Memorîzu
Memories
Scenár:
Satoši KonHrajú:
Kóiči Jamadera, Šigeru Čiba, Šózó Iizuka, Akio Ócuka, Ken'iči Ogata, Čikao Ócuka, Osamu Saka, Masato Hirano, Kózó Šioja, Takaši Nagasako, Naoki Makišima (viac)Obsahy(1)
Roku 1995 natočili 3 japonští režiséři 3 krátké povídkové filmy. První, hororově střižená MAGNETICKÁ RŮŽE vypráví o skupině astronautů, kteří přistanou na podivném vesmírném útvaru, který žije svým vlastním životem. Druhá, komediálně laděná SMRADLAVÁ BOMBA vypráví o muži, který po konzumaci nebezpečného léku začne vydávat nesnesitelný zápach a armáda se ho proto rozhodne zlikvidovat. Poslední, silně výtvarně stylizovaná povídka MĚSTO KANÓNŮ, silně odkazuje k Orwelovu 1984. Popisuje jeden den v utopickém totalitním státě (městě) jehož existence má jediný smysl - vystřelení z kanónu. (Skejpr)
(viac)Recenzie (69)
Naprostá šleha. Tři, na sobě nezávislé povídky, každá úchvatná svým vlastním vizuálním pojetím, nám předkládaji typickou ukázku toho, jací jsou Japonci geniální šílenci. Magnetická Růže je příběh o čtvěřici vesmírných popelářů, kteří se dostanou na jakousi záhadnouplanetu. Po animační stránc zcela brilantní povídka pracující až s hororovými prvky a obsahující scény, jež svou monumentalitou překonávají Vesmírnou Odysseu, je následována Smrdící Bombou, příběhu o člověku, jemuž nikdo nemůže pomoct, ale který je sám nebezpečný svému okolí, nejen pro smrad,který vydává, ale i pro hloupost, kvůli níž si neuvědomuje hrozbu, jakou sám představuje. Skvělý mix tragédie a proklatě černé komedie, místy připomínající AKIRU. Největší ujetost je pak závěrečná povídka, Město Kanónů. Vize utopické, totalitní společnosti, která funguje na strachu z nepřítele, ost možná neexistujícího. Všichni lidé proto pracují aby mohli vystřelit z kanónu. Po vizuální stránce velmi stylizovaná, po formální stránce obecně téměř extrémní podívaná. Dlouhé záběry (bezmála 5ti minutový celek, zachycující celou přípravu kanónu k výstřelu), velmi zvláštní "hubda"... Těžko říct, který z jednotlivých příběhů je lepší, srovnávat je je téměř nemožné. Rozhodně ale nesmí tento film chybět ve sbírce žádného Otaku. ()
(*** + **** + ***) / 3 = *** Nevím, jetli byl dobrý nápad lepit dohromady tři krátké filmy, které spolu nemají nic společného, když samostatně by mohl každý z nich lépe vyniknout. Takhle se mi líbil jen ten prostřední, docela vtipná záležitost. ()
Je to dosť dobrý poviedkový animovaný sci-fi film. Tvoria ho tri poviedky, prvá o posádke vesmírnej lode, ktorá zachytí núdzový signál zo zničenej lode v jednej nebezpečnej oblasti, ale aj tak sa ju rozhodnú preskúmať a dvaja záchranári nielen postupne zisťujú, že patrila slávnej opernej speváčke, no hlavne sa stávajú svedkami nadprirodzených javov, ktorým nerozumejú, druhá o pracovníkovi zdravotníckeho zariadenia, ktorý má chrípku a tak sa rozhodne vziať si jeden z experimentálnych liekov, lenže si vezme ten nesprávny a nevedome sa z neho stane mimoriadne nebezpečná biologická zbrať, ktorá sa stáva hrozbou pre celú krajinu a tretia o chlapcovi žijúcom v opevnenom meste, ktoré je v neustálom vojnovom stave a hlavným zmyslom života všetkych obyvateľov je boj s nevideným nepriateľom prostredníctvom ťažkých diel. So spracovaním som dosť spokojný, poviedky majú spoločný len žáner, takže animované sci-fi, inak sú prakticky úplne odlišné, takže poteší slušná rozmanitosť, ale vynikajú hlavne prvé dve. Prvá poviedka je až prekvapivo kvalitná, celé mi to prišlo nadmieru inteligentné a dokonca aj celkom originálne, dej je nepredvídateľný a dosť zaujímavý, poteší