Krvavá neděle

Velitelia akcie boli vyznamenaní anglickou kráľovnou... žiaden zo strelcov nebol nikdy potrestaný... až po tomto filme pochopíte, prečo U2 musí hrať túto pieseň na každom koncerte, bez výnimky. A pekne aj v Londýne. Greengras vás tak pohltí, že zabudnete, že sledujete inscenované zábery. A to nielen pri akcii, ale podľa mňa predovšetkým pri reakciách ľudí na to, čo sa deje a plači pozostalých obetí. Lepšie to nakrútiť zrejme nešlo a je ku cti Greengrassa, že podáva udalosť z oboch strán, pričom vidíme, že určite nie každý člen britskej armády mal v úmysle dohnať vec až do krajnosti. Skôr išlo o zlyhanie jednotlivcov, potom ale nasledovalo klasické krytie si zadkov. (05.03.2021)

Hnusnější a odpornější o to víc, jak kvalitně je to natočený. Paul Greengrass je mistrem sugesce. Lidi byli, jsou a budou prasata, na mnoha místech se ale takovýhle zvěrstva dějou každej den, aniž by byl kdokoli minimálně potrestán, stejně jako po incidentu zobrazeným v Krvavé neděli. Všichni jsme ale odpovědný za všechny, takže se pak hlavně nesmíme divit (a litovat), až přijde spravedlivá odplata. (18.09.2008)

Nemám rád režii a styl Paula Greengrasse. Roztřesená (a často rozostřená) kamera z prvního pohledu, jakoby se jednalo o pokračování hry Doom, mi prostě vadila. Vykecávání v prvních 45 minutách bylo asi potřeba, ale mě nebavilo. Rychlý střih působí až chaoticky a uspěchaně, jednotlivé části jsou napěchovány mnoha nedůležitými dialogy. Jednání hlavního organizátora Ivana, když se snažil onu stovku výtržníků uklidnit tím, že mezi nimi chodil jako mátoha a pod vousy si mrmlal ať toho nechají, místo aby použil třeba megafon, jsem nepochopil. Míra jednostranného pohledu na tyto události je na pováženou, dělá z vojáků vypatlance a z demonstrantů neskutečné chudáčky. Možná to tak fakt bylo, nevím, nemůžu soudit. Těch lidí je mi líto a nemám rád vojáky. Ale nemám rád ani Paula Greengrasse a jeho filmy. (28.06.2007)

Paul Greengrass mě svým syrově dokumentárním stylem dostává už poněkolikáté. Po celou dobu zneklidňující, s vrcholným momentem útoku britských jednotek svírající pocit bezmoci... divák chce uhnout pohledem, ale to nejde - s každou další minutou mě film víc a víc děsil oním vědomím, že se tohle všechno skutečně odehrálo. A jak se to vlastně vůbec mohlo stát? ... Takže závěrečný doslov o vyznamenání důstojníků poctami od královny byl jen tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve mých iluzí o civilizované a vyspělé západní Evropě. (27.09.2008)

Film o lidských právech,která nepadají z nebe ani v nejstarší evropské demokracii.Prakticky vše-herecké výkony,výrazové prostředky i střih jsou podřízeny dokumentárnímu pojetí,jako bychom sledovali archivní televizní záznam demonstrace. Roztřesená komera těká z místa na místo a navozuje dojem práce válečného reportéra.Příklad politicky angažovaného filmu, natočeného dle skutečné události. Celkový dojem 85%. (12.07.2006)