Perzské lekcie

Ukázkový příklad, jak vystihnout atmosféru v nazi camp a neopomenout charaktery postav jak záporných, tak kladných. Vynikající hudební timing i vykreslení osudů hlavních hrdinů, ať už záporných, či kladných. To vše má nezměrnou zásluhu na udržení diváka v napětí s dodatkem o zvrácenosti nacionálního socialismu a snaze přežít za každou cenu. Fantastický Lars Eidinger. 85% (08.05.2024)

Za mě je německý snímek 'Perské lekce' poměrně originálním pojetím víceméně klasickýho příběhu na téma židovského holocaustu. Byť jde o mírně patetickej recyklát námětu, který jsme mohli vidět již nesčetněkrát, je nutno na tuto temnou historickou kapitolu neustále upozorňovat – což vyžaduje i nový a stále víc inovativní variace a interpretace, jak daný příběhy vyprávět – a právě 'Perské lekce' tento koncepční potenciál svou nevšední premisou ždímaj na maximum, což se musí cenit.... (03.09.2021)

Odchycený Žid jménem Gilles se ve válečném roce 1942 vydává za Iráčana, aby neskončil ve spalovně. Živí svými  dokonalými bláboly velitele koncentráku, který má eminentní zájem o lekce perštiny, neb si chce v dohledné době otevřít v Íránu restauraci. A počáteční nedůvěra ze strany velitele se postupně začne přetavovat ve velmi ojedinělé přátelství. Zarazilo mě, že nikoho za celou dobu nenapadlo sehnat perský slovník a ověřit si tak pravost mladíkova překladu. Mladík byl mazaný, vymyšlená slovíčka sestavoval z přesmyček jmen vězňů, přičemž si tak cvičil paměť. V počátečních fázích disponuje film nemalým napětím z prozrazení, prosakovalo to z každé scény, což ovšem postupně začalo uvadat a opadat. Tvůrci totiž vsadili na to, že se nacista může družit s mužem nenáviděné rasy. Tenhle tah působil zkresleně a nevěrohodně. Nacista si následně Žida bere pod svá ochranná křídla. Sice mu preventivně pěstní a kopací formou vyčiní, když mladík ve slabší chvilce neuhlídá pozornost a již použité vymyšlené slovíčko použije pro překlad jiného slova, ovšem to napětí jako struna náhle praskne. Tábor je vyobrazen coby velmi neutěšené místo, naštěstí byli tvůrci příčetní a využívali toho k různým vyhroceným situacím. Gilles je permanentně pronásledován extrémně nedůvěřivým dozorujícím nacistou, náhle je do tábora eskortován nefalšovaný Peršan, přičemž v té chvíli může celá lež vyjít najevo. Scénář vychází ze skutečných událostí a produkčně na něj dohlížel Timur Bekmambetov, což filmu zajistilo jistou úroven zpracování. Film se ale nevyhnul své předvídatelnosti, takže závěr v ničem nepřekvapí. Navíc je nacista Koch vyobrazen coby velmi shovívavý muž, což pochopitelně může obstát leda tak ve filmové podobě. Herecké výkony Nahuela Péreze Biscayarta coby Gillese a Larse Eidingera coby Kocha jsou na patřičné úrovni. Vadim Perelman se režijně snaží bojovat s průhledností a naivitou scénáře Ilji Cofina, napětí a drastičtější scény hlásí svoji přítomnost. Ta nebývalá intenzita nepopsatelného napětí se ale z filmu poznenáhlu vytratila, což trochu srazilo divácký zážitek. 7/10 (19.02.2022)

"Každý deň ma naučíš 40 slov. Keď zistím, že klameš, zabijem ťa..." Neviem ako sa podarilo tomuto výbornému koprodukčnému filmu, aby mi ušiel z radaru, pretože na vojnové filmy si dávam obzvlášť bacha. Už je to nejaký čas, čo som naposledy vychválil nejaký vojnový film, aj keď pre mnohých bude to slovo vojnový dosť zavádzajúce, pretože vyslovene vojnový film to vlastne nie je ani za mak. Odohráva sa vo vojnovom období v nemenovanom koncentračnom tábore, výstrel tu zaznie len výnimočne, film je prevažne konverzačný, no napriek tomu som od neho nemohol odtrhnúť oči a napätie sa občas dalo krájať. Skvelý príbeh, výborne napísaný, ešte lepšie zahraný, známy nemeckí herci i kvalitná hudba. Fakt som si to užíval a divák celý čas čaká kedy to veliteľovi docvakne, skvelá scéna na letisku v Teheráne. Oceňujem aj snahu ukázať esesáka z iného pohľadu, či pohľad do zákulisia bežných dozorcov a dozorkýň SS, rozhodne zaujímavé. 80%. (02.02.2024)

Na rozdíl od zdárě vedených recenzí v řádné češtině na čsfd (oblíbení uživatelé) jsem neustále zděšen překlady názvů filmů (idiotští distributoři nebo jiní specialisté) Perské lekce je toho markantním příkladem. Je to tak, jako kdyby se rodiče ptali žáka: Jaké předměty jste měli dneska ve škole? a on by odpověděl: Měli jsme matematiku a českou lekci. Perskou lekci dostali Řekové roku 490 př. n. l. po bitvě u Eretrie. Nazvat tento film Výuka perštiny (nebo Erfindung einer Sprache - Objev nového jazyka podle autora povídky Wolfganga Kohlhaase, jž se film inspiruje) by snad negativně neovlivňilo kasovní zisk. Nakonec "žák" zjistil (my to věděli od začátku), že se nejedná o žádný jazyk, ale šifru. Šifru navíc srozuitelnou jen z jedné strany. Seznam vězňů účelově zašifroval a dešifroval "učitel", ale sám pro sebe. U verze filmu, který jsem viděl, se zobrazovaly titulky přeložné Googlem. Tady další šifra, které jsem rozuměl, protože znám německy. Přitom mě napadlo, že by "googlovské překlady" mohly být základem "nové češtiny". Čeština by se neučila (učila by se pouze angličtina) a používala by se v té formě, v jaké ji nabízí Google, včetně chyb, dezinterpretací atd., tak jak již dnes činí četná domácí media (Hlavní je mít správný životní feeling a self-couching, neztratit self-control a mít všechno vytuněný, vymazlený a vychytaný.).  Málo už jen k samotnému filmu: poměrně vysoký standard, zvláště po stránce scénáristické a herecké. Za jednovětou recenzi se omlouvám, film je pro mě sice zážitkem, ale nikdy konečným cílem. (19.02.2022)