Papierový mesiac

Vcelku příjemná podívaná ve stylu road movie. Kořením snímku jsou rozhodně ústřední postavy, atmosféra 30. let a vztah mezi Addie a Mozesem. Hudba, která doprovází scény, je fajn a dodává na zážitku. Dílčí zápletky jsou však takové nemastné neslané a až na situaci kolem whiskey nebyly nijak záživné. A to je i důvod, proč nedám 4*. (12.07.2012)

Tak já nevím, kdyby na konci Addie zůstala u své tety, líbilo by se mi to mnohem víc, těch zbylých pár minut mi dost pokazilo už tak lehce nejistý dojem... Problém je pro mě v postavě Moze. Prostě mi přišlo, že mi film dal strašně málo důvodů k tomu, abych si ho oblíbil. Na začátku je nezodpovědným podvodníčkem, co nechce mít se svou dcerou nic společného, takže bych ve filmu, který stráví celý cestováním se svoji dcerou, čekal, že dojde k nějakému napravení a tak, že na konci budu chtít, aby spolu ti dva zůstali. Z mého pohledu k tomu ale bohužel nedošlo, takže ten konec měl na mě asi opačný účinek, než měl mít. Pořád dobrej film, ale tohle je pro mě prostě fakt podstatný problém. 6/10 (16.08.2021)

Klasický příběh nepravděpodobného páru, jehož nejvyšší přidaná hodnota je bezútěsné vykreslení prázdného a vyčerpaného venkova středu Spojených států během velké krize. Například krátká pasáž, kdy investor čeká na rohu budovy na Mozese, který leží zmlácený opodál, připomíná svojí vylidněností (navzdory tomu, že se odehrává na hlavní třídě) a tichostí (Mozes tam přiláká Addie sotva slyšitelným sýpáním) scénu noční můry z Bergmanových Lesních jahod či epizody z Juráčkových novovlných filmů. Přitom jde jen o ilustrace doby. (27.02.2022)

Může vzniknout příběh na téma >>Muž a malá holka na cestě<< jinak, než jako báchorka o rozmazleném fakanovi a přitroublém smolaři, kteří si celou dobu nadávají a nakonec si padnou kolem krku? Může! A to je právě tento případ. Tento pohodový příběh o podvodníčkovi a osiřelém děvčátku se sentimentu vyhýbá jako čert kříži, naopak oplývá nevtíravým humorem, s dojemnými scénami si jen tak zahrává (většinou je něčím přeruší) a ani srdceryvný závěr se nekoná, ale přichází sarkasticky úsměvný otevřený konec. Ryan O'Neal je sympaťák až na půdu a jeho dceruška Tatum právem získala Oscara. Filmy Petera Bogdanoviche (nebo alespoň většina) mne svou sympatickou přímostí a nepodbízivou upřímností vždycky potěší. 95%. (14.05.2012)

Milý dílo, s úžasnou hlavní dvojicí - dokonale přirozenou a pohotovou mladou slečnou a fešným, mazaným frajerem, co má za ušima. Jak tu už mnozí poznamenali, je to tak nějak příjemně působící film, který se nevnucuje a i když divák cítí leckdy radost, dojetí či napětí, vidí akci i skvělé dialogy, nikdy to neni za hranicí kýče a umělosti... (03.09.2011)