Galaktický expres 999

Veľké, epické a filozofické dobrodružstvo na niekoľkých "guliach" našej slnečnej sústavy a potom niekde zrejme v najbližšej hviezdnej sústave. Epizodicky zostavený film, čiže nápadne pripomínajúci seriál. Či pripomína aj seriálovú predlohu a či sú jej fanúšikovia nadšení aj z tejto skrátenej verzie, sa neodvážim polemizovať. Mňa ako látkou nedotknutého jedinca film zobral na takú cestu vesmírom, akú od podobnej space opery očakávam. Na Titáne sa tvorcovia s prostredím mohli vyhrať viac, na Plute je to o poznanie lepšie a úplný záver na planéte, ktorej funkciu nechcem vyspoilerovať, je dychberúci. Asi by sa hodilo ohodnotiť 99,9%, ja ale dávam po prvom pozretí 79,9%. (05.08.2017)

Kruci, tak tohle bez problémů strčilo do kapsy všechny ty slavná anime typu Akira nebo Můj soused Totoro... A celkem mě překvapuje, že oproti těm slavným a přeceňovaným anime je tohle naprosto zapadlé. A neprávem. Tohle mě totiž chytlo tolik, jako málokterá sci-fi a není to jen skvělou atmosférou, ale i velmi chytře vymyšleným příběhem a scénářem. Každá postava tu má své nezaměnitelné místo, příběh by se bez ní neobešel a některé postavy jsou na anime překvapivě promyšlené, včetně hlavního dua. Dokonce je i v tom trocha filozofování, což mě potěšilo ještě víc. Nejvíc mě ale stejně fascinoval nápad galaktického expresu, který kdyby skutečně existoval, tak dám klidně všechny svoje peníze jen na lístek. A to navštěvování planet... Strašně mi to připomínalo můj milovaný seriál Wander Over Yonder a vlastně tohle vypadalo jak nějaká jeho japonská verze. Bych se snad i vsadil, že se tímhle filmem Craig McCracken aspoň trochu inspiroval. A Maetel je strašně podobná Stelle z Interstelly 5555, vsadil bych se i, že to v tom filmu byl záměr. Galaktický expres 999 má taky dost zajímavých, dokonce i dost bizarních nápadů a taky má úžasnou hudbu. Mě osobně však oslovila první polovina o trochu víc, než ta druhá, protože byla spíše dobrodružná. Ta druhá byla taky, ale trošku mi to pokazilo akční finále, které dost hrálo na efekt a do celkové atmosféry filmu mi zrovna nezapadl. Navíc v tom je pár nelogičností, které mi konečný dojem z filmu kazí, stejně tak nedomyšlené věci ve scénáři (které právě jsou nejvíc znát v závěru), ale i tak mě Galaktický expres 999 příjemně překvapil a dost potěšil. Už jsem ani nečekal, že ještě uvidím anime, které by se mi fakt líbilo. Strašná škoda, že to je tak zapadlé... 4* (01.11.2020)

