (22.01.2012)