Vysoké opätky

ve výsledku průměrný Almodóvar. Jako vždy vizuálně čistý a koukatelný, ale emočně ne tak silný jak znám z jiných jeho děl. I v příběhu se drží svých standardních témat a ničím zvlášť nevybočuje a bohužel ani nepřekvapuje. Čekal jsem větší napětí a zvraty, ale přesto na 4 hvězdy těsně dosáhl. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.05.2012)

Natočit vkusně film, kde si žena vezme bývalého milence svojí matky aniž by o tom věděla a den před jeho smrtí s oběma navštíví klub, kde si to v šatně rozdá s transvestitou, který napodobuje její matku (známá zpěvačka) zvládne skutečně jen Almodóvar. Výborný film, krásně stylizovaný do červené barvy (nebo se to zdálo jenom mně?), prostě Pedro nikdy nezklame. (24.02.2007)

Všechny znaky Almodóvarovy tvorby jsou sice přítomné, ale k jeho vrcholným filmům to má hodně daleko. Dal jsem mu 45 minut na to, aby mě vlákal do světa svých hrdinů, ale asi jsem mu za to nestál, protože s přibývajícími minutami jsem k těm postavám a jejich problémům cítil čím dál větší lhostejnost. Opět jde o vztahovou záležitost, kde se prodávají emoce jak v nějaké latinoamerické telenovele, opět hrají prim ženské postavy, které Almodóvar umí mnohem líp než ty mužské, znovu se objevuje motiv transvestie atd., ale co naplat, kdyby Almodóvar točil snímky na téhle úrovni, hvězdou festivalového publika by se určitě nestal. V červeném poli je tenhle kousek především kvůli režisérovu renomé a jeho početnému fandomu. Celkový dojem: 40 %. Jsou filmy, které vás nudí tak, že spěcháte, abyste se co nejdřív seznámili s pointou, a jsou takové, kde vás už vyústění příběhu ani nezajímá. A já jsem cítil spíš to druhé... (25.05.2012)

Oproti pozdějším Almodóvarovým filmům je příběh více vykalkulovaný a místy až překvapivě předvídatelný. Tragikomické scény však měly u mistra šmrnc vždycky, stejně jako pečlivé vedení herců. Marisa Paredes mě opět utvrdila v tom, proč ji považuji za královnu španělského herectví, Miguel Bosé ve své šílené trojroli nemá chybu a Victoria Abril se pro roli křehké Rebecy snad narodila. Mimochodem milostná scéna posledně jmenovaných je asi ta nejoriginálnější,co jsem zatím viděl. A Sakamotovu rytmickou hudbu si budu pobrukávat ještě dlouho. (27.03.2011)

Je to hlavně dokonale vedená kamera a skvělý "design" celku, který jinak poměrně typický almodovarovský produkt posílá nahoru. Oproti Pedrovým začátkům už jsou příběh i postavy méně chaotické, ne tak bizarní. Podpatky jsou nefalšovaným předělem mezi Almodóvarem začátku let osmdesátých (starší filmy se zatím nedají sehnat) a tím dnešním, už (možná) více zkomercializovaným a od dob Volveru i více sledovaným. (20.09.2011)