Réžia:
Martin ScorseseScenár:
Melissa MathisonKamera:
Roger DeakinsHudba:
Philip GlassHrajú:
Tenzin Thuthob Tsarong, Gyurme Tethong, Tulku Jamyang Kunga Tenzin, Tenzin Yeshi Paichang, Tencho Gyalpo, Tenzin Topjar, Tsewang Migyur Khangsar (viac)Obsahy(2)
Kundun byl oceněn jako jeden z nejlepších filmů roku. Jedná se o filmové mistrovské dílo od režiséra Martina Scorseseho, který byl pětkrát nominovaného na Cenu Akademie. Čeká Vás neuvěřitelný, avšak skutečný, příběh o jednom ze světově nejúchvatnějších vůdců – o tibetském Dalajlámovi – a o jeho troufalé snaze panovat národu v jedné z nejnáročnějších dob celé historie lidstva. Odvážné řeči a zaujatost vůči pozadí světové politiky způsobily, i díky filmovému zpracování, mezinárodní pozdvižení. Tento výjimečný snímek s nádhernou hudbou proslulého skladatele Philipa Glasse působí velmi kontroverzně, přesto si však získal celosvětové uznání. Nechte se o tom přesvědčit i Vy! (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (227)
Současný tibetský Dalajláma je pro mě persona, kterou obdivuji a chápu jako jednu z nejvlivnějších osobností minulého a současného století. A nejsem budhistka. Zajímá mě vše kolem tohoto sympatického pána a líbí se mi, jaký film o něm Martin Scorsese natočil. Líbí se mi jako celek, nenašla jsem v něm slabších míst, ale je pravda, že jsem ani chyby hledat nechtěla. :) Tibetu bych přála, aby nebyl v područí čínského draka a Dalajlámovi šťastný návrat do chrámů, které kdysi obýval. Já vím, zase jsem naivní... ()
Kundun je... náročný. Dvouhodinová konverzačka, která tak trochu klouže po povrchu (jak pokud jde o výchovu převtěleného Buddhy, tak tibetskou filozofii jako takovou), listuje prvními 24 lety Dalajlámy jako by se v Himaláji nechumelilo a v podstatě variuje jen tři typy scén: Dalajláma jako svatý muž, Dalajláma jako chytrý, ale trochu přecitlivělý a značně naivní dítě/mladík, a Dalajláma tvrdošíjně odmítající opustit Tibet. Scorsese z toho naštěstí vyrežíroval maximum a za pomoci Glasse a Deakinse, kterého v roce 1997 akademie opět oloupila o Oscara, předkládá Západu pravděpodobně velmi věrohodnou představu o tom, jak to v Tibetu v první polovině 20. století vypadalo. Minimálně to věrohodně působí, však s filmaři spolupracovala celá Dalajrodina včetně Jeho svatosti! Takže jsem to viděl poprvé a dost možná naposledy a párkrát jsem si zívnul, ale jsem rád, že jsem tento výšlap do Tibetu mohl prožít. PS: Jestli je to s výchovou Dalajlámy tak, jak ukázali ve filmu, jedná se o mnohem humanističtějí přístup, než jaký jsem čekal. Myslel jsem, že tříleté děcko prostě seberou rodičům, zavřou do kláštera a hustí do něho mantry, filozofii a politiku, dokud mu nevymijí mozek nebo se z toho nezcvokne. Ale zjevně jsem byl úplně mimo a jedná se v podstatě o tradiční, byť trochu obřadnější, výchovu budoucího panovníka, jaké se v monarchiích a autokraciích praktikují odedávna. Bravo, Tibete, hned jsi mi sympatičtější! ()
Velice konzervativně natočené, ale pevně režijně vedené, s úžasnou výpravou, mnoha různými detaily, které jsou podány tak, že i bez explicitního vysvětlování, řeknou neznalému diváku o buddhismu i kultuře Tibeťanů mnohé. A vyřádil se tu i Philip Glass se svou hudbou, která je všechno, jen ne typická, a ve správných momentech umí až nepříjemně tnout do živého. "Bylo zahájeno mírové osvobození Tibetu. Příslušníci lidové armády vstoupili do této oblasti Číny na žádost tibetské menšiny. V této baště imperialismu si tibetský lid uvědomil že žije ve feudalismu pod tyranií dalajlámy. Lidová armáda postupuje na Lhasu zdravena obyvatelstvem, které vítá své osvoboditele a nadšeně se k nim přidává." Komouši jsou prostě všude stejní. ()
Nerad takhle odkazuji na cizí komentář, ale Lima to tentokráte opravdu náramně vystihl. :-) Jinak co se týče mého názoru, nemohu než chválit. Scorsese je machr, který by dokázal citlivě a poutavě natočit snad i dětství Saddama Hussaina, a soundtrack od Philipa Glasse je jednoduše fenomenální. A hlavně, film naprosto strhne a plnohodnotně odvypráví historickou etapu v rozmezí nějakých dvanácti let, aniž by výrazněji překročil dvouhodinovou stopáž - říkejte si tomu jak chcete, ale já to nazývám jako umění.. 90% ()
(1001) Jak jsem byla na Scorseseho celkem namíchnutá, tak tohle je ten nejlepší možný způsob, jak se mohl v mých očích vykoupit. Nechce se mi film a zážitek, který mi přivodil, příliš opisovat slovy, jenom prostě musím zmínit, jak Melissa Mathison velmi smysluplně používá vyprávěcí postup začínání v dětství a následného skákání v čase. Spousta filmů to dělá a zůstane to zbytečné či nevyužité, nikoliv ovšem tady. -"They have taken away our silence." ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (7)
- Martin Scorsese film věnoval své matce Catherine Scorseseové, která zemřela před natáčením filmu, protože "dalajláma představuje bezpodmínečnou lásku a moje matka pro mě byla nejbližší osobou s tímto druhem lásky". (Kulmon)
- Philip Glass, který k filmu složil hudbu, je známým zastáncem tibetské nezávislosti. Dokonce je i spoluzakladatelem Tibetského domu v New Yorku. (Brousitch)
Reklama