Mys hrôzy

Kdepak Mel, DeNiro je ten pravý "Mad Max!“ Jediné nedostatky ve Scorseseho poctivém thrilleru bych viděl v poněkud okatě studiovém konci a v přehnaně afektovaná J.Lange, která občas naruší precizní herecké výkony všech zúčastněných. Září především J.Lewis v roli nejisté lolitky, sloužící jako nástroj sladké pomsty potetovaného kriminálníka, co měl spoustu času naučit se číst. Být jejím tatínkem místo Nolteho, řešil bych to ukázkou pár fotografií ze spisu, zobrazujících Maxův láskyplný vztah k něžnému pohlaví.. Jakmile si automechanik Cady začne za jízdy prohlížet podvozek Bowdenovic vozu, vždycky si vzpomenu na parodii Cape Fear v Simpsonech (ďábelský Levák Bob). (23.03.2009)

Opět a zase mě Robert De Niro přesvědčil, že je tím nejlepším hercem této Zemičky - maximálni charizma, účelná odpudivost a slizkost, temná síla, ale přesto ho divák nemůže čistě nenávidět, protože cítí, že prostě "něco na tom jablku je" a touží ho vidět v "akci". Scorsese předvádí svou typickou režii, která sic v podstatě bezchybná a velice přesná, co se žánrového filmu týče, jinak ale příliš nevyčnívá z jeho zajetých kolejí... Atmosféra s přibývajícími minutami houstne a příběh rovnoměrně a nenápadně graduje od trochu vlažného úvodu až po očekávané a patřičně hutné finále. Výborná práce a naprosto uspokojivý film. 8/10 (26.06.2008)

Viděl jsem i originál a tento remake ho rozhodně převyšuje. Ten byl totiž černobílý i v charakterech - Nolte tady už není tím jednoznačně kladným hrdinou jako Peck - i on má trochu černé svědomí. Vedle skvělého DeNira se mi moc líbili i ostatní herci. Herrmannova hudba je prostě geniální. Závěr mi nevadí, ale je pravda, že De Niro má asi 10 životů. (07.06.2003)

Brilantní thriller, který stojí za vidění už jen pro fenomenální herecký výkon, který zde předvádí můj oblíbenec Robert De Niro. V roli vyděděnce osudu, který se ve vězení vzdělal z negramotného prosťáčka do inteligentního samouka, který v autě poslouchá operu a sype z rukávu citáty z bible na počkání, dává De Niro vzpomenout na legendární filmové postavy, jako je Hannibal Lecter z filmu "Mčení jehňátek" z r. 19991, John Doe z filmu "Sedm" z r. 1997 či Jules Winnfield z "Pulp fiction" z r. 1994. A zapomenout nelze ani na literární postavu Edmonda Dantese z pera Alexandra Dumase (Hrabě Monte Cristo), který se ve vězení rovněž vzdělával, aby z něj po letech unikl a pomstil se prokurátorovi Villefortovi, který měl podíl na jeho nespravedlivém uvěznění (samozřejmě pro potřeby tohoto srovnání zjednodušuji, znalci Monte Crista a Mysu hrůzy nechť prominou). Přišla-li mi většina filmu jako profesionální podívaná za 4*, pak strhující závěr na lodi nutně zvedá mé hodnocení na maximum - něco takového se prostě jen tak nevidí. "Mys hrůzy" osobně řadím k filmům, jako je třeba "Chladnokrevně" z r. 1967, "Hodiny zoufalství" z r. 1955, "Funny Games USA" z r. 2007, ad. - pokaždé zde máme zazobanou spokojenou rodinku, které zdánlivě ke štěstí nic nechybí. Stačí však, aby se na scénu dostavil představitel (případně více představitelů) spodiny společnosti, psychopatický vyšinutý pošuk, a zdánlivá idylka se hroutí jak domeček z karet. Lidské charaktery se ve vypjatých situacích hroutí a na povrch vyplouvá to, co by normálně zůstalo někde skryto v rodinném nevědomí. Všechny tyto filmy jsou pro mě dokladem toho, jak je lidské štěstí křehké a vzácné, a jak může být zdánlivá materiální bezstarostnost někdy vykoupena cenou nejvyšší, vlastním svědomím/životem, pokud máte smůlu a zlomyslný prst Prozřetelnosti ukáže na vás (šance asi tak 1:10000000). "Mys hrůzy" je ruská ruleta par excellence, kde není vítězů ani poražených - někdo přežije, jiný ne, ale poraženi jsou zde všichni. (18.06.2011)

Kdepa, žádnej Jack Barnes s detektorem lži. To já radši De Nira v téhle roli. V roli Maxe Cadyho- doutníček, karibská košile a monumentální brýle, to je vončo. Tenhle drsnej maňas si nezadá s nikým a ničím a je určitě "módní" ikonou ve všech vězeních na světě. A Robert De Niro ho zahrál tak, že nebudete chtít spát ani s bazukou pod peřinou, jak se budete bát. Vím, že pění ód na jeho triko už jsem psal nesčetněkrát, ale já si ani po dvacátý nepomůžu. Msta, yeah baby(-čko). (25.04.2008)