Atlas vtákov

Olmo, Pýcho, Hynku, Viléme, Jarmilo, hrdličko, ty vole, já jsem myslel, že to bude film o papalášovi v problémech a ne o hlupani, která posílá miliony americkému vojákovi/africkému doktorovi a tak jsem měl během celé stopáže podivný pocit, že se nedívám na film, ale na zhruba 5 let starý, náhodně otevřený denní tisk, kdy několik takových aférek rezonovalo. Kdysi během premiéry filmu Omerzu v rozhovoru docela zajímavě popisoval, proč chtěl do role Donutila a znělo to pozorně i lákavě. Ve skutečnosti se nad doslova všemi hereckými výkony vznáší nakyslý odér rozplynutého nebo neexistujícího záměru (Křenková, Pechlát hrají svou jedinou únavnou polohu Křenkové, Pechláta v "českém artu"), v záběru pořád nějak postává Donutil a máme mu věřit nebo si spíš domýšlet, že prožívá jakési olbřímí rozpory, které přitom ani nejsou tématem filmu. Tématem, vystrčeným do popředí, je bohužel hlupaňa a téma je to extrémně nezajímavé, protože nad takovými případy lze jedině kroutit hlavou a ne je v audiovizuálních dílech omlouvat, že přece "jenom touží po lásce" s americkým vojákem. Zaráželo mě také neutuchající zaujetí synů pro rádoby tajemné otcovy milenky. V rodině, která je už dávno rozpadlá a ovládaná pouze penězi a mocenskými vztahy uvnitř motoru-firmy, působí dost nevěrohodně až dětinsky nekonečné a v kruhu se motající přemítání synů nad fotrovým mobilem plným volavek a sýkor, za kterými se skrývaly podle všeho spíše odulé slepice. Všechno ostatní mi připadalo povrchně zpracované, zejména věci, týkající se přímo firmy...kvalitu mělo aspoň správně orwellovsky odosobněné jméno podniku ARON, to opravdu tne chladem. Takže jakkoliv jsem byl na Atlas zvědavý, protože mám rád ptactvo a taky jsem se těšil když ne na kritiku, tak aspoň náznak náznaku analýzy současného kapitalismu a zejména jeho slizkých představitelů, nedostalo se mi toho ani záchvěvem. Celý potenciálně výtečný ptačí nápad to mohl zachránit (vždyť i naši reální zmrdi mají odkazy na ptáky podezřele v oblibě - Pelta/Velký čáp, Bureš/Čapí hnízdo, Klaus/ODS/modrej pták...„Ve spolupráci s Českou společností ornitologickou podpoříme celostátní kampaň, která vybere českého národního ptáka.“ - programové prohlášení současné vlády, tohle je konkrétně prý od ProMoPro Vondry, který má rád i ocelové ptáky a orlice mu nestačí. Klidně by se po ptačí stopě dalo jít dál a možná by vznikl lepší scénář) a po jalovém úvodu jsem i spoléhal na to, že se snad rozjede full-blown podobenství, kde třeba Donutilovi vyroste na hlavě kohoutí hřeben, bohužel nápad je využitý asi na 10% a ještě hodně hranatě. Nebo mi unikla ona finesa pár krátkých záběrů na ptáky s několika písmeny složenými do několika vět a cvrlikáním. Navíc ohánění se rčeními a příslovími je znakem reakce a opakem revoluce, tudy asi cesta nepovede.__na závěr  pár veršů z básně Pavla Řezníčka Zakažte jim létat: Proč nelétám já? / Proč jsi dal ó Pane tuto schopnost / Čemusi nechutnému z peří a drápků? / Zakaž jim ó Pane létat / A mne vyzdvihni na oblohu / Obaleného do peří a asfaltu (14.05.2023) (menej) (viac)

