Blade Runner

[FInal Cut]: Blade Runner pre mna donedavna znamenal iba meno. VIdel som ho len kedysi davno na osuchanej VHS a to bolo este v dobe, ked pre mna pozeranie filmov znamenalo iba obcasne vyplnanie volneho casu a z filmu som si nic nepamatal. Teraz, uz ako regulerny filmovy maniak, som sa k nemu konecne dopracoval a poriadne si o uzil. Na videoprojektore, s riadnou zvukovou aparaturou a rovno poslednu Final Cut verziu. A veru to bol zazitok! Blade Runner patri k filmom, ktore su akoby z ineho sveta. Audio-vizualna stranka je tak pohlcujuca, ze som film od prvych zaberov proste akceptoval ako dokonale fungujuce universum. Jasny priklad toho, ze moderne pocitacove technologie ani zdaleka niesu tym, co najuveritelnejsie dokaze sprostredkovat fikciu. Je to predovsetkym tvorcia vizia, jej pochopenie a jej prenesenie na platno vo forme, ktora je zladenim vsetkych prvkov, ktore film vytvaraju. Vizual, hudba, pribeh, postavy...vsetko musi byt navzajom prepojene a navzajom sa podporujuce. Nejde o dokonalost, ale o sulad. A taky je Blade Runner. Nehladaiac na jeho zanrove zaradenie, nehladiac na jeho vek - je to nadcasovy filmovy klenot (nevraviac o tom, ze ak mate slabost pre sci-fi a noir, uzijete si to este viac). [FInal Cut] - (10/10) (13.07.2008)

Říkala jsem si: "Nepouštěj si to. Zítra brzo vstáváš. Slyšíš, jak tě ta škola volá? Musíš se vyspat. Je devět, pokud dáš play, počítač vypneš až v jedenáct. To bude teda plnohodnotný spánek! Tak buď poslušná holčička a vypni to." Odvětila jsem svému schizofrennímu já: "Dobře," a dala jsem play. Často, když si jdu lehnout s hlavou plnou otázek, ráno se probouzím odpočatá. Čím to je? Zítra - a vím to jistojistě - budu odpočatá. Neboť mi bylo do hlavy nasazeno pár brouků. Se zavřenýma očima budu ležet v posteli a přemítat nad tím, jak podivuhodný svět jsem navštívila. Ptám se sama sebe: "Jejich svět byl takový umělý, až to vypadalo, že jediný živý tvor na planetě byl člověk. Co potom takovému člověku zbylo?" A mé druhé já bodře odpoví: "Pocity. Emoce." Pak si přejedu prsty po spáncích. "Možná proto chtěli replikanty zabít. Že i to poslední opravdové, co měli, si přivlastnily organokovové sloučeniny, když to řeknu takhle." S myšlenkou na ten tmavý a upršený svět usnu. Zvláštní. Stále nechápu, co mě nutí, dát filmu 4*. Jsem zmatená - nic necítím. Jenom neurony přenášejí impulsy. Možná proto, že mi Blade Runner daroval inspiraci. Mám námět o čem snít, přemýšlet i psát (a že to dělám setsakramentsky ráda!). Přesto; bylo to tak ponuré... (09.11.2008)

Film, který mě přesvědčil, že i samotná atmosféra může být obsahem, ono totiž samotné dění Blade Runnera je poměrně chudé, prostá honba lovce hlav za pár hlavami, avšak způsob podání dělá z filmu nezaměnitelný zážitek, ať už v dobrém, špatném, či v mém případě v rozporuplném slova smyslu. Blade Runner je jako perfektně rozestavená šachová partie - dostane se vám zajímavým vstupním informacím, vnoříte se do ohromného, ale zchátralého světa věčné temnoty, deště a kouře, ale když už přijde na samotnou hru, tak ne a ne to rozjet správným směrem. Ovšem zvláštním nábojem nabité finále a překvapivý pat za to stál... 7/10 (04.06.2010)

Už jenom kvůli Vangelise jsem vydržela do konce. V tomto takřka artovém snímku byla hlavně jeho hudba ta dobrodružná a pokaždé jiná. Celý snímek i díky němu občas působil až nepříjemně depresivně a táhle. Samozřejmě že vnímám určitou dokonalost v napsaném sci-fi příběhu, ale nemůžu si pomoct, trochu mě míjí. Závěrečná hra na hoňku a na kočku a myš se konečně podobala thrilleru, ta se skutečně povedla. Rutger je jako záporák opravdu výjimečně působivý. Tahle budoucnost mě ale děsí, když pominu fakt, do jaké doby je příběh vsazen. Stálé přítmí, déšť, špína, bezútěšné prostředí bez zvířat a rostlin. To je děsivá vyhlídka. (13.04.2016)

"Žádný z Bohů biomechaniky na nebesích mi nepomůže." A mně zase nikdo nepomůže s pochopením legendy zvané Blade Runner. Už jsem se s Deckardem za těmi replikanty několikrát proběhl, snad jsem mu jich pár pomohl i zabít, ale pořád mi to připadá jako vizuálně zdařilá leč poměrně vláčná sci-fi. A já mám raději rychlý tempo podobný tomu, který při gymnastický bojový akrobacii vyvinula replikantka Pris. To byl pro mě určitě nejzábavnější moment filmu, ale taky mám rád výslech Rachael nebo dokonalýho naháče Roye v akci. Z toho plyne, že jsem možná taky replikant, takže raději opustím Zemi dřív, než mi nějakej zmatenej Deckard vystřelí čip z hlavy. (31.01.2018)