Greenland: Posledný úkryt

No co k tomuhle až školometsky schématickému "blockbusteru" napsat... Dédy Buttler, který má manželské problémy se starou (pěkná brazilská běhna), se kterou má tak tuze roztomilého synáčka, až jsem se z něho několikrát pozvracel, překoná všechny překážky a vyřeší všechny postapo (vlastně preapo) situace a dostane svou rodinu do bezpečí. A na konci zacvrdlikají dva šukající ptáčci, což samozřejmě značí šťastný konec a začátek nového života pozemského. Tečka. K tomu několik otřesných dějových debilit (vede návrat pro inzulín), megatrapná pozitivní rasová diskriminace (černí rádi zachraňují bílé před jinými bílými), takže ze scénáristického hlediska kýčařský hnus par excellence, čistokrevné komerční hollywoodské svinstvo. Z kameramanského taktéž (ano, opět moje "oblíbená" poskakující ručka), takže zbývá ocenit jen vizuál... Ale když nad tím tak přemýšlím - opravdu chci dát třetí hvězdu jen za pár digitálních výbuchů, latinskou flundru a jeden záběr působivé islandské krajiny? Ne, nechci. (11.12.2020)

Žérárovi tentokrát upadla kometa a on se ze své první obvyklé polohy, tedy šišlavého filetovače tenoristů a sveřepého zachránce Spojených sráčů, jen plynule přepnul do své druhé obvyklé polohy, tedy šišlavého kůl dedyho, sveřepě odhodlaného spasit samotný film, svou krajně nesympatickou, tudíž systematicky podjebávanou, exmanželku a až kýčovitě močopudného nedomrda s cukrovkou před Drtivým odpadem. A nakonec láska, rodinné hovnoty a inzulín samozřejmě zvítězí nad prcáním dvacetiletých prsatic, nasranými tchány a hypoglykemickými šoky, a to především díky tomu, že vždy, když je naším hrdinům mezi všemi těmi bezohlednými rasistickými bílými hubami nejhůře, objeví se nějaký ten dobrosrdečný nesobecký černoušek (lékárna, korba auta, polní nemocnice, brána letiště), který je za cenu vlastního života, kariéry či postavení v gangu bez zaváhání zachrání před rozpadem privilegované dysfunkční rodiny i spadem z vesmíru. Sračkovitá, klišovitá a povrchní telenovela s pár padajícími šutry, které k dokonale korektní, instantní stádové filmařině pro 21. století chybělo snad už jen pár altruistických trancek, několik ukrutně diskriminovaných, avšak pro dobro lidstva sebeobětujících se hispánských invalidů, nejlépe teplých, lozkokošný lodinný labladol jménem Bendži, kterého by tak v půlce museli v potocích slz sežrat, a nějaký ten dobrotivý, filantropický, světospásný korporát v pozadí. No zlatá efektní, zábavná, strhující a rasisticky nekvótovaná Geobouře! (17.11.2020)

Má to svoje slabší momenty (celá závěrečná půlhodina je takový klišovitý holywoodský konstrukt, náladou úplně odlišný od předchozího reálně působícího dění), ale jinak to má daleko do Geostormu a podobných kokotin z poslední doby, je to uvěřitelný pohled na chování lidí v mezních situacích, kdy tváří v tvář planetární katastrofě vyplave na povrch jejich egoismus a nízké pudy. Trikově je to střídmé, ale zlověstné pohledy na měnící se oblohu má své znepokojivé kouzlo a vizuálně to fakt vypadá dobře a uvěřitelně. Ale já to tušil, protože Ric Roman Waugh je šikula, už to párkrát dokázal a jeho zatím poslední film si určitě nezaslouží být v modré barvě. (15.11.2020)

Hallmarkovsky televízne pôsobiaci katastrofák, ktorý pôsobí ako zlepenec mnohých slávnejších a lepších predobrazov. Ani ich tu nebudem vypisovať. Každý si behom sledovania na nejaký spomenie. Problém je, že všetky tie klišé motívy nepôsobia znova príliš funkčne. Ešte prvá pol hodina má celkom solídnu atmosféru a ústredná rodinka si ma získala, ale akonáhle sa začali riešiť dokonale predvídateľné voloviny typu zabudnutý inzulín, tak ma to začalo skôr štvať. Našťastie sa priebežne dočkáme občasnej trikovej deštrukcie. Síce ázijskej druhej cenovej, ale stále dostatočne zábavnej. Ten mix seriózne tváriaceho sa katastrofáku s prehnanými trikovými béčkovými scénami príliš k sebe neladí. Celkovo to je ľahko stráviteľná jednohubka na ktorú za pár dní zabudnem. Ric Roman Waugh podľa mňa rozhodne je nadpriemerný režisér, ale s neinvenčným scenárom a obmedzeným rozpočtom ani on žiadnu pecku nenatočí. 6/10. (17.11.2020)

2012/Drtivý dopad/Válka světů s rozpočtem 35 mega. Takže nečekejte katastrofický velkofilm, kde se kácí světové dominanty jedna za druhou. Trikových záběrů je tu sice hromada, ale často jde jen o výjevy, které hrdinové sledují v televizi nebo na obzoru, popř. když je po všem. Scénář se zaměřuje na atmosféru konce světa během útěku rodiny před katastrofou. A v tomhle směru to není marné, byť je to jen slabý odvar Války světů. (18.11.2020)