pár napínavých častí a skvelý výber hudby, no hlavne si ma to získalo tou príjemnou melancholickou atmosférou a fylozofickým štýlom. Toto by som rozhodne chcel vidieť v plnohodnotnej filmovej verzii, kľudne aj stále animovanej (80%). Druhá je vlastne úplne béčková, ale tým najlepším možným spôsobom, sadol mi humor a hlavne celé to absurdné prevedenie, či už veľkoleposťou, ale hlavne tým, že hlavný hrdina si po celý čas nie je vedomý, že práve on je tou hrozbou. A keď do deja ešte vstúpi aj armáda, čo je pritom väčšiu časť poviedky, o skvelú zábavu je postarané (80%). Tretia sa im už nemá šancu vyrovnať, navyše aj dĺžkou im je len polovičná, takže sa nejedná o plnohodnotný diel filmu, ale aj tak jeden deň z pohľadu chlapca v tomto zaujímavom meste má svoje čaro a celkom ma to aj bavilo. (60%). Dobre je na tom aj vizuálna stránka, ale skôr pri prvých dvoch, v tomto opäť tá tretia zaostáva, ale ani toto nie je zlé. Tieto poviedkové filmy pozerávam rád, ale vždy ma trochu mrzí, že nejaká z nich nie je plnohodnotným filmom a v tomto prípade je to hlavne tá prvá, ktorá by mala veľkú šancu sa stať žánrovým kultom, no aj tá druhá by potešila. Ale aj v tomto štýle je to stále nadmieru kvalitné anime. 77% ()
Dlho som premýšlal čo napíšem, aby som neopakoval okolné príspevky a aby som zároveň dostatočne vyjadril svoje nadšenie z tohoto výletu, ktorý patrí medzi skutočné perly nielen animovaných filmov. Ona práve ta animácia dovolila ísť autorom do neskutončných extrémov a najhlbších kútov fantázie človeka. Hrané by to stálo polovicu Hollywoodu. V skratke: 1. Magnetická ruža: schízo-psycho sci-fi (jedna z najlepších vecí aké som kedy videl), 2. Smradlavá bomba: apokalypticko-vojnová komédia, 3. retro-techno propaganda. Šialený mix, toch na míle vzdialných prístupov. Ale čo je spoločné pre Memories ako celok, je famózna hudobná stránka veľmi, veľmi výrazne podporujúca atmosféru jednotlivých minifilmov. Pre mňa ako človeka neznámeho japonských anime filmov je toto brána do nového sveta. Už sa tešim. 95% ()
Film Memories je souborem tří vynikajících povídek. Pod producentským žezlem Katsuhira Otoma vznikl skvost mezi anime-filmy. Režisérem prvních dvou povídek je Kouji Morimoto. K názvu filmu „Vzpomínky“ se přímo vztahuje jen první příběh „Magnetická růže“, který vypráví příběh posádky lodi „popelářů“, jejíž členové Aošima a Heintz uvíznou v počítačem zrealizovaných vzpomínkách mrtvé operní divy. Povídka „Smradlavá bomba“ pojednává o apokalypse, kterou světu přivodí smolařstvím poznamenaný mladík Nabuo Tanaka. Poslední povídku, jež je zaslouženě vrcholem celé série, zrežíroval sám Otomo. „Město kanónů“ nabízí vizi v tradicích Fritze Langa. Město je uzavřeným světem, který zná jediný cíl – příští odpal. Svět permanentní války bez přímého nepřítele nabízí hlavnímu hrdinovi, malého chlapci, jen málo možností k snům a idolům. Stejně jako v Akiře i zde Otomo podává člověka v zmutovaných děsivých formách. Město i všechny postavy zůstávají anonymní. Přesto jakoby vyjadřoval cosi již dlouho známého - naše staré strachy. V tom snad skví praví význam názvu filmu. Všechny povídky odhalují nezvladatelnost a podmaňující moc, jež nad námi moderní technologie má. Dávají tvar našim obavám a v nové podobě nám ukazují to, co již v jiných podobách uskutečnilo. ()
