Thelma a Louise

Film, který si můžete pouštět znovu a znovu a vždycky ho s odstupem času uvidíte jinak. Obecně vnímaný jako road movie, v mých očích jízda životem - kousek dopředu, kousek zpátky. Obě hlavní hrdinky mají více méně dost fádní život a před sebou žádnou radost, takže sednout do auta, jet kamkoli a chvíli si svobodně o sobě rozhodnout jim přijde v ten moment jako velké dobrodružství. Dominantní Susan Sarandon a vyjukaná Geena Davis se za pár dní v autě pod vlivem událostí změní tak, že cíl jejich cesty, ač neodvratný, působí jako osvobozující metafora. (29.07.2004)

Celý problém Thelmy a Louisy tkví v nešťastném propojení precizity klasického hollywoodského stylu s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Na jednu stranu se film tváří jako evropské vyprávění, kdy není děj motivován primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlineů, ale pracuje s mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle, na druhou stranu rozvolněná šedesátá i deziluzivní léta sedmdesátá dávno odezněla. Nacházíme se v Americe, v post-klasickém Hollywoodu let devadesátých, s nimiž se pojí nutnost vršit deadliney – tedy jakési limity, do kdy musejí postavy vyřešit určitou věc. Takový deadline představuje kupříkladu vzetí / nevzetí Brada Pitta (na rozhodnutí mají postavy vymezený čas, protože Brad na ně věčně čekat přirozeně nebude), sehnání peněz nebo překročení hranic do Mexika. Nejvýraznější deadline je pak policie, jež obě dívky stíhá a jež rámuje celý příběh (proto dojde ke kontaktu dívek s policí až u konce). Jak vidno, deadliney jasně převažují nad uvolněným evropským vyprávěním, s kterým nemá film zhola nic společného, přestože po něm permanentně - minimálně synopsí - háže očkem. Postavy se v hollywoodských filmech osvobodit a odpoutat zkrátka nemohou. I když možná za tím nevězí normy hollywoodského vyprávění, ale omezení, které na dívky klade patriarchální model společnosti. Rovněž proto se těší Thelma a Louisa tak značné oblibě mezi teoretičkami genderových, feministických, post-feministických, kulturálních a queer studií. Přesto všechno je film nesmírně zajímavý jednou věcí – zdá se, jako by prohazoval příčinu a následek, protože obě dívky teprve až po objevení deadlineu (budoucího následku) začínají konat, ale tomuto deadlineu se snaží pokaždé vyhnout. Směřuje se tu od deadlineu, nikoliv k němu. Jak mazané, pane Scott! (03.05.2009)

Thelmu a Luise jsem viděl už několikrát a vždy jsem to považoval za svůj oblíbený film. Nejinak jsem si užil i novou projekci po letech, především díky nádherné kameře, hudbě a skvělým hereckým výkonům. Vzpomínám si, že v dětství mi byla milejší postava Thelmy, protože ji hrála mladší a hezčí herečka, nyní se mi pro změnu víc líbila postava Luise, protože Susan Sarandon je lepší herečka. Pro mě osobně není rovněž bez zajímavosti, že mi při sledování nově trochu vadil ten feministický nátěr celého snímku, kterého jsem si v dětství nebyl vědom - téměř všechny mužské postavy v tomto filmu se chovají jako idioti, nadrženci, násilníci, zženštilci nebo přiblblí machové, což vyznívá trochu tezovitě. Samotný závěr, v němž se sympatický detektiv - v podání vynikajícího Harveyho Keitela - bezmocně rozběhne za rozjíždějícím se autem, je podle mě vysloveně až trapas, v němž idealizovaný schematismus jediné kladné mužské postavy kontrastuje s civilním zbytkem scénáře. Čert to ale všechno vem, i přes tuto malichernou výtku považuji tento film za báječnou podívanou, která patří k tomu nejlepšímu, co se v devadesátkách natočilo, a jejíž závěr mě vždy spolehlivě dojme. (18.04.2011)

Ridley Scott to jednoducho na tej režisérskej stoličke vie! (až na pár filmov, pri ktorých sa tá stolička zlomila a on padol na zadok). Zo začiatku pomalý rozbeh a hlavné postavy mi boli ukradnuté, ale postupom minút sa mi tie baby stále viac dostávali pod kožu. Môže za to krása oboch hlavných predstaviteliek a ich vierohodné herectvo, môže za to skvelá hudba (či už hlavný hudobný motív alebo skvelo vybraté piesne), dobre vybraté lokácie pri cestovaní a pohľady kamery a v neposlednom rade jeden z najparádnejších filmových koncov vôbec. Aj napriek tomu, že osud Thelma a Louise nemajú istý a pocit, že na konci príde to najhoršie je každou minútou silnejší - panuje tu uvoľnená atmosféra. Film je o slobode, o vzťahoch medzi mužmi a ženami, o priateľstve a o cestách - po ktorých ak sa vyberiete, späť sa dá ísť veľmi ťažko. Tunajšie reči o feminizme vo filme neberiem. Za to, že sú tam v hlavnej úlohe ženy a že zatočia s pár chlapmi je to feministické? Ale prd...Posledná jazda za zvuku gitarových tónov je nezabudnuteľná (posledný záber mi veľmi pripomenul http://www.csfd.cz/film/15031-butch-cassidy-a-sundance-kid-butch-cassidy-and-the-sundance-kid/...). Dobrý film. 80% (31.12.2008)

"Na nic se mě neptej a já ti nebudu lhát." Tak to je slušná nabídka, kterou určitě někdy v životě použiju. Jenže Thelma a Louise netoužily po podobné nabídce, ale chtěly si o víkendu zachatařit. Jenže alkohol je svině, chlapi prý taky a tak se z nich staly desperátky, toužící po svobodě a bezpečí Mexika. Nebudu tvrdit, že jim tak úplně rozumím, protože nejsem žena a pocit svobody mi ještě nikdo nikdy neodcizil. Na druhou stranu mě zaujal ten příjemně vanoucí vítr ve vlasech při projížďkách v kabrioletu a taky skutečnost, že si to dokázaly užít až do konce. Je to inspirativní, takže je škoda, že u nás nejsou tak jedinečné silnice, pěkné počasí a pohodlná posouvátka, protože při představě jízdy v dešti ve Fabii s uřezanou střechou po D1 to tak nějak ztrácí na romantice. (23.11.2016)