Woodstock

Hudobné vsuvky z koncertov konkrétnych kapiel na zážitku skôr uberali ako pridávali a mňa osobne viac menej nudili. Čo sa však týka vnútra celého príbehu festivalu Woodstock, to už bolo iné kaféčko. Autentické zábery všetkých druhov (točenie nahých, plávajúcich ľudí, sex v tráve, šmýkačky do blata, spoločné zahrievanie niekoľko státisícového množstva ľudí počas chladnej noci), názory ľudí (kladné i záporné) na komunitu hippies "freaks", marihuanu a samozrejme aj na celé podujatie. (02.07.2013)

Jsem sice silně ovlivněn, přesto si ale myslím, že moje hodnocení je objektivní: od dokumentu jsem se dozvěděl to, co jsem se dozvědět chtěl - poznal jsem atmosféru festivalu, jeho klady i zápory, slyšel jsem účinkující, málem jsem tam byl také (ach, kéž by :D).... Délka filmu mi nijak nevadila - naopak vychutnal jsem si ho na několikrát a to málokdy vypínám film před koncem. (06.05.2009)

(Chlapík s hovnocucem má hippe syna na Woodstocku a druhého ve válce o Vietnam ... ) Svědectví doby zpracované s překvapivým pokusem o nadhled. V 3,5 hodiny trvajícím klipu, míchaným s fakty z místa činu, se ukáže v hlavní roli dočasné třídenní město se vším všudy - porody, úmrtí a svatby nepočínaje. Opravdu nebyla na místě žádná kriminalita?? OK ♫ "Going Up the Country " ♪ ♪ ♬ (31.03.2012)

Woodstock = legenda mezi hudebními festivaly. Myšlenka festivalu byla o vytvoření velké společnosti lidí, kteří budou alespoň chvíli žít v míru. Nikdo už nechtěl válku. Okamžik kulturní rozmařilosti a volnosti, ale také přehnané užívání drog a hledání smyslu života. Jediný, kdo snad nebyl v záběru ovlivněn hudbou a drogami, byl sám kameraman a to je škoda, protože jinak bych se dočkal zábavnějšího dokumentu. Dokument zachraňují rozhovory s návštěvníky festivalu i domácími obyvateli městečka. Hudebně pestré skupiny, ale většina se utopila ve svých drogových sólech, které už s hudbou neměli co dělat. Chvílemi zvuková křeč, zbytečně dlouhé. Opravdoví Hippies byli ti, kteří po koncertu pomáhali uklízet. Viděna režisérská verze = 228 min. (16.09.2011)

Dokument jsem viděl v nějaké tří a půl hodinové verzi. Před zhlédnutím jsem si myslel, že 3h30minut bude hodně, ale teď už vím, že to až tak úplně neplatí. Pro vykreslení současné situace, nálady, pozitivního smýšlení lidí a hudebního stylu hudebníků byla dlouhá stopáž takřka nutností. Nudu jsem v průběhu sledování nepotkal. Zdejší hudba nebyla úplně mým šálkem kávy, ale rozhodně se nejednalo o hudbu, vůči které bych zaujímal negativní postoj. Něco podobného bych si troufl říct i o hippies. Mě to prostě bavilo. Jednalo se o vůbec nejzajímavější hudbení dokument, jaký jsem zatím viděl. Možná i proto, že tady vlastně ani primárně o hudbu nejde. Spíše se jedná o takovou hromadnou filosofii jedné generace lidí. Lepší 3*. (05.06.2012)