Papierový mesiac

Len škoda, že sme to už toľkokrát videli. Light verzia Gun crazy, Zapadákova a Bonie and Clyde, pretože pri dieťati nie je na vraždy priestor. Veľmi príjemný retro filmík, kde musí byť divákovi jasné, že Bogdanovič chovanie hlavných postáv neobhajuje, on iba chce, aby sme boli v napätí ako dopadne sekvencia s vylúčením prsnatej náhodnej okoloidúcej z oteckovej priazne a ďalšími. V roku 1973 Paper moon určite ako klišé nikomu nepripadal, bohužial mi dnes už bolo od začiatku jasné, ako a kde sa bude príbeh ďalej vyvíjať a ako skončí. Na druhú stranu treba skonštatovať, že presne to od tohoto žánru (čiže viac rodinný film, ako gangsterka) chceme a je to vlastne nakoniec niečo úplne iné, ako hore spomenuté tri filmy. Divák sa môže zaoberať aj podtextom sociálnej a morálnej situácie Ameriky tridsiatych rokov. (30.11.2013)

Nemám zrovna v lásce žánr Road Movie, ale Papírový měsíc jsem tak ani nevnímal. Vždy jsem si myslel že Ryan O'Neal byl herec jedné role, ale nyní už si netroufám tvrdit a Papírový měsíc budu pro jeho hravost a smysl po dobrodružství doporučovat co budu moct. Ústřední vykutálená dvojice si v ničem nezadá s největšími podvodníčky filmového plátna. 85% (27.03.2023)

Príbeh otca a dcéry - herca a herečky O'Nealovcov, odráža príbeh v príbehu muža a malého dievčatka na ceste. Áno sú podvodníci, ale robia to s relatívnou nevinnosťou a sú dokonale rozkošní. Čaro medzi nimi je čiastočne dobré písanie a čiastočne ľahkosť, ktorú majú spolu. A je natočený s nostalgickou čiernobielou čistotou, dokonalým spôsobom pre éru veľkej hospodárskej krízy. Nie je to nič očividne hlboké, ale predsa sa to vryje do mysle viac než si myslíte. 8/10 (18.07.2023)

Podmanivá jízda americkou krajinou za starých časů na čtyřkolovém veteránském fešákovi s rolovací střechou oplývá příjemně nezávislou atmosférou, sympatickým O'Nealem a spočátku otravnou holčičkou, která se brzy proměnila v holčičku velmi milou, chytrou a důmyslnou. Její malá herecká představitelka si mě získala nejen velmi přirozeným projevem, ale často i zábavným trousením povedených hlášek. Občas na mě tento snímek působil tak trochu jako umírněrná dětská variace na Bonnie a Clyde. Ti dva si spolu tady krásně sedli a objevili i kus štěstí a krásy v dobrodružství, v rámci něhož víc než cíl leckdy znamená už jenom samotná cesta a pevné vzájemné pouto. Uznávám, že je občas zvláštní pocit, fandit během sledování těm, co se od počátku nacházejí na té špatné straně zákona, ale tady jsem vzhledem k rozumné míře ilegálního „špásovaní“ a pochopitelných důvodů s tím ani chvíli vůbec neměl problém. Takový malý velký film, možná se hůře okecává, ale příjemně se sleduje a dovede nejednou svou scénou potěšit. Těším se na další filmy Petera Bognaoviche, s jehož tvorbou jsem dnes měl tu čest úplně poprvé. [90%] (05.03.2022)

… a jsem v pokušení přihodit i pátou, tahle tak trochu variace na Chaplinova Kida je totiž roztomilost sama a jestli jsem u prvního Bogdanovichova filmu váhal, co mi vlastně chce říct, a z druhého chytl takovou depku, že už se mi k němu nechce vracet, Paper Moon jsem si naopak okamžitě zařadil do škatulky opakovaně použitelných psychických povzbuzovadel a už teď se těším, komu všemu ho pustím a jak mu taky udělá dobře. Láskyplnou retro stylizací „předstařený“ biják, který už tím pádem snad ani dál stárnout nemůže – dneska by se nedal natočit o nic moderněji – má možná jedinou paradoxní vadu na kráse, a sice že ta idylka je snad až moc idylická; každé potenciální větší drama nebo silnější emoce se hned obrátí v žert, tíživá realita hospodářské krize je tu sice v náznacích přítomná, ale jen jako rozostřené pozadí a odrazový můstek k dalším duchaplnostem, jako ta rodina s porouchaným autem, kterou ústřední dvojice míjí na silnici. Zmíněný Chaplin tyhle věci myslím dokázal bez újmy na roztomilosti vyvážit o něco líp. (25.02.2019)