Blade Runner

Úchvatné sci-fi, v kterém dostal Ridley Scott jedinečnou šanci velmi volně zadaptovat náhled F.K. Dicka do Delfské věštírny, z které si přinesl vidinu světa vzdáleného, ale přitom tolik blízkého. Temná atmosféra jaká je u filmů noir zvykem je tu skvěle doplněna o dokonalou hudbu (Vangelis), skvělý cit pro režii a výběr herců. Stále promočený Harrison Ford odvádí výborný výkon vedle, kterého se Rutger Hauer rozhodně neztrácí a předvádí nezapomenutelné okamžiky filmových dějin. Ostatní role nejsou tolik působivé, zajímavé a poutavé. Na jednu stranu jsi sem hodnocením v podobě 5* jistý, ale na druhou mám i pochyby. Jenže ty celková vizuální stránka filmu naprosto odsouvá a je úžasné, co Scott dokázal vytvořit za svět. I přes první pokus shlédnout toto dílu, při kterém jsem usnul, jsem se nevzdal a odhalil jsem mnohé skryté stránky nejtemnější sci-fi (minimálně) 80. let. (02.09.2004)

Scénář: Hampton Fancher, David Webb Peoples .. Pomalé a prázdné. Přesně takhle na mne zapůsobil Blade Runner. Ano, mluvím o tomto emh! kultovním sci-fi filmu. Kromě dobré Vangelis hudby a rozmáchlé vize architektury, která slouží jako pozadí pro slušně budovanou temnou noir atmosféru nemám co pochválit. Příběh lovce replikantů je totiž pěkně fádní a rozhodně nemá na to utáhnout celý film natož s pomocí několika filozofických dialogů udělat kult. Až ustane slzet déšť, třeba prohlédnou i další.. (27.04.2006)

Hodnoceno na základě verze Blade Runner: The Final Cut. Vizuální bomba, která mohla vzniknout i čtvrt století později a stejně by mi svým zpracováním připadala nadčasová. Scottovi se podařilo v roce 1982 vytvořit tak megalomanskou a tak přesvědčivou verzi roku 2017, že nad tím zůstává rozum stát. Všudepřítomná reklama, přelidněná města (ve kterých se pohybuje docela velké procento Asijatů :-) a roboti, jejichž dokonalost se stala pro svět už takovou hrozbou, že byli odsunuti daleko od světa lidí. Docela silný základ, na kterém stavět, bohužel dějově je Blade Runner trošku komplikovanější, takže jsem ze začátku moc nepobírala, co se mi Scott snaží ve svém mimořádně atmosferickém filmu sdělit. Z nějakého důvodu se ale na jeho kultovní sci-fi ráda podívám po nějaké době znova; řada scén jako Harrison Ford visící několik desítek metrů ve vzduchu, Nexus 6 prolétávající sklem nebo závěrečné "Všechny ty chvíle se ztratí... jako slzy v dešti," se mi vryla do paměti tak hluboko, že i u mě má Blade Runner založeno na budoucí kult. A kdo ví. Třeba mu za půl roku tu pátou hvězdičku skutečně přihodím. Dodatek 15. června 2008 Jak jsem před půl rokem psala, tak se i stalo. Blade Runner se mi zaryl neskutečně hluboko pod kůži, to snad ani není možný. Nemůžu z hlavy dostat tu dokonalou vizualitu, ani scénu, kdý se blonďatá hlava Roye Battyho v neustávajícím dešti kloní k zemi. Všechny chvíle se možná ztratí jako chvíle v dešti, ale Blade Runner ne. (20.01.2008)

(1001) Emocionální zátěž tohoto filmu je pro mě úplně nepochopitelně nepochopitelná. Když by se to všechno slovně popsalo, tak jsou to samé věci, co mám ráda: Sci-fi o konci světa (lidství), láska na nečekaných místech, místnost plná děsivých panenek, vyprázdněné vyprávění, robotická sova, brečící Rutger Hauer, spousta teoretické zábavy. Ale když se na to doopravdy dívám, tak mi nic z toho nedává smysl a vůbec nevím, jestli mě něco z toho má bavit nebo jestli mám někomu snad fandit? Deckard je hloupý znásilňovač a ostatní postavy jsou jenom děsivé panenky v obecné místnosti pozérského světa filmu, nikdo tam není opravdový a většina událostí vypadá jako nacvičená pro kameru a ne že by se doopravdy musela stát, kdyby tento systém postav někdo doopravdy vypustil do světa a nechal je, ať si žijí. Místo brečení v dešti mě tak napadají jenom otázky jako jak se dostal replikant s jednou bouchačkou z úřadu plného agentů? Proč se původ mechanických výrobků určuje psychotestem? Pokud je Země místo, kde zůstává už jenom nemocný lidský odpad, který si nemůže dovolit odletět do "statečného nového světa", proč je vůbec replikantům zakázán pohyb? Ale ne že by mě doopravdy zajímaly odpovědi na tyto otázky. Nezajímají. A finální a možná největší zklamání pro mě bylo, že mě soundtrack s tak dobrou pověstí vůbec nezaujal. (13.10.2017)

Žánr filmové science-fiction ve své nejzralejší podobě. Scott dokázal spojit výtečnou trikovou stránku, kvalitní herce a hlavně charakteristicky intelektuální Dickův příběh do fascinující "noir" detektivky budoucnosti. Atmosféře náramně pomáhá Vangelisova hudba a také to, že spíše než akční rozvíjení zápletky film vyznává dialog a pomalý posun vpřed. Fikční svět kolem vás tak nabývá na plastičnosti a při dobré konstelaci vás pohltí a nadobro se otiskne v duši. A příběh o lidskosti/nelidskosti/umělosti nabývá na aktuálnosti, ne naopak. Zajímavé je i to, že film si diváky nezískal "sezónně", ale získává je napříč časem. Což je samozřejmě velká poklona jeho kvalitám. (27.01.2004)