Woodstock

Originální film, který udržel mojí pozornost celou dobu trvání. Plejáda nejlepších tehdejších světových hvězd rockové hudby včetně legend Jimi Hendrix, Janis Joplin, Ten Years After a jiní, ukázala světu, jak to od poloviny šedesátých let v Americe vřelo. V tomto směru nebyl nikdy tento festival překonán, ale ukázal, jak skvělá muzika bourala tradiční hodnoty a ideály amerického konzumního způsobu života. Takže sluchátka na uši a jdu poslouchat. (09.04.2016)

Jako filmový dokument to bylo kvalitní, líbilo se mi rozdělení obrazu na dvě půlky, ale míra zábavnosti při sledování se blížila bodu mrazu. Mělo to hrozně přepálenou STOPÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŽ a zastaralý VIZUÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁL. Schválně jsem tu zdůraznil dvě nejčastěji používaná a tudíž i nejotravnější slova na ČSFD. (24.02.2019)

Hľadať slová je zbytočné. Sidney Westerfeld dokonale zhodnotil celý Woodstock už v úvodných minútach filmu: „This thing was too big. It was too big for the world! Nobody has ever seen a thing like this! And when they see this picture in the news, over the moving pictures... they'll really see something!“ (10/10) (02.01.2012)

Hudobne som tuto úplne mimo, poznal som snáď dokopy tri piesne a tak Woodstock som vnímal skôr z hľadiska zdokumentovania jedného hudobného festivalu. Mimochodom toho najväčšieho a najslávnejšieho v histórii. Okrem nejakého toho húlenia a zopár nahých tiel som ale z filmu nenadobudol dojem nejakej zhýralosti ála Sodoma-Gomora, proste kapely prichádzali a odchádzali, diváci prichádzali a odchádzali, miestni to nejako komentovali a nakoniec tam ostal brutálny bordel. (23.06.2019)

"Upozornění, které teď řeknu, můžete brát s rezervou - teda, že hnědé LSD, které tu koluje, není nijak zvlášť dobré." Nepatřím mezi ty, kteří touží po třídenní zfetované bahenní koupeli a podobných vymoženostech, ale jsem fandou rockové muziky, takže mou absenci na Woodstocku omlouvá pouze to, že se festival neprozřetelně konal rok před mým narozením. Když už jsem tam tedy nebyl, tak musím ocenit geniální předtuchu, která vyslala dokumentární kameru na akci, jejíž budoucí legendárnost nebylo snadné vytušit. Díky tomu jsem tedy mohl být u všeho podstatného od začátku do konce, sledovat reakce domorodců, diváků i účinkujících a nechat na sebe dopadnout vlnu neakademického nadšení z hudby z pódia i reakcí sjetých návštěvníků. Jednu hvězdu však musím ubrat za to, že se občas na pódiu vyskytla kapela, která mé uši nepřesvědčila o své jedinečnosti. (14.04.2016)