Nebývalý nářez! Tři filmové povídky, z nich jedna je výborná a dvě naprosto dokonalé a ač je každá povídka zcela jiná, tvoří téměř dokonalý celek, který by nedokázal nabourat ani buldozerovitý tank benátských separatistů (no, dobře, ten by dost možná nenaboural ani Babovřesky). část 1 - Magnetická Růže: Dokonalý věděckofantastický skvost, u kterého jsem slintal blahem jako už dlouho, dlouho ne, nádherná animace, skvělá hudba a hlavně výtečný příběh tvoří jeden z nejlepších scifózních zážitků, co jsem ve filmu kdy viděl. Tomuhle filmu od teď budu pravidelně obětovávat obilniny. část 2 - Smradlavá bomba: Odlehčená záležitost, která sice zpočátku působí poněkud nablbne, ale pak se pomalu rozjede a stane se notně zábavnou, kdyby byla tahle část samostatná, působila by ještě lépe, takhle mi připadala jako nutný předěl mezi dvěma skvosty, pořád ale výborný, byť mající naprosto tupou hlavní postavu, která dokáže výsledný dojem poněkud srazit. část 3 - Město kanónů: Zamiloval jsem se do té kurevsky skvostné animace! Ta nádherná kresba pro anime tak brutálně atypická, která působí spíš jako něco co natočil zkouřený klon Sylvaina Chometa a kdyby se v Městě kanónů nemluvilo japonsky, ani by mě nenapadlo, že tenhle hravý steampunk (který je vlastně bez parních strojů, ale to je detail) je vlastně anime. Sice je výtvarno dokonalé, ale než děj je lepší jen trošku, i ten totiž dosahuje skutečně silné výtečnosti, navíc je podpořen vkusnou ironií a božsky se hodícím ohudebněním. ()
První příběh je absolutně geniální, už dlouho jsem něco tak nádherného neviděl. Animace i příběh jsou famózní. A to vše ještě bez počítačové animace. Další dva příběhy jsou o něco slabší, ale pořád to za to stojí. ()
Pro mě Magnetická růže byla něco vynikajícího, za to *****, Smradlavá bomba byla oddychovka, tak za ****, zde byl spíše dán důraz na zábavnost a poslední město kanónů mě nijak neoslovilo svojí animací, ale za ten hlubší význam tomu dávám ***. Celkově mě Magnetická růže oslovila natolik, abych tomu dal takovéto hodnocení. ()
Magnetická růže (*****), Smradlavá bomba (****), Město (***). ()
Memories obsahuje tři povídky - každá je úplně jiná, přesto jsou všechny skvělé. První, Magnetická růže, je nádherná svou kresbou, ale i vnitřní melancholií a nostalgií; a přitom je roztomile záhadná a zamotaná, jak je u Satoshi Kona zvykem. Druhá, Smradlavá bomba, je hořkokomediální příběh smolaře, kterému nemůže nikdo pomoci, a proto se ho snaží zneškodnit. Třetí je Město kanónů; v něm se prolíná vizuální stránka ze starých sci-fi s ideologií jako v 1984 - společnost, jejíž jediný účel je boj proti nepříteli, anonymnímu, bezejmenému. ()
Silná poviedková kompilácia troch významných anime režisérov, ktorých podpis je na spracovávanej látke jednoznačne poznať. Každý vyniká jedinečnou atmosférou, zasadením, soundtrackom a v neposlednom rade kresbou. Magnetická ruža - Kódži Morimito (psychologická hard sci-fi s hororovým nádychom): Režisér jedného z najlepších partov Animatrixu nesklamal. Štýlová kresba západného razenia podporená zo začiatku jemnými jazzovými melódiami, neskôr opernou hudbou sleduje medzinárodnú posádku malej lode putujúcej nekonečnými hlbinami vesmíru, ktorá zachytí núdzový signál z podivného miesta. V zastaralej lodi objavujú honosné sídlo sopranistky, ktoré sa však pri postupe ďalej čoraz zjavnejšie rozpadáva a postupne rozkladá. To je symbolom kolízie minulosti so súčasnosťou, sopranistky žijúcej zašlou slávou len v spomienkach a ovládajúcej práve pomocou spomienok členov posádky, ktorý prekročili prah jej domu, s realitou. Je to duch, hologram alebo skutočnosť? 90% /// Smradľavá bomba - Tensai Okamura (komediálne ladený thriller): Spolutvorca Wolf's Rain, Neon Genesis Evangelion či sequelov DtB sa vydal vtipnejšou cestou. Príbeh, ktorého humorná narácia je zvýraznená typicky karikujúcou kresbou, zvýrazňujúcou povahové črty charakterov, začína ako nenápadný thriller, ale neskôr trasformuje do podoby výbušného koktejlu aby sa v závere zmenil na militantnú frašku. Hlavný hrdina mi nevdojak pripomínal japonskú nešikovnú verziu Johna McClanea - proste prežije všetko. Úplne ma to nechytilo, ale stále slušné, i keď jednoznačne zo všetkých najslabšie. 75% /// Mesto kanónov - Kacuhiro Ótomo (militaristický steampunk): Režisér animovanej verzie kultového Akiru, ktorý je povedľa Ghost in the Shell či Mijazakiho filmoch považovaný za jeden z absolútnych vrcholov anime vystriedal cyberpunk za steampunk- a funguje to skvele. Obstarožne pôsobiaca kresba akoby z artworkov či ilustrácií sa k téme vyslovene hodí (resp. sadne ako riť na šerbeľ, ak mi odpustíte tento výraz). Príbeh bez centrálneho hrdinu si kladie za úlohu odprezentovať vojensky založenú spoločnosť, a činí tak aj za pomoci hesiel ako "Niet víťazstva bez práce!" alebo "Strieľaj a odpaľuj zo všetkých síl, pre svoj národ!". Satyra plná odkazov na II. svetovú vojnu , zdôrazňujúca nezmyselnosť a fakt, že ľudia už ani nevedie, za čo a proti komu alebo čomu vlastne bojujú. Jednoduché, ale nesmierne efektívne. 85% /// Priemer = 83% = 4,17* ()
Tři velice zajímavé sci-fi povídky. Souvislost mezi nimi absolutně žádná není, ale dobré jsou všechny, tak proč ne. 8/10 ()
S trochou fantázie by to mohlo ísť vnímať ako poviedky z jedného univerza v rôznych časoch. Všetky tri skvelý vizuál, výborné nápady a hudba. 90% / 100% / 80% ()
Z těch tří povídek za něco stála jen ta první a možná by se mi líbila víc jako hraná. Spojení vážné hudby, resp. opery, a vesmíru sice není žádná novinka (a ani Kubrick nebyl u 2001 první), ale tady to mělo ve spojení se zhmotnělými vzpomínkami své kouzlo. (Ostatně, hudbu nahrála Česká filharmonie, to mě potěšilo.) Škoda, že jsme se nedozvěděli nic moc o pozadí toho světa kromě toho, že „robot se zbláznil“. A větší škoda, že to nemá pointu, nikam to nevyústí. Druhá povídka asi byla inspirací pro pozdější americkou sci-fi o chlápkovi, který z neznámých důvodů lidem kolem sebe přináší nějakým biochemickým procesem smrt. Japonci to pojali jako komedii, takže si začínám myslet, že jsou komediemi i Godzilla a Gappa, kde jsou taky srovnána města se zemí a umřou tisícovky lidí. Já těm Japoncům pořád ne a ne porozumět, ty jejich složité otázky cti, rodiny a seppuku, a tady ještě tenhle divný smysl pro humor. Tady pointa sice je, ale asi jako by vám někdo vyprávěl úmorně dlouhý vtip a pak jej zakončil, jak jste čekali, že to skončí. Třetí povídka mi připomněla knížku Deset měst od Marcella Argiliho, tam je taky jedno vojenské město. V knížce ta povídka ale měla pointu, a tady opět tragicky chyběla. (A ano, to s tím písmenem S psaným jako SS jsem pochopil.) Celkově suma sumárum Magnetická růže za 4*, Smrdící bomba za 2* a Kanonýr Jabůrek za 2*, to máme průměr 3*. (Různé animační styly neřeším.) ()
Hodnotím s odstupem, zapomněl jsem přidat komentář hned po shlédnutí, ale z toho co si pamatuju - tohle je naprostá pecka! Vlhký sen milovníků animovaného sci-fi. 9/10 ()
Magnetic rose (****), Stink bomb (****), Cannon Fodder(*****). ()
