Hannibal

Po obrovském úspěchu Mlčení jehňátek bylo celkem logické, že filmové pokračování na sebe nenechá dlouho čekat, a filmové studio i obec fanoušků měla vysoká očekávání vzhledem k atraktivitě zpracovávané látky. Do značné míry se nenaplnilo, i když pravdou je, že první díl série nastavil opravdu vysokou laťku. Může za to především scénář a s ním spojená kvalita dialogů, kdy prvek napětí - tak silný u Mlčení jehňátek - v převážné většině scén prostě nefungoval. Je zajímavé, že i když v Mlčení jehňátek byl hlavní záporák, doktor Lecter, ve vězení a zdánlivě zcela bezmocný, každý záběr, kde se objevil, byl nabitý emocemi a napětím i temným očekáváním diváka, zatímco v Hannibalovi je Lecter na svobodě a má opravdu široké pole působnosti, divák se téměř nikdy nebojí a není vtažený do děje. Lecterovi chybí jeden důležitý prvek, a to je skutečně důstojný rovnocenný protivník. Snad jen scéna s likvidací kapesního zloděje patří k těm, které se dostanou divákovi pod kůži. Sama režie je zručná, Ridley Scott je zkušený a v rámci možností, které mu poskytuje scénář, odvádí dobrou práci. Přeobsazení agentky Starlingové není podstatné, protože Julianne Moore je kvalitní charakterní herečka a dobře ztělesňuje časový odstup od prvního dílu i určitý vnitřní přerod vyhořelé hlavní hrdinky. Jinak knižní předloha je na jednu stranu vděčnější, na stranu druhou taky podbízivější a svým závěrem spíš braková záležitost, takže film, kdyby se doslovně držel toho, co mu knižní předloha nabízela, mohl dopadnout ještě hůř. V knize se totiž agentka Starlingová stává milenkou doktora Lectera a kniha končí hostinou, kde si oba pochutnávají na svém poraženém nepříteli... Celkový dojem: 55 %. (26.10.2008)

"Chce ji Lecter šoustat, zabít, sníst nebo co?" Jak tak pana doktora znám, tak je to gurmán, takže by si patrně vybral úplně všechny nabídky. Nicméně já gurmán nejsem a svůj mozek ochutnávat nehodlám, takže se u mne během sledování tohoto snímku střídaly dva pocity - nuda a znechucení. Nebýt slušně vychován, tak bych kino poměrně záhy opustil, ale když po mě u vstupu pro jednou nechtěli výpalné, tak jsem to statečně dokoukal. (03.11.2016)

Jodie, veřejně tě chválím za projev zdravého rozumu, díky kterému ses odmítla tohohle zúčastnit. Tam, kde byla Jehňátka mrazivá, tísnivá a k nesnesení napínavá, tam je Hannibal už jen samoúčelně nechutný a i když se mi některé Scottovy filmy docela líbí, tady mám pocit, že měl při režírování asi tolik mozku, kolik ho zbylo Claricinu šéfovi poté, co u něj Clarice a Hannibal povečeřeli. A to ještě film vynechává to, co nám v plné kráse předkládá kniha, po jejímž přečtení se už nikdy nezbavíte pocitu, že Harris zešílel a vy s ním. Herci povětšinou odvádějí dobrý výkon, i když člověk tluče hlavou do sedačky a ptá se, proč se do tohohle nechali lidé jménem Hopkins, Moore, Oldman a Giannini uvrtat (a odpoví si s neslušnou stručností "prachy"), italskou renesanci můžu a asociace se jménem Pazzi je zajímavá, takže jsem si v prvních chvílích i docela medila. Tím horší byl zbytek. Ne, zdaleka to nebyl nejhorší film, co jsem měla tu smůlu vidět, ale zklamání to bylo velké. A v případě Anthonyho zklamání bolí. (06.07.2007)

Řekněme si to pěkně polopatě: u "Lecterovské trilogie" platí - co režisér, to unikátní podání. Ale pokud míníte kázat o neskutečných nechutnostech, které tu jsou k vidění, rád bych všechny přítomné upozornil, že v knize se dočkáte daleko větších chuťovek. Ale zhodnoťme si dílko Ridleyho Scotta - ke všeobecnému zklamání se neshledáme s Clarice Starlingovou v podání božské Jodie, ale "jen" s Julianne Mooreovou. Ona to možná nakonec není taková škoda, protože závěr knihy a filmu se diametrálně liší, a nerad bych viděl one and only Clarice jednat podle filmového scénáře. Prostě by to nějak nebylo ono. Co ale je přesně ono, je prostřední část filmu, do posledního detailu kopírující předlohu - úchvatná Florencie, Palazzo Vecchio, Sál Lilií, geniální přednášky z historie umění, malý ostrý Harpy:), prostě brilantní. A s Florencíí souvisí poslední věc, ke které se tu míním vyslovit, a to soundtrack. Hodně ambientní hudba a ruchy Hanse Zimmera vám, za laskavého přispění filmových monologů Hannibala Lectera, prožene mráz po zádech, aby se v závěru mistr rozloučil nádhernou operní árií na text Danteho La Vita Nuova, Vide Cor Meum (kterou uvidíte v už opěvované Florencii). Nicméně právě Vide Cor Meum pochází od Patricka Cassidyho;) Dear Clarice, I have followed with enthusiasm the course of your disgrace and public shaming... (07.04.2003)

Hannibal nemá v porovnaní s Mlčaním jahniat prepracovaný príbeh a dá sa z neho vyčítať jeden úmysel - vzdať hold krvilačnému, nenahraditeľnému Hopkinsovi, čoby posmešnému doktorovi Lecterovi a podľa mňa sa to darí na výbornú. Hopkins si kradne celý priestor pre seba a je úžasný, chladný, elegantný a vynaliezavý - jeden z tých nenapodobiteľných psychopatov, ktorí sú inteligentnejší a chytrejší, než celý ansábel policajnej akadémie. Myslela som, že to bude katastrofa, ale po vstrebaní všetkých dojmov som dospela k záveru, že si to 4* zaslúži. Scott sa nesnaží z predošlých častí čosi kopírovať a rozhodol sa ísť vlastnou cestou s vlastnými režijnými vychytávkami a svojským, chvíľami "nádherne" brutálnym pojatím. Lecter mi bude chýbať - jedna z najcharizmatickejších a najcynickejších postáv, ktorá sa kedy objavila na filmovom plátne. (28.08.2011)