Vek nevinnosti

Kedysi šlo ukázať prípady nevery, túžby a vášne aj bez ukazovania bobrov a iných partií, len aby sa zvýšila sledovanosť. Ani milostné scény netrebalo, stačilo to naznačiť a každý všetko pochopil, z príbehu neubudlo. Aj preto má film charakteristický i protirečivý názov. Možno je na romantickú dráme málo emočný, čo súvisí aj s hlavnou postavou Day-Lewisa, ktorý ponúka len uhrančivosť až diabolskosť. Film je skôr o nemožnosti vzbúriť sa konvenciám, čo kedysi dobre a ešte lepšie už ukázala aj Karenina. So silnejším finále. (16.08.2023)

Když se Martin odchýlí od své parkety - gangsterek a portrétů vyjímečných osobností (Travis, Jake, Rupert a Ježíš), nemá to takový osobní náboj, je to sice precizní, ale chladný, ovšem zde tato chladnost byla na místě, neboť zde se popisoval především chladný život aristokracie a vnější lesk věcí, emoce tu musely být potlačovány, kdo nějaké měl, musel je prostě skrývat a potlačovat. (12.03.2009)

Málokedy sa mi stane, že ma v kostýmovkách alebo všeobecne vo filmoch herecký casting nepríjemne omráči. Titulný plagát bol ukazovateľom dojemnej melodrámy, ktorá sa nevyhne citovým nátlakom na diváka, no v skutočnosti som sa plná očakávaní dočkala iba mdlej a nevýraznej americkej jednohubky, ktorú práve zúčastnení (inak skvelí) Day-Lewis a Pfeiffer nemilosrdne poslali ku dnu. Dôvod? Medzi tak ,,zamilovanou" dvojicou - o čom sa nás Scorsese snaží presvedčiť všetkými možnými metódami - to absolútne neiskrí, v podstate ma nadchla iba vždy sladká Winona Rider, ktorá si ma získala už v gotickom Draculovi. Neberiem Scorsesemu, že je majstrom napätia, strachu, depresie či prepracovaných scenárov, ale na krehkú romantiku nemá, pričom kostýmy a hudba sú zrejme jedinými pozitívami tohto ,,srdcervúceho dojáku". (05.04.2010)

Je mi jasný, proč se o tomhle filmu ve filmografii Martina Scorseseho moc nemluví. Věk nevinnosti je totiž po příběhové stránce neskutečná nuda, kterou zachraňuje snad jenom on tím, jak ho natočil. Třeba to vyprávění Michelle Pfeiffer bylo to nejzajímavější na celém filmu. Jenže ani on a ani ona nezachrání celkový příběh. Stačí si do toho roku představit, že koukáte na film ne z New Yorku, ale z anglického venkova a musí Vám bejt všecko jasný. Tenhle film měl na to, aby mi způsobil obrazovou lobotomii mozku. (30.11.2014)

„Dala jsi mi poprvé nahlédnout do pravého života a potom jsi mi řekla, abych žil dál v tom falešném.“ Život v lepší společnosti má jasně nalajnovaná pravidla a neměnné rituály. Jenže právě ta striktní rovnováha je kolikrát na škodu. Zásady, rádoby dokonalost, přetvářka. Tradice ctí i naivní a slepě oddaná Winona Ryder a její snoubenec právník Daniel Day-Lewis. V duchu sešněrované morálky směřují ke schvalovanému sňatku. Jenže přípravy „rozšlápne“ přítomnost emancipované hraběnky Michelle Pfeiffer, která je na rozdíl od dětsky čisