Kundun - Život dalajlámu

Trvalo mi 20 rokov, kým som sa k tomuto filmu odhodlal. Scorsese je macher a to najlepšie čo urobil bolo, že to všetko natočil s nehercami, nepchal do filmu žiadne celebrity. Nádherné exteriéry, neherci to zvládli prekvapivo dobre a k tým nádherným obrazom dodal hudobný doprovod fantastický P. Glass. 80%. (01.04.2018)

Himaláje jsou nádherné, Tibet je nádherný, avšak život čtrnáctého Dalajlámy nádherným není. Martin Scorsese své kvality prokazovat nemusí a už několikrát dokázal, že umí natočit film jiného žánru než krimi, tentokráte dokonce bez jediné herecké hvězdy. Kundun nepůsobí tak neosobním dojmem jako Sedm let v Tibetu, který byl spíše o Pittovi než o Tibetu. Je přesně takový, jako ostatní Scorseseho filmy - pomalu sunoucí se děj, často až detailně se zaměřující na ty nejmenší detaily. Jen ten vypravěč tomu chyběl. Výbornou práci odvedl také Roger Deakins, na jeho záběry přírody bych se mohl koukat do aleluja. Krásnou vizuální stránku doplňuje neméně atraktivní Glassova hudba a hereckým výkonům se prakticky také nic vyčíst nedá. Filmu možná onen Scorseseho styl škodí. Poslední čtvrthodina je pomalá, strašně pomalá. Nudou bych si okousal všechny nehty, ale jako celek je to jeden z mnoha Scorseseho vynikajících filmů, který jeho fanoušky nezklame, fandy filmové hudby uvede do extáze a ti ostatní se alespoň pokochají prostředím Himalájí. (12.09.2007)

Velkolepá tvůrčí kombinace Scorsese, Deakins, Glass. Všem třem pánům patří velké díky za to, že tolik vyjímečný životní příběh (nebo jeho část) dokázali zpracovat tak, že vás mrazí po celém těle dík skvělému filmovému a uměleckému zpracování a zároveň si trháte vlasy z naprosté bezmocnosti nejen své, ale především bezmocnosti tibetského lidu. Svině jedny čínské. 8/10 (07.01.2015)

Kundun je další z řady machrovin Martina Scoresese. Jeho schopnost točit absoltuně rozmanité filmy a vždy velice dobře je pověstná. Zde je odskok od něčeho, co by se dalo nazvat jeho tradiční tvorbou ještě markantnější. Natočil zkrátka film z jiného světa, který nejen že je velmi poutavý, ale působí nesmírně autenticky. Jasně, někomu kdo nikdy nebyl v Americe může připadat opravdový i Vinnetou, ale zde je průnik do tibetský reálií takový, že je filmová iluze tamního světa dokonalá. Za to zasluhuje Socrsese hluboký obdiv. Respekt zaslouží i výprava, která dokázala vyrobit Tibet z Maroka, kostýmy, rekvizity, samozřejmě hudba a u tohoto režiséra tradičně vždy dokonalý střih. Čeho si cením ale nejvíc, je již samotná volba nejednoduchého námětu. Už jen rozhodnutí natočit životopis Dalajlámy, v němž hraje důležitou úlohu jeho duchovní vývoj, posílá film daleko z vod mainstreamu. Kundun se podle mého názoru maximálně povedl a říká přesně to co by říkat měl. A to tak dobře, že jsem se na chvíli zastyděl za můj prací v byznysu těžce vypěstovaný cynismums. (08.10.2012)

Scorsese se s tím nesere a normálně se pokouší o konjunkci duchovního snímku, historické obžaloby a aktivistického filmu obsazeného veskrze neherci, které si přitáhl někam do atlaských hor v Maroku. Už jen za tuhle ambici, která má tendence se při nepatrném narušení rozpadnout na nefunkční srandovní nesmysl, má můj respekt. Jakkoli tentokrát mu to z půlky daroval Philip Glass, který právě všechny ty tři elementy, ze kterých je snímek poskládán, byl schopný napojit na sebe. Narozdíl od zbytku galaxie mě přišly velmi slušné ty koncentrované a uzavřené herecké výkony všech herců zastupujících Dalai Lamu v různých časových obdobích. Btw pokud si chcete trochu poblít, vyhledejte si jak s tímhle filmem do nynějška zachází jeho vlastník Disney posraný z toho, aby se na něj náhodou v Číně nezamračili. (29.10.2023)