Zajímavá kombinace tří různých povídek. Nemůžu vyloženě říct, že by se mě nějaká líbila nejvíc. Hodně mě zaujala prostřední Smradlavá bomba (5*), možná proto, že byla ze všech nejlépe stravitelná a i docela vtipná. První Magnetická růže (3*) mě lákala svým námětem - sci-fi, kdy zachraňující loď narazí ve vesmíru na něco úchvatného. Bohužel zpracování mi až tolik nesedlo a začal jsem se nudit. Poslední Město kanónů (4*) bylo zajímavé japonské pojetí utopického města, ve kterém jsou lidé drženi vymyšlenou válkou, pro kteru musí všichni pracovat. Pěkné, i když ne dokonalé. Pořád se jedná jen o nadprůměrné povídky, které ani nic nespojuje. ()
III příběhy o mlhavosti, podmanivosti, pomíjovisti a vzniku vzpomínek, jakési artefaktu stojícího mimo běžné chápání. I. je jakousi zvláštní linoucí vzpomínkou na zašlá léta a potřebu je znovu oživit - doslova zahustit životem. II příběh je jakousi legráckou - tragikomickou vzpomínkou na troubu, který to všechno zvoral. III příběh je podobentství o vzpomínce, která ještě nevznikla a letí jako dělová nábojnice někam do neznáma... Nádhera! ()
Toto se jednoduše nedá hodnotit jako jeden film. Každá část je od sebe natolik rozlišná, že nemá spolu nic společného. Podle mě by film vynikl lépe, kdyby byl rozdělen na tři kratší. Magnetická růže První a dle mého i nejlepší dílo ze tří, má naprosto skvělou atmosféru, hudbu, prostředí, jednoduše nemám co bych vytkl. Tato část se mi opravdu líbila a byl jsem natěšený na ostatní, ale bohužel, to už bylo jen zklamání. Smradlavá bomba K tomuto nemám snad co říci, nebavilo mě to, nápad je sice opravdu dobrý, ale provedení se mi jednoduše nelíbilo. Navíc mi vadila vtipná forma podání tohoto snímku. Město kanónů Abych byl upřímný, asi tři minuty před konce, jsem to vzdal a vypnul, protože tento příběh už byl natolik nezáživný, že jsem to nedokázal vydržet. ()
Asi jsem od toho čekal více, protože ten první příběh mě příliš nebavil, druhý byl o něco lepší. První příběh nese název „Magnetická růže“. Je to taková trošku slátanina o nákladní lodi Corona, která slouží pro záchranu lodí v hlubokém vesmíru. Corona se vydává na misi a narazí na nouzový signál. Ten ji přivede k vraku vesmírní lodi, obíhající obří vesmírnou stanici. Dva inženýři z posádky, Heintz a Miguel, vstoupí dovnitř, aby loď prozkoumali. Uvnitř objeví opulentní interiér ve stylu evropské opery a několik zařízených pokojů, ale žádné známky života. Postupně se jim povede zjistit, že stanice patřila kdysi slavné operní divě Evě Friedel, která zmizela po vraždě svého snoubence a zpěváka Carla Rambaldiho. Oba inženýři se rozdělí a hledají zdroj signálu, při tom narazí na paranormální jevy, podivné zvuky a obrazy Evy. Miguel nejde ve sklepě stanice rozbité piáno, což je také zdroj nouzového signálu. Začne mít halucinace, ve kterých k němu přiběhne Eva a políbí jej. Heintz najde divadelní jeviště a také se sejde s Evou, která jej bodne, jakmile se k ní přiblíží. Heintz ochrne a začne znovu prožívat nepříjemnou vzpomínku, zahrnující jeho manželku a dceru Emily. Iluze zmizí a objeví se Eva, která získá podobu jeho ženy a řekne mu, že nikdy neodejde. Heintz spěchá zachránit Miguela, kterého mezitím Eva svedla k tomu, aby si myslel, že je Carlo. Eva Heintzovi prozradí, že zavraždila skutečného Carla za to, že si ji nechtěl vzít a nutila ostatní, aby vypadali jako on. Heintze donutí znovu prožít smrt své dcery a téměř ho přesvědčí, aby se k ní připojil. Heintz však svodům odolá a střelí do masivního počítače, čímž odstraní hologram Evy. Mateřská loď Corona se potýká se silným magnetickým polem, které přichází ze stanice a přitahuje loď směrem k ní. Kapitán vystřelí ze silného energetického děla a tím se dostane do kaverny. Heintz je vyvržen se všemi Evinými oběťmi do vesmíru, zatímco Eva strašidelně zpívá vyděšenému publiku. Corona je rozdrcena a stává se součástí