Duchovia Inisherinu

Opět tragikomický absurdistán, i když tentokráte o poznání méně tarantinovský. McDonagh tenhle žánr zkrátka ovládá, a pokud se náhodou najde nějaký ten scénáristický nedostatek (WTF, vždyť ten film nemá konec!!!), výkony - již dříve prověřených herců s již dříve prověřenou chemií - to bez problémů jistí. Těžko vybrat nejlepší scénu, ale srdceryvné rozplakání se na voze je určitě horkým kandidátem. Edit: Podobně jako některé další filmy potřebuje i tenhle pár dnů dozrát aneb stále na něj myslím. Edit 2: Přidávám pátou hvězdu, neboť i po půl roce cítím úplně stejný smutek jako po odchodu z kina. (11.02.2023)

Nejvíc Irský film ever. Ale je to jako všechny ostatní filmy McDonagha - nenudí, zaujme, po skončení to  opravdu hezky zraje, ale nikdy už nepocítím chuť si film pustit znovu.  Z Billboardů si po letech pamatuju už jen impersivní herectví u hlavních charakterů, o Banshees bude obávám se platit úplně to samé. (25.01.2023)

"The Banshees Of Inisherin" je v mojich očiach jednou z najlepších drám, ktorú som mal možnosť v roku 2022 vidieť. Martin McDonagh po svojom poslednom projekte "Three Billboards Outside Ebbing, Missouri" podľa mňa ešte pridal a vytvoril niečo skutočne jedinečné. Ťažko sa človeku reálne popisujú pocity, ktoré tento film zanechá. Ku koncu som snáď cítil len obrovské prázdno a beznádej. A myslím to v tom absolútne najlepšie možnom zmysle. Film je nádherný, je desivý, je veľmi kvalitne natočený a je v ňom zahrnutých toľko úžasných dychberúcich záberov na Írsky vidiek, až to vo mne ostalo ako niekoho odtlačok prsta. Nádherné. Neviem popravde čo tomu filmu vytknúť. Je to príbeh tak ľudský, tak zvláštny a pritom pôsobí tak skutočne, že skutočne zanecháva nezmazateľnú stopu a na koniec roka išlo o jeden z absolútných highlightov. Ohromujúci film. Hodnotenie: A (04.01.2023)

Tak to máme na střídačku. Zatímco V Bruggách jsem opěvoval, Sedm psychopatů mě docela dost minulo, abych byl následně unešený z originálního příběhu pojednávajícím o Třech billboardech kousek za Ebbingem. A teď zase sešup dolů. Ostatně i v jednom zapadákově Frances McDormand vyřešila problém (ale tehdy problémem opravdu byl) svérázným způsobem, který zařídil pestré události následujících dní. Bylo to vyzrálé, vypointované, výtečně zahrané. Víly z Inisherinu splňují bohužel asi jen to poslední. Režisér a scénárista Martin McDonagh znovu oslovil osvědčené duo Colin Farrell a Brendan Gleeson, poslal je na zapadlý irský ostrov a vymyslel komorní příběh o rozpadu jednoho letitého přátelství. První desítky minut jsou moc fajn. Pár let po první světové válce, větrné Irsko, kamenité cesty, které vedou k pintě piva, u kterého se scházejí lidé, kteří se znají celý život. Málomluvný a přemýšlivý milovník hudby a umění vůbec i ukecaný a dobrosrdečný prosťáček, který si kromě sestry rozumí i se svým domácím mazlíčkem – oslicí. První druhému naznačí, že čas plyne zatraceně rychle a on nehodlá zbytek života strávit u prostých řečí nad sklenkou whisky. Kamarád mu přitom nic neudělal, nijak se ho nedotkl. Prostě to tak cítí. A to tak silně, že klidně přistoupí k sebemrzačení (přitom právě díky prstům vůbec může tvořit). Komické i smutné. A divácky nejméně vděčný McDonaghův film. Kdo neuteče, ten se zblázní. Dialogy jsou solidně zapracované do (nepříliš dějového) příběhu, ale ten se začne sypat. Beznaděj, zoufalství, pýcha a činy, které nelze vzít zpátky. Zraněné ego si představuju jinak. Že jde o tvrdohlavé Iry, mě těžko uspokojí. Otázky podobenství, že na pevnině probíhá občanská válka a oni stejně absurdními boji na izolovaném ostrově ničí sami sebe, mě také neuspokojují. Hloubce činů obou hrdinů jsem prostě nevěřil, jejich kroky byly až příliš svérázné a divné. I vedlejší postavy nakonec neuspokojí: jedna zmizí na pevninu, ale ač sečtělá, divák si k ní nevytvoří hlubší vztah, další zemře, ale ve výsledku je to to samé. A klání o největšího idiota na ostrově nakonec nemá vítěze. (30.12.2022)

Zcela netradiční film o přátelství, který začíná tím, že ono přátelství z ničeho nic jednostranně končí. Z dosavadních filmů dramatika Martina McDonagha jsou The Banshees of Inisherin zatím tím nejvíc komorním a připomínajícím divadelní hru, žádnou dynamickou akci tedy rozhodně nečekejte. Střídání humoru (často velmi černého) a tíživě depresivních témat bylo vždy devízou tohoto britského scenáristy a režiséra, ale u Banshees je to tentokrát i přes sevřené pojetí opravdu horská dráha protichůdných emocí, která vás i přes četné návaly smíchu na konci totálně zdeptá. Herecké výkony všech zúčastněných jsou bravurní, zvlášť Colin Farrell si svého bezelstného a urputného irského zabedněnce neskutečně dává. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)