Mesto anjelov

Film, na který se moje maminka odmítá podívat znovu, protože ji závěr vždycky rozpláče. Pointu jsem tedy znala už dlouhá léta před prvním zhlédnutím a chtěla jsem si užít i zbytek romantického příběhu, jenže tu zamilovanost jsem bohužel věřila pouze jednomu z páru. Cage se do role roztomilého anděla Setha hodil, Meg Ryan její křehké hrdinky moc nežeru. Hudba ale byla nebesky krásná. (04.02.2020)

Je mi líto, ale před spuštěním filmu jsem se zapomněl naladit do snového sladkého rauše, v jakém byl patrně celý natáčecí štáb. Nápad s anděly parádní, s Nicholasem už méně, a se záplavou polopatického klišé, která maže jakékoli prvky dramatu, už tuplem nepovedený. Nic, pro co bych si tuhle limonádu měl hodit do košíku. A pak také doufám, že můj anděl má tvář pohledné Maggie, ne smutný psí pohled pana Ghost Ridera... (04.05.2012)

Je to hezký příběh, o tom žádná, ale přece jen mě ten závěr tak nějak zklamal. Jako kdyby to už jinak nešlo a muselo to skončit zrovna takhle a na úplný závěr pak ještě metaforické finále. Není to špatné, ale možná by to chtělo nenutit diváka tolik do slz, případně do dalších emocí. Nicolase Cage však můžu a tahle role jeho mnohdy poměrně afektovanému herectví docela sedla. Meg Ryan mě nijak neoslnila, ale tehdy filmu dokonale sedla. Místy docela kalkul, ale myšlenka s anděly vůbec není špatná. (06.03.2014)

Krásná romantická klasika. Jistě, je to kýč, ale já to tomuto příběhu ráda odpustím. Bylo to atmosferické, působivé a i k zamyšlení. Musela jsem po letech zvednout hodnocení o další hvězdu. Začínám ho mít hodně ráda. Nicolas Cage a Meg Ryan se k sobě krásně hodily. Chemie mezi nimi krásně fungovala a tak by to mělo být. (11.02.2019)

Je fakt málo filmů, který mě rozbrečej a tenhle mezi ně rozhodně patří. Bohužel ho nemůžu srovnat s Nebe nad Berlínem, ale myslim si, že je to jeden z těch lepších romantických filmů Meg Ryan. A Nicholas Cage je tu také vynikající... 3/2005 : Nyní jsem konečně zhlédla "předobraz" Města andělů, Nebe nad Berlínem. Ten termín předobraz je výstižný, protože americký remake si z německého originálu vypůjčil pouze základní dějovou linku a některé drobnosti (andělé milující knihovny), ale jinak jsou to dva naprosto rozdílné filmy. A oba jsou svým vlastním způsobem krásné. Tam, kde Wim Wenders mluví prostřednictvím poetických obrazů, nechává Brad Silberling prostor čiré romantice. A vůbec to nevadí, každý divák si může vybrat, co je mu bližší a s čím se chce ztotožnit. Proto jsem oba filmy ocenila 4*. (01.02.2004)