Kdo říká, že sci-fi nemůže být současně vážná i romantická, hlubokomyslná i vědomě naivní? Mistrem slučování těchto zdánlivých protikladů je japonský autor komiksů a animovaných seriálů Reidži Macumoto, jenž ve svých enormně populárních space operách mísil vědeckofantastické prvky s naivním romantismem a ikonografií klasických dobrodružných příběhů. Vesmír v jeho mnohadílných sériích jako Učú senkan Jamato (Vesmírná bitevní loď Jamato), Učú kaizoku kjaputen Hárokku (Vesmírný pirát kapitán Harlock) či Galaktický expres 999 křižují piráti na speciálně upravených lodích vypadajících jako plachetnice, případně postavy napříč planetami převáží zdánlivě archaický vlak s lokomotivou. Celovečerní animák Galaktický expres 999 kondenzuje příběh Macumotova stejnojmenného epického komiksu, jenž vycházel v letech 1977 až 1987, i podle něj vzniklého stotřináctidílného televizního seriálu. Dvanáctiletý chlapec Tecuró se chce vypravit na planetu Andromeda, protože tam může zdarma získat mechatělo a s jeho pomocí bude moci vykonat pomstu na krutém mechanickém hraběti Stroji, který zabil jeho matku. Jediný způsob, jak se na Andromedu dostat, představuje galaktický express 999, na který sežene lístek díky záhadné krásce Maetel. Vydává se tak na dlouhou pouť přerušovanou dobrodružstvími na rozličných planetách a měsících, kde expres na své cestě staví. Během nich Tecuró postupně přehodnocuje své odhodlání vzdát se lidské podstaty kvůli vykonání pomsty. Ačkoli by žánrové označení space opera mohlo asociovat pouhé přesazení mýdlových oper do futuristických kulis, přinejmenším v Macumotově podání se rozhodně nejedná o tuctová a nastavovaná vyprávění. Navzdory naivně stylizované kresbě na diváky čekají tragičtí hrdinové, vypjaté dramatické sekvence, existenciální otázky a filosofické motivy zkoumající podstatu lidství. Film, jenž režíroval veterán Rintaró, představuje typickou ukázku japonské animované produkce z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tvůrci tehdy vyvažovali nákladnost a časovou náročnost ruční animace tím, že v řadě sekvencí užívali různé experimentální výrazové prvky, které svou expresivností mohou mít na publikum větší efekt než detailně propracovaná animace. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Po čase již moje čtvrté setkání s japonskou animovanou tvorbou... Vlastně se mi to, co jsem vnímal základními smysly, tedy ušima a částečně i očima, dost zamlouvalo. Úžasná, nádherná hudba včetně několika písní si mě v nejedné scéně získala a dodávala na podmanivé atmosféře, stejně jako vizuálně osobitě ztvárněné prostředí expresu, raket i některých zařízených pokojů, vesmírní kulisy i některé efekty a další výjevy... U více scén jsem postřehl emoční hloubku a párkrát ke mě pronikla, obzvlášť během blízkého přimknutí hlavní klukovské postavy k náhradní paní „matce“ – žlutovlasé společnici na cestách, kterou vidíme i na plakátě. Však také to byla snad jediná výraznější postava, která mi se mi tu výjimečně líbila i po stránce vizuální animace. Jinak jsem si nemohl pomoct, ale jak se mi hodně líbilo animované ztvárnění vybraných prostředí, tak jsem si naopak příliš nezvykl na tu typicky japonskou animaci u většiny postav, která mému oku nelahodila, ba místy mě docela odpuzovala. Příběh o tvrdé pomstě v pohádkovém kabátku měl silnější místa, ale jako celek mě nevzal a vtáhl spíše napůl. Film měl často dostatek kladů, abych si jeho vybrané ingredience užil, ale stopáž o 130 minutách mi připadala nekonečná. Jednoho zhlédnutí nelituji, ale druhé anime s mimořádným hodnocením si k Interstelle 5555, jejíž tvůrci údajně vzdávají hold právě Galaktickému expresu 999, zatím nepřipojím. [70%] (22.11.2023)

Bolo mi povedané, že tento film musí vidieť každý fanúšik anime :) tak som si ho pre istotu, aby som tým fanúšikom zostal pozrel a nebol som teda vôbec sklamaný, ale skôr potešený jeho veľmi pekným príbehom, ktorý zaujme aj v roku 2016 napriek tomu, že film Ginga tetsudō 999 je z roku 1979 (netreba riešiť roky ja len tak som to spomenul). Musím oceniť (znova?) hlavne príbeh a jeho plynutie napriek tomu, že vo filme sme na rôznych miestach a príbeh teda má svoje vlastné menšie príbehy, tie nepôsobia samostatne, ale skôr pôsobia stmelujúco a vítane čo sa veľmi často v podobných filmoch nestáva. Samozrejme koniec je veľkým vyvrcholením príbehu a je ten čo nakoniec udáva kvalitu tomuto filmu a koniec sa mi veľmi páčil. Ešte samozrejme ak mám niečo vypichnúť (spomenúť) čo je na filme dobré, je to hudba (piesne, zvuky atď), ktorá je napriek svojej jednoduchosti výborná. (15.08.2016)