Duchovia Inisherinu

"Už tě nemám rád. Přestaň dolejzat!" Please, be careful... V komentáři překáží irské balvany a na stezkách se povalují stesky a nespokojené SPOILERY. Na ostrově, kde málem (!) chcípl pes a nudou pochcípaly i lišky, dávající dobrou noc, tam žít nechcete. Natož dožívat. Není tam nic. Žádné památky, kanály ani labutě jako V Bruggách. Žádné láskyplné vztahy. Jen pusté rozpolíčkované pláně a tři prdele kamenných zídek, navršené ze zrzavých, tvrdohlavých balvanů, kteří nechápou definitivnost vyřčeného "Už tě nemám rád". Místo hrachu na zeď házejí prsty na domovní dveře a vůbec je nezajímá, co na to řekne jejich pes nebo jejich housle. Jsou nevzdělaní, divní a nevidí si do huby: "A bude mi jedno, jestli budeš uvnitř, nebudu to kontrolovat..." versus "Kvit bychom si byli, jen kdybys zůstal uvnitř." Divné mají i mentály, viz konvicí mlácený a otcem zneužívaný Dominic, zamilovaný úplně mimo svou intelektuální ligu. Prosťáček s krutě upřímnými hláškami. "Nechtěli byste zjistit, jestli s tím uříznutím Colm neblafuje?"  To napadlo i mě, ale neřekl jsem to nahlas, abych před manželkou nebyl za cynika. A co zvířata na Inisherinu? Taky divná. Přítulné, leč prstožravé oslice a psi s nekonzistentním chováním. Viz geniální intuice, kdy pes vzal nebezpečný prstokráječ do tlamy a tahal ho pryč, vs. lhostejnost téhož čokla, v klidu odjíždějícího na voze od páníčka v hořícím baráku! No nic. S výtkami končím a na McDonaghovu opuštěnou zídku přidávám... čtyři meditativní kameny. Taky divné. (06.01.2023)

Zaujímavý film, ktorý stojí hlavne na hereckých výkonoch, no poteší i krásne prostredie Írskeho pobrežia. Zaujal ma hlavne príbeh o priateľstve, ktoré sa behom jedného dňa zrazu rozpadne. Je fajn pátrať po príčinách a spoločne sa s Pádraicom stále pýtať prečo preboha prečo? Trochu škoda, že nám režisér neukázal zopár záberov aj z čias keď to medzi nimi bolo ok. Osekať si postupne prsty na ruke keď rád hrajem na husle? Trochu nepremyslené, ale pán Colma sa rozhodoval dosť inpulzívne. Toho malého oslíka mi bolo fakt ľúto... Film Oscara určite nevyhrá, ale nominácia mu sluší, pretože dnes sa podobných filmov robí strašne málo. 80%. (11.03.2023)

Tak to máme na střídačku. Zatímco V Bruggách jsem opěvoval, Sedm psychopatů mě docela dost minulo, abych byl následně unešený z originálního příběhu pojednávajícím o Třech billboardech kousek za Ebbingem. A teď zase sešup dolů. Ostatně i v jednom zapadákově Frances McDormand vyřešila problém (ale tehdy problémem opravdu byl) svérázným způsobem, který zařídil pestré události následujících dní. Bylo to vyzrálé, vypointované, výtečně zahrané. Víly z Inisherinu splňují bohužel asi jen to poslední. Režisér a scénárista Martin McDonagh znovu oslovil osvědčené duo Colin Farrell a Brendan Gleeson, poslal je na zapadlý irský ostrov a vymyslel komorní příběh o rozpadu jednoho letitého přátelství. První desítky minut jsou moc fajn. Pár let po první světové válce, větrné Irsko, kamenité cesty, které vedou k pintě piva, u kterého se scházejí lidé, kteří se znají celý život. Málomluvný a přemýšlivý milovník hudby a umění vůbec i ukecaný a dobrosrdečný prosťáček, který si kromě sestry rozumí i se svým domácím mazlíčkem – oslicí. První druhému naznačí, že čas plyne zatraceně rychle a on nehodlá zbytek života strávit u prostých řečí nad sklenkou whisky. Kamarád mu přitom nic neudělal, nijak se ho nedotkl. Prostě to tak cítí. A to tak silně, že klidně přistoupí k sebemrzačení (přitom právě díky prstům vůbec může tvořit). Komické i smutné. A divácky nejméně vděčný McDonaghův film. Kdo neuteče, ten se zblázní. Dialogy jsou solidně zapracované do (nepříliš dějového) příběhu, ale ten se začne sypat. Beznaděj, zoufalství, pýcha a činy, které nelze vzít zpátky. Zraněné ego si představuju jinak. Že jde o tvrdohlavé Iry, mě těžko uspokojí. Otázky podobenství, že na pevnině probíhá občanská válka a oni stejně absurdními boji na izolovaném ostrově ničí sami sebe, mě také neuspokojují. Hloubce činů obou hrdinů jsem prostě nevěřil, jejich kroky byly až příliš svérázné a divné. I vedlejší postavy nakonec neuspokojí: jedna zmizí na pevninu, ale ač sečtělá, divák si k ní nevytvoří hlubší vztah, další zemře, ale ve výsledku je to to samé. A klání o největšího idiota na ostrově nakonec nemá vítěze. (30.12.2022)

Ostrovy kolem VB skrývají zajímavé příběhy. V literatuře mají dlouhou tradici, stejně tak ve filmu. Například Hitchcockův The Manxman podle H. Caina se odehrával na ostrově Man v irském moři, Banshees jsou situované na ten nejmenší z aranských ostrovů (tak jako Man of Aran). Události se odehrávají v roce 1923, politika je kdesi v dálce, klíčovou roli hrají frustrace, samota, odloučení, neporozumění. Rozhodně bych se nebála srovnání s posledními filmy Roberta Eggerse. #čsfdprojekce (28.01.2023)

// Přímočarý, přesto ne moc vstřícný film o dvou irských kamarádech, kteří přestali být kamarády. McDonagh se vytáhnul s dalším skvělým scénářem a Colin Farrell i Brendan Gleeson ve svých rolích excelují. Cestu k diváckým srdíčkům bude tenhle film mít ale na rozdíl předchozí tvorby režiséra o něco těžší. Šanci byste mu ale měli dát tak či tak. Víc v recenzi. 8/10 (27.01.2023)