Atentát

Atentát na "kata českého národa" v působivém filmu Jiřího Sequense. Dokumentárně působící struktura bez okázalých parádiček, v důležitých pasážích suše působící, Sequens hrál na uvěřitelnost až románově znějícího velkého příběhu našich dějin. V takové chvíli se prokáže Vaše barva a chuť pro sledování historie, protože Atentát je obsahově bezchybně dělaný, pro konzumního diváka příliš striktní. Sequens byl prostě kontroverzní režisér, ale tady se mu musí vzdát hold. (24.03.2006)

Před několika lety jsem se vcelku intenzivně zajímal o dějiny, speciálně o období druhé světové války. Když jsem si procházel její milníky, tak mě zaujal především atentát na Heydricha (nejen proto, že to bylo vlastně poprvé, co se Češi nějak "oficiálně" vzepřeli protektorátu, ale taky proto, jaké to mělo následky) a tak jsem si sehnal knížku Atentát na Reinharda Heydricha od Miroslava Ivanova, kterou doporučuju všem, kteří se o toto období zajímají. Protože v té knížce je opravdu vše - od svědectví různých lidí, kteří popisovali, co zrovna dělali, když se to stalo a hlavně co se poté dělo, až po přípravy na atentát a smutný konec v kostele. Tento film mi právě tu knížku připomněl v tom, jak byl opravdu skvěle natočen s citlivostí pro detaily a hlavně s pány herci jako Brzobohatý či Vinklář. Plný počet dávám bez váhání, protože film je opravdu temný a nic nepřikresluje. (16.01.2013)

Přesná, působivě zfilmovaná rekonstrukce atentátu na Heydricha. Atmosféra protektorátního Česka je správně tíživa, herci jsou znamenití. Závěrečný tragický boj parašutistů v obklíčeném kostele (to z mé strany není spoiler, tuhle historickou událost zná snad každý školák) je takovou třešničkou na dortu. Scéna, kdy čekají na jistou smrt v zatopených katakombách, je fakt nářez. Vzhledem k situaci absurdně působící hláška s německým přízvukem "Vzdejte se, nic se vám nestane" mezi mými kamarády zkultovněla. (03.05.2003)

Ač můj vkus nikdy nebyl naladěn na novou vlnu a kinematografie 60. let, ať už česká nebo světová, mne v naprosté většině případů míjí, tak Atentát považuji za výborný film, který je výjimečný v kontextu Sequensovy tvůrčí dráhy a ve srovnání s některými předcházejími českými širokoúhlými filmy kvalitativně zcela nepochybně o několik kategorií výš. Zpracovává do filmové podoby příběh o tom, jak několik českých hrdinů za druhé světové války neslo svůj pomyslný kříž na Golgothu, aby zbavili československý národ kata Heydricha. Pravdou sice je, že tvůrci sami o sobě prohlašovali, že se snažili co nejvíce přiblížit skutečným událostem a dobové recenze skloňovaly věrnost realitě ve všech možných pádech, ale v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snímek byl do všech nejmenších detailů věrnou kopií toho, co se skutečně odehrálo. I pokud film zachycuje události tak významné jako Atentát, je nutné mít na paměti, že se filmový svět nerovná skutečnému a s výhradami přijít až v případě, kdy by režisér ve filmu postavil skutečnost na hlavu a zcela převrátil hodnoty činů, které opravdové osoby za svého života vykonaly. Navíc kdo může s přesnou jistotou určit, jaké materiály měli tvůrci během připravování filmu k dispozici. Ve výsledku Atentát ani neaspiruje na to, aby se stal věrnou kopií reality. K čemu by pak byly kompozice některých obrazů, jež připomínají spíše vizuální poetiku Františka Vláčila, než historický dokument prorežimního tvůrce. Neodvažuji se tvrdit, že jde o ty samé postupy u obou tvůrců - oproti Markétě Lazarové, kde je docela často důležitá akce zachycena rozostřeně na pozadí záběru, tak Sequens naopak zaostřuje na narativně důležité objekty a činnosti, čímž navozuje i více realistický dojem. U většiny scén režisér využil kompozici obrazu do hloubky, kdy je zabíráno větší množství postav od velkých detailů až po celky v jednom jediném záběru. Velmi často využívá pohybu panoramatického kamery k přenesení pozornosti diváka na jinou postavu, která se během záběru objeví v obraze, a ukončuje záběr velkým detailem na obličej postavy, kdy jsou na pozadí vidět další lidé, se nimiž byl hrdina ještě před několika vteřinami v interakci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil při porovnání s filmem Ať žije republika, že Atentát má při o 30 minut kratší délce téměř třikrát méně záběrů, přesto působí obrazově velmi dynamicky. Kamera je totiž neustále v pohybu a neustále předává pozornost od jedné postavy k druhé. Představitelé hlavních rolí odvádějí skvělé výkony a není jim prakticky co vytknout. Samotná závěrečná sekvence, kdy již parašutisté čekají nevyhnutelný konec, je koncentrovanou ukázkou většiny užitých stylistických postupů ve filmu a ještě dlouho po závěrečných čtyřech výstřelech parafrázujících motiv z Beethovenovy Osudové symfonie mi v uších zněla slova: "Vzdejte se, nic se vám nestane!" (10.12.2009)

společně se snímkem Nebeští jezdci se jedná o nejlepší válečný československý film. Vrcholný počin Jiřího Sequense st. Opravdu velice zdařilá , dostatečně ( jak jen to šlo ) přesná a působivá rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského prorektora Reinharda Heydricha v širších historických souvislostech. Výborné herecké výkony všech zůčastněných v čele s Radkem Brzobohatým, vynikající kamera, střih. Závěrečná přestřelka v kostele byla opravdu lahůdkou a nevyrovná se jí, co do realičnosti se týče mnoho současných snímků. A protože k tomuto tématu mě pojí dvě události : první z nich byla práce kdysi dávno, kterou jsem dělal při studiu o kostelu sv. Cyrila a Metoděje, kam se atentátníci uchýlili. Byl jsem tenkrát i uvnitř ( dělat fotografie ) a musím říct, že když jsem dole v kryptě viděl rozkutanou zeď a pajcr, kterým se " snažili " při zaplavení kostela atentátníci dostat pryč, úplně na mě dýchla atmosféra té doby a měl jsem nepříjemné mrazení po celém těle. Druhou událostí je fakt, že momentálně pracuji v areálu, kde se doteď nachází zámek ( ikdyž v dost ubohém stavu ), kde tehdy Reinhard Heydrich pobýval. Už kvůli těmto dvou událostem ( ale hlavně kvůli filmu samotnému ) nemůžu jinak než dát plné hodnocení. (17.02.2009)