Olmo Omerzu je považován za jednoho z nejlepších tvůrců, který v posledních letech vyšel z pražské FAMU a za jednoho z nejtalentovanějších lokálních tvůrců posledních let. Původem slovinský tvůrce mohl tyto názory utvrdit faktem, že jeho předchozí film Všechno bude získal Českého lva za nejlepší film a samotný Omerzu si došel pro cenu za nejlepší režii. Omerzu to přitom u diváků nemá jednoduché, jeho novinka potvrzuje, že se Omerzu vyžívá v pomalém vyprávění, charakterní studii postav a v podstatě točí filmy, které by se dali označit za filmy umělecké. Atlas ptáků na tom není jinak.   Samotná zápletka Atlas ptáků snadno vybízí k označení filmu za detektivku. Jenže tak tomu rozhodně není! Atlas ptáků má k detektivce velmi daleko a to i přes fakt, že počáteční práce s atmosférou s detektivní zápletkou koketuje. Časem se ovšem definitivně ukáže, že zápletka nespočívá v tom, kdo firemní peníze ukradl, ale v tom, jakou má tato nemilá událost vliv na chod rodinné firmy a především právě na vztah Ivy Róna v podání Miroslava Donutila s jeho rodinou. Zápletka Atlasu ptáků ve finále nejde po odpovědích, postavy jsou v podstatě načrtnuté jen tak z poloviny. Celé je to vlastně ve finále obsahově strašně jednoduché, přičemž jako k absolventské práci na FAMU by se jí toho dalo vytýkat o poznání méně. Zamrzí jen právě fakt, že tento v podstatě obyčejný film přichází od tak chváleného tvůrce.   Přesto to ovšem neznamená, že by nebylo co chválit. Chvála tvůrčích schopností Omerzua při sledování filmu dává naprostý smysl, Omerzu má navíc štěstí na bravurní obsazení, kdy každý ve stěžejní roli v roli funguje a takový Miroslav Donutil má svou nejvýraznější roli za hodně dlouhou dobu. Za zmínku poté stojí vynikající Alena Mihulová, spolehlivá Eliška Křenková, skvělý Martin Pechlát i Pavla Beretová a Vojtěch Kotek. V tomhle ohledu též funguje vzájemná herecká chemie, v tomhle ohledu jde o skvěle obsazenou záležitost, kdy většina z nich za pár měsíců zcela jasně dostane nominaci na Českého lva. A v tomto případě to rozhodně nebude jen kvůli tomu, že tam zrovna není koho dát.   i přes jednoduchost jde v Atlasu ptáků vlastně objevit zřejmou snahu o nějaký vyšší princip. Mají s ním něco společného mluvící ptáci? Má se v onom rodinném rozkolu najít nějaká symbolika? Atlas ptáků rozhodně vyvolává otázky, které tak trochu zvedají film nahoru i přes jeho jednoduchost. Charakterní studie hlavní postavy i vedlejších postav přitom všem možná mohla jít ještě více pod kůži.   Scénář, který společně s Omerzuem napsal Petr Pýcha (autor předchozího Omerzuova filmu Všechno bude, ale také pekla jménem Úhoři mají nabito) má několik fungujících dialogových momentů, celé se to vlastně zcela tak rozpadne právě v momentě, kdy je hlavní záhadě v podstatě tak trochu konec. Pějící ptáci a jejich otitulkované dialogy nejdříve šíří možná moudra, aby v závěru v podstatě sloužili jako přesný opak známého ´´ Show, don't tell. ´´ Je vlastně zajímavé sledovat, že se časem všechny trumfy rychle vytratí a ani onen rodinný rozpad nemá takový dopad, který se přímo nabízí. Za zmínku poté určitě stojí v jistých momentech skutečně zajímavý vizuál, kameraman Lukáš Milota po Všechno bude a Staříci opět v jistých záběrech dokáže skutečně zaujmout. Minimálně těch pár záběrů na ptáky rozhodně stojí za to.   Atlas ptáků působí jako přesně ten typ filmu, který byl zajímavý v případě personálního rozboru mezi režisérem a divákem. U toho filmu se nedá použít termín ´´ taková práce a přitom taková blbost´´, spíše místo toho by šlo použít ´´ taková práce a přitom vlastně tak trochu promrhaná příležitost ´´. O zajímavý film jde určitě, vzhledem k všeobecnému věhlasu Omerzua ovšem divák snadno může čekat víc a může být díky tomu ve finále zklamán...... (21.09.2021) (menej) (viac)