Kubrick o Kubrickovi
Kubrick par Kubrick
Kubrick by Kubrick
Réžia:
Gregory MonroKamera:
Radosław ŁadczukHrajú:
Stanley Kubrick (a.z.), Michel Ciment (a.z.), Malcolm McDowell (a.z.), Jack Nicholson (a.z.), Shelley Duvall (a.z.), Sterling Hayden (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Vplyv Stanleyho Kubricka na svetovú kinematografiu je nedoceniteľný. Bol nielen jedinečným, výnimočným, ale aj mimoriadne dôsledným režisérom, ktorý dokázal nastaviť zrkadlo mnohým svojim kolegom. Jeho diela sú dodnes predmetom skúmania zo strany teoretikov, študentov i filmárov. Napriek tomu, že Kubrickove filmy pozná obrovské množstvo ľudí, jeho hlas bol a je takmer neznámy. Rozhovor s ním sa podarilo uskutočniť len málokomu. Michel Ciment je medzinárodne uznávaným filmovým kritikom, odborníkom na Kubrickovo dielo. Práve jemu sa podarilo uskutočniť niekoľko rozhovorov s režisérom, ktorého dielo tak dobre pozná. Tvorcom tohto filmu ich dal k dispozícii. Kubrickova rodina im zase sprístupnila množstvo dokumentov - aj vďaka týmto výnimočným zdrojom sa tak podarilo vytvoriť mimoriadne intímny portrét umelca. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Dokument o Kubrickovi potvrzuje, mimojiné, následující hlášku: "The myth about Stanley Kubrick is that he wanted perfection and that that was the reason that he often made 50 attempts to shoot a scene. But in fact, the only reason he did this was maybe during that 50th time something would go wrong. That was what he wanted to use. It might be a form of perfectionism as well, but not the common kind." - Chris Cunningham ()
Od Kubricka jsem viděl sice jen tři filmy - Stezky slávy, Barryho Lyndona a Osvícení - nicméně vzhledem k tomu, že jich za svůj život natočil "jen" třináct, tak jde téměř o čtvrtinu jeho tvorby - a jelikož mě tyto tři mnou zhlédnuté filmy nadmíru zaujaly, nechtěl jsem si nechat ujít portrét autora, který se konstantně vyhýbal rozhovorům a interpretacím svého díla. Dokument umným způsobem kompiluje úseky z Kubrickových filmů s archivními rozhovory s tvůrci, kteří se na těchto filmech podíleli, přičemž do toho zaznívá hlas samotného režiséra odpovídajícího na otázky Michela Cimenta. O perfekcionismu, vysokých nárocích na spolutvůrce a vizionářských postupech při natáčení filmů jsem věděl, ale i tak jsem byl informačně obohacen o nejeden nový poznatek. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé sekvence prokládány záběry z místnosti, jež fungovala jako jakási úložna artefaktů z Kubrickových filmů. Úplně mám chuť si pustit některý z těch zbývajících deseti filmů! ()
Úplně nesouhlasím se slovy dramaturga KVIFF, který říkal, že při sledování dokumentu není třeba znát Kubrickovu tvorbu, protože alespoň elementární znalost nutná je. Pozitivem je, že Ciment se nepokouší o interpretace a výklad jeho díla, ale spíše nastoluje další možný pohled na ně a nechává ho rozvíjet podnětné myšlenky, které o jeho osobnosti docela dost prozradí. Ocenit se musí i to, že aura určitého tajemna, která Kubricka obklopuje, zůstává a tvůrci se nesnaží nijak násilně podsouvat nějaké myšlenky. Trochu ale zarazí, že některým filmům není pozornost věnována takřka vůbec (především Lolita a Zabíjení), což je obrovská škoda, protože zrovna u Lolity se dá najít několik stěžejních bodů, o kterých by se dalo mluvit. O technické stránce filmu asi není moc co psát, protože Monro si pomáhá fragmenty z Kubrickových snímků, archivních rozhovorů, nápad se zasazováním ikonických předmětů do malé místnosti je ale výborný a možná mohl být využit o něco víc. Jediné, co se dá výrazně vytknout, je samotný závěr, v němž je úplně zbytečná sekvence, která komentuje knihu 2001: Vesmírná odysea a opěvuje lety do vesmíru a zazní i názor Toma Cruise na monogamii, který je sice zajímavý, ale úplně irelevantní. Nejpřínosnější tak je Kubrick by Kubrick jakožto náhled do stylu autorovy tvorby, práce s herci a některými jeho názory. 70 % ()
Prierez Kubrickovej kariéry a jeho vyjadrenia k jednotlivým dielam. Bol to iste režisér par excellence, ktorý mal oko a ktorý si dával záležať na stopercentne vykonanej práci. V tomto veľký obdiv. A celkovo sa mi páčil aj tento dokument v tom, že prináša tú atmosféru, ktorú celý život on sám vyjadroval. Temnú stránku, ten záujem o pochmúrnejšie veci, jeho inklinovanie k psychológii a nevľúdnym stránkam ľudskej povahy. Veď sám sa k tomu priznal prisvojujúc si výrok: "Radšej vládnuť v pekle ako slúžiť v nebi." Kto vie, či toho výroku tak trochu aj neľutuje. ()
