1492: Dobytie raja

Rok 1992 byl stejně rozporuplný jako moderní evropské objevení Nového světa o pět set let dříve . Ve srovnání s jinými obdobnými díly s podobným obsahovým zaměřením (napadá mne REVOLUCE nebo MISSION) je tu více autorského fandovství na straně bílých objevitelů. Zkusili-li bychom aplikovat podobný přístup v indiánském prostředí, odezva, které by se nám dostalo, by v lepším případě byla rezervovaná, v horším výrazně odmítavá. Není divu: součástí evropského kulturního dědictví v obou - nebo vlastně ve všech třech - Amerikách je etnocida původního obyvatelstva, barbarské vraždění válečníků, kteří v přímých konfrontacích s evropskou vojenskou silou byli všestranně bez šance, ničení původních kultur, zavlékání pandemických chorob, proti nimž imunitní indiánské systémy byly bezmocné, neskrývaná hamižnost a posléze zavlečení afrických a zčásti i indických obyvatel, když Indiáni byli i pracovně "absorbováni" (srv. nádherné Sládkovy verše jeho proslulého básňového cyklu NA HROBECH INDIÁNSKÝCH). Až do konce XIX. století lze na evropské počínání položit spíše mongolská než občanská měřítka. Pojetí Kolumbovy postavy, atmosféra na jeho lodích i první kontakty s domorodým autochtonním obyvatelstvem nesou znaky těchto budoucích forem "multikulturních" vazeb svého druhu, v mnoha ohledech připomínajících holokaust, které zcela nevymizely ani dnes (etnocida amazonských Indiánů). Z hereckých výkonů se i mně vybavují skvělý Depardieu a Weaverová. Rozporuplnost obrazů, které jsem mohl načrtnout, má pochopitelně i nečerná místa a převažující "vícebarevný" ráz. Konstatovanou rozporuplnost to ovšem nepotlačuje; naopak jí to dává až příliš velké oprávnění. Nejsilnějším pocitem, který se zmocňuje současných i někdejších čtenářů VINNETOUA nebo POSLEDNÍHO MOHYKÁNA, jsou lítost, stud, soucit a pokora. Oprávněně. (30.03.2008)

Historická epika, ktorú NAPLNO docení asi len málokto. Ridley sa z každej jednej minúty stopáže snaží vyšťaviť absolútne maximum a pritom všetkom nemáte pocit, že by vás chcel opantať nejakými srdcervúcimi scénami. __ Zdĺhavé filmy mi v žiadnom prípade neprekážajú, pokiaľ je čo vychutnávať/na čo sa pozerať. A zaručujem vám, že zde môžete precítiť naozaj každý detail, každú jednu omrvinku, ktorú vám režisér predhodí pod nos. Pripočítajte si ešte skvostne zahraného Columbusa ala Depardieu, neuveriteľne zákerného Moxicu ala M. Wincott, hlavnú skladbu filmu, ktorá vám bude ešte niekoľko hodín po premietaní znieť v ušiach, a dostanete nadmieru nedocenený, veľkolepý príbeh dobytia raja - 1492. (05.09.2010)

Nedávno som dočítal Zweigovu biografiu Magalhaesa a dostal som chuť na objaviteľský veľkofilm. Áčkový som nenašiel, tak že sa konečne dokopem aspoň ku Kolumbusovskej klasike. V rámci Scottovej tvorby jedna z najkrajších prác a ten kultový Vangelisov soundtrack určite jeden z najepickejších, človek sa pritom cíti ako boh. (21.02.2022)

Nepříliš divácky atraktivní zpracování obrovské historické události. Mám takový neblahý pocit, že na tomto snímku je bezpochyby nejlepší Vangelisova hudba, která naprosto převyšuje všechno ostatní a bez ní by byl snímek úplně někde jinde. Kdykoli jsem uslyšel božskou ústřední melodii, tak se mi objevila husí kůže. Vzhledem k obsahu mi přišla stopáž snímku k uzoufání dlouhá. Ani ten Depardieu mi v roli Colomba úplně neseděl. Většinu stopáže jsem se tedy pouze lehce nudil. Několik působivých míst celkový dojem vyloženě nespasí. Žalostně mi zde scházely jakékoli emoce. Lepší 2 kousky. (07.07.2018)

Je to dlouhé, místy nudné a přesto je to fantastická záležitost s nezapomenutelnou hudbou. A to Vangelise, krále elektronické syntetyzátorové hudby jinak nemusím. Bylo to skutečně dobytí ráje, od těch časů už Nový svět začal být zcela jiný. Španělé, Portugalci, Angličané, Francouzi... každý si chtěl urvat kus... * * * * (28.10.2014)