Antonín Dvořák

Fakt, že v naší kinematografii nemáme (snad kromě polozapomenutého Vláčilova Koncertu na konci léta) pořádný a známý životopisný film o skromném gigantovi Antonínu Dvořákovi, je ostuda. Dokonce i televizní polohraný dokument, který teď hodnotím, onehdy vznikl v koprodukci s Francií a já už se těším, až Američané natočí snímek Spillville o Dvořákově pobytu v zámoří (to není škodolibost, opravdu se těším - mimo jiné i proto, že Dvořáka si prý má zahrát Tom Hanks, což by byla výtečná volba). Co se týče tohohle filmu, nemám k němu žádné větší výhrady. Je bohužel vidět, že materiálu bylo více než kolik se do finální podoby dostalo, a tak místy působí až příliš uspěchaně, ale jinak můžu jen doporučit. Oceňuji hlavně způsob, jakým autoři dokumentu ukazují zrcadlení Dvořákova osobního života v jeho skladbách. Důraz kladou samozřejmě hlavně na nedostižnou Stabat Mater, která mu otevřela dveře do světa, ale nezapomínají ani na menší počiny jako Dumky a jiné. Závěrečná emotivní scéna s Rusalkou se opravdu podařila a působí moc krásně i díky smutně veselým očím Lubora Tokoše (ideální představitel našeho nejlepšího skladatele všech dob). (24.02.2013)

Dokument alespoň vzniknuvší hodnotím za 2/5, ale hudbu, té dávám 10/5, tedy celkem za 5*. Dvořák: "...jsem pouhým prostředníkem mezi bohem a lidmi..." pro mne není prostředníkem, pro mne je Bůh!!! P.S. pro fandy pana Tondy ještě natočen tento dokument: http://www.csfd.cz/film/234906-dvorak-v-americe/ (17.12.2013)

Moc pěkný dokument o životě a díle nejvýznamnějšího českého hudebníka, světového génia, tvůrce z období romantismu, skladatele tzv. absolutní hudby a jednom z největších Čechů, zkrátka o Antonínu Dvořákovi. Toho zde v jeho nejlepších a nejplodnějších letech představuje Lubor Tokoš a režisér Jaromil Jireš to opět pojal svým osobitým, lehce poeticky podivným stylem. Tento televizní životopisný snímek obsahuje řadu velkolepých oslavných scén, na kterých si tvůrci jistě dali záležet, ale na druhou stranu se někdy už utápí ve své monotonnosti a má taky pár hluchých míst, ale jako celek je to pořád ještě dostačující a poměrně i vyčerpávající dokument. 70% (20.10.2013)

"Mít krásnou myšlenku to není nic zvláštního. Myšlenka přjde sama sebou a je-li pěkná a velká není to zásluhou člověk.  Ale pěkně myšlenku provést, a něco velkého z ní udělat, to je právě to nejtěžší, to je umění."  Tato Dvořákova slova přesně sedí i k tomuto dokumentu. Natočit dokument o takovém velikánovi české hudby, jakým Antonín Dvořák bezesporu byl, je samo o sobě jistě krásná myšlenka. Jirešovi se však podařilo tuto myšlenku provést takovým způsobem, že z tohoto dokumentu udělat opravdové umění. Krásné jsou různé záběry na přírodu inspirující skladatele v jeho tvorbě, krásný je Lubor Tokoš coby Dvořák v letech, krásný je příběh o Dvořákově první lásce k Josefině (promítající se třeba do jeho violocellového koncetu) a krásná, ba přímo čarovná, je Dvořákova hudba. (23.10.2021)

"Právě dnes jsem ukončil druhou větu Andante mé nové symfonie a jsem při práci té opět šťastným a blaženým, jako až doposud vždy bylo, a dá Bůh, že i dále bude, neb mým heslem jest a bude: Bůh, láska, vlast! A to jedině vede k šťastnému cíli!..." (z Dvořákovej korešpondencie) Nemám čo dodať, iba ak to, že obdivujem Dvořákov talent a jeho osobnosť ešte viac - a to aj napriek tomu, že samotný film nedosahuje špičkovú úroveň. (16.06.2012)