růžového útvaru, obíhajícího kolem stanice. Na závěr této divné povídky je vidět místo pobytu skutečné a zesnulé Evy, na kterém Eva romanticky mluví s Miguelem. Heintz je unášen vesmírem, a je stále naživu. No, byla to fakt blbost, tomuto příběhu dávám 2*. Druhý příběh se jmenuje „Smradlavá bomba“ a je o něco lepší. Laboratorní technik Nobuo Tanaka má chřipku a přenáší ji do práce. Kolegové mu doporučí, ať si vezme experimentální pilulky od jeho kolegy z laboratoře. Pilulky jsou však součástí programu biologických zbraní a reagují na očkovací protilátky proti chřipce v jeho těle. Tanaka začne uvolňovat smrtící pach a stane se chodící zbraní hromadného ničení. Usne v práci a jakmile se probudí tak zjistí, že všichni v laboratoři jsou mrtví! Incident nahlásí na velitelství, které mu dá pokyn, aby dopravil experimentální drogu do Tokia. Pach, který vydává, zabije všechny živé bytosti okolo něj, kromě rostlin, které pach naopak zdánlivě posiluje. Zápach proniká i přes plynové masky a NBC obleky. Zápach zabije všechny v prefektuře Yamanashi, včetně všech 200 000 obyvatel města Kofu. Nabuo pokračuje do Tokia na motorce a není si vědom toho, co způsobuje, zatímco zbytek země je v panice. Šéf výzkumné společnosti a japonská armáda usoudí, že Tanaka vypouští jedovatý plyn, a nařídí ho zabít. Japonská armáda se marně pokouší Tanaku zastavit, a způsobují tím akorát obrovské vedlejší škody na japonském venkově. Americká armáda, která celou situaci sleduje, využije situace a převezme operaci. Povolá jednotku NASA se skafandry, aby se pokusila Nobua zajmout živého. Nobou vleze do tunelu, nevědom si toho, že probíhá vojenská operace proti němu, a japonská armáda zničí část mostu a tunel za ním a tím jej uvězní uvnitř. Následně zapnou větráky s tekutým dusíkem s cílem Nobua zmrazit. Nobuo se vyděsí a povede se mu vypnout světla a větrné generátory. Z tunelu následně vyleze jen jedna osoba ve skafandru. Ta je přenesena na vojenské velitelství v Tokiu a všichni si myslí, že aspoň jeden voják to přežil. Pak si však tato osoba sundá skafandr a ukáže se, že to je Nabuo, který vypustí smrad a všechny zabije. Tato povídka byla lepší, dávám 4*. Třetí povídka se jmenuje "Kanonenfutr" a ta byla podle mě asi nejlepší - silně připomínala dystopickou společnost, která je v současnosti třeba v KLDR. Odehrává se v opevněném městě, které neustále s někým válčí a živobytí všech obyvatel závisí na údržbě a palbě z obrovských děl, která tvoří většinu města. Každá budova ve městě je vybavena děly různé velikosti, které umí střílet obrovské dělostřelecké granáty přes městské hradby. Hlavními hrdiny jsou chlapec, který fláká školu a matka mu domlouvá, aby se více snažil, a jeho zombie otec, který pracuje jako podřadný nabíječ děl. Město je obklopeno oblaky kouře, které vznikly palbou z děl. Ve zprávách se mluví o úspěšném bombardování nepřítele, ale neexistuje žádné vizuální potvrzení, že je to pravda a nebo že nějaký nepřítel vůbec existuje. Otec je obviněn z pracovní nehody a je donucen stát vedle děla bez ochranného vybavení, zatímco střílí. Chlapec se vrací domu ze školy a zase poslouchá ve zprávách kecy o zničení nepřátelského města. Pak si lehne do postele a sní o tom, že jednou bude vznešeným důstojníkem, který bude střílet z děl. Během spánku se ozve siréna civilní obrany a přes okno přejde modré světlo. Tak tohle byla velice nadčasová povídka, zobrazující ten největší hnus, odpornou militantní společnost plnou otroků, jak je tomu v KLDR a jíž brzy bude také ve fašistickém ruZácku. () (menej) (viac)