Stejně jako loňský rok Helena Třeštíková vytvořila portrét o Miloši Formanovi Forman vs. Forman, letos francouz Gregory Monro vytvořil portrét o Stanley Kubrickovi zvaný Kubrick o Kubrickovi. A zatímco co u Forman vs. Forman se dalo říct, že film vlastně o nejslavnějším českém režisérovi neřekl téměř nic nového a byl jen slušnou poctou jeho odkazu, u Kubricka o Kubrickovi platí, že díky uzavřenosti Stanleyho Kubricka a faktu, že skutečně rozhovory poskytoval minimálně a odmítal své filmy bohatě rozebírat krom rozhovorů právě s Michelem Cimentem je tento portrét rozhodně zajímavější a se vší úctou k Třeštíkové i lépe zpracovaný. Kubrickovi o Kubrickovi představuje Stanleyho Kubricka tak jak ho má většina filmových fanoušků zaškatulkovaného- Jako totální perfekcionistu u kterého se natáčení jeho filmů nevleče kvůli jeho neschopnosti ale právě díky jeho perfekcionistické povaze a snaze aby byl film co nejlepší. Během použitých rozhovorů s Cimentem jinak nedojde na diskuze třeba o Lolitě nebo Zabíjení, jinak je ale ve své délce (u některých stráví čas více, u některých méně) schopen zrekonstruovat téměř všechny Kubrickovy filmy a s ním spojený Kubrickův drobný rozbor. Kubrick své filmy nerad rozebíral, s Cimentem přesto nad nimi vede opravdu zajímavou diskuzi při kterém dojde i na Kubrickův osobní pohled na svět, politiku nebo lidskost. Každý Kubrickův film měl svou hloubku a do každého se mistr pokusil dát kus sebe. Kubrick při svém vyprávění jinak obstojí nejen jako vynikající filmař ale také jako zajímavý a skutečně inteligentní člověk, který by se zcela jistě uplatnil i jinde. Film probere i Kubrickovi začátky jako fotografa a faktem, že se tehdy ještě musel nějak smířit s nátlakem redaktora a dělat fotky na články, kterými opovrhoval. Krátce se zmíní o svých prvních krátkých dokumentárních filmech a tak trošku dojde i na sebe kritizování za svůj celovečerní debut Strach a touha. Kubrick si už tímhle počátečním vyprávěním dokáže posluchače získat a je hodně snadné přijít tomuhle dokumentu na chuť, protože tady opravdu poslouchá promluvy muže, který jasně věděl co chce a stal se sám svým pánem. Jeho perfekcionizmus pochopitelně nesedl všem a skrz archivní rozhovory si postěžuje třeba takový Sterling Hayden. Objeví se tu ale třeba také archivní záznamy Malcoma McDowella, Jacka Nicholsona nebo Toma Cruise, kteří sice upozorňují na Kubrickův perfekcionizmus, ve finále ho ale přece chválí a především Cruiseova převyprávěná emoční reakce na smrt Kubricka je skutečně silná a ukazuje to, že mezi hereckou hvězdou a Kubrickem vznikl během výroby Kubrickova posledního filmu Eyes Wide Shut vzájemný pracovní respekt. Měl trochu problém s chronologickým převypravováním Kubrickovy kariéry, protože namísto toho aby se začalo s prací fotografa a končilo s Eyes Wide Shut film začne fotografováním, dokumentárními snímky a režijním debutem, vzápětí ale začne přeskakovat od Barryho Lyndona (1975) přes Olověnou vestu (1985) po Dr. Divnolásku (1964) a je trochu zvláštní dramaturgické rozhodnutí. Nevím jak tyto rozhovory s Kubrickem probíhali, kdybych si ale měl tipnout tak Ciment mohl přeskakovat a Monro mohl takhle ponechat i dramaturgickou koncepci. Mnohem srozumitelnější by ale bylo opravdu chronologické vyprávění od práce fotografa po Eyes Wide Shut, přesněji od bodu A do bodu Z. Zároveň se ale též musí ocenit, že film vůbec neřeší už dávno legendární spor mezi Stephenem Kingem a Kubrickem co se týče zpracování Osvícení (i když je možné, že Ciment tohle téma v samotných rozhovorech vynechal i přesto, že Kubrick v rozhovorech s Cimentem samotnou předlohu pochválí) nebo se jen lehce dotkne kauzy ohledně toho jak Mechanický pomeranč údajně propagoval násilí a byl ve Velké Británii zakázán mezi lety 1973-2000. Tohle téma ve finále jen rozebere skrz archivní rozhovor Malcolm McDowell, Kubrick ale přece jen promluví o svém názoru k násilí a o tom jak jsou jeho filmy realistické a vyvracejí dle něj jasný omyl, že člověk je uvnitř dobrý. Jen velmi lehce se film dotkne Kubrickova soukromého života a padne jen, že žil v Británii se svou rodinou, své filmy většinou netočil příliš daleko (sekvence v Olověné vestě točil v opuštěné továrně) a nezvykle se jeho filmy stříhali u něj doma v jeho menším studiu. Tenhle film ale není o Kubrickově soukromí nýbrž o jeho filmové kariéře a v téhle formě jde o opravdu povedenou poctu na které jde poznat, že má samotný Monro k tomuhle velkému umělci úctu a zmapoval tyhle zajímavé rozhovory v Kubrickovi o Kubrickovi co nejlépe to šlo. S Kubrickem se nemusíte ztotožnit ani automaticky obdivovat jeho filmy, jeho tvůrčí talent se ale prostě nezapře a právem patří (a bude patřit) mezi nejpamětihodnější režiséry všech dob..... () (menej) (viac)