Greenland: Posledný úkryt

Má to svoje slabší momenty (celá závěrečná půlhodina je takový klišovitý holywoodský konstrukt, náladou úplně odlišný od předchozího reálně působícího dění), ale jinak to má daleko do Geostormu a podobných kokotin z poslední doby, je to uvěřitelný pohled na chování lidí v mezních situacích, kdy tváří v tvář planetární katastrofě vyplave na povrch jejich egoismus a nízké pudy. Trikově je to střídmé, ale zlověstné pohledy na měnící se oblohu má své znepokojivé kouzlo a vizuálně to fakt vypadá dobře a uvěřitelně. Ale já to tušil, protože Ric Roman Waugh je šikula, už to párkrát dokázal a jeho zatím poslední film si určitě nezaslouží být v modré barvě. (15.11.2020)

Problém těchhle snímků je v tom, že všechno už jsem někde viděl. A ani Greenland nepřináší opravdu nic nového. Není tu Willis, který zachraňuje svět, ale rodina, která si zachraňuje kejhák. Butler je celkem sympaťák, Morena kočka, má to hlavu a patu, má to i děj, ale to je asi tak vše, o otravné hře na city nemluvě. Prostě klasická výplň nudného večera, kterou si znovu nepustíte. (05.12.2020)

Nějaký ten čas jsem si říkal, jak se mi Gerard Butler vytratil z obecně dobré filmařiny. Před lety se objevil jak úkaz, udělal pár pěkných kousků a teď nějak si ho vybavím akorát tak v různých katastrofických nesmyslech. Greenland: Poslední úkryt je ostatně taky katastrofický kousek, ale k jeho štěstí se nejedná úplně o nesmysl. Měl jsem u něj dokonce pocit, jak když jsem tenkrát poprvé viděl Drtivý dopad. Od začátku neskutečně civilní kousek, postupem času se proměňující a ukazující psyché různých lidí, kteří se s dopadem komety snaží vyrovnat po svém. Ke konci se to připomíná se zemí výroby, ale to vlastně nevadí. Jiné jsem to ani nečekal. Naopak jsem byl rád po dlouhé za katastrofický kousek, který není úplně blbý. (19.12.2021)

Co může být lepšího na deprese a úzkost covidové éry, než si ukázat, že může být mnohem hůř.. Obsazení hlavní role může svádět k dojmu, že ztepilý daddy Gerard uštědří kometě hlavičku a ta se schlíplým ocasem zamíří do jiné galaxie, ale spíš než k Emmerichovým kasastrefickým infantilitám má tohle blíž k Deep Impact. Civilnější pohled na mezilidské vztahy tváří v tvář zkáze, kdy někdo podá ruku k pomoci a někdo vám ji zlomí, tomu vcelku slušel a celým filmem se jako tenká nit táhne Waughův oblíbený motiv přežití v nelehkých podmínkách. Parádní Scott Glenn, který v těch svých pár minutách působil tak osobně, jako by to měla být jeho poslední role.. (20.11.2020)

Ric Roman Waugh je režisér, od ktorého mi veľa filmov sedí. Predovšetkým ma baví jeho drsný prístup. Tu v Greenlade som ho nedostal a mal som pocit, ako keby niekto v štúdiu nasadil Ricovi obojok. Čo sa týka samotného filmu, tak musím povedať, že to je to taká klasika v rámci príbehu, ale herecké obsadenie je celkom slušné a navyše to nie je blbé ako Emerichové filmy. Úvod a záver ma bavil asi najviac, no stredná časť ma celkom nudila. Možno aj preto, že som čakal niečo velkolepšie, ale ničoho som sa nedočkal. Záver bol pekne natočený a v úvode to spadalo to komornejšieho, ale atmosferickejšie katastrofického filmu, no k dokonalosti a lepšiemu zážitku mi tu chýbala nejaká strhujúcejšia scéna. Keď to zhrniem ako celok, tak ma to bavilo. Nie je to veľkolepe ako filmy od Rolanda a viac sa tu vsádza na postavy a ich prežitie, no v rámci žánru dobrý film. 65% - 3* (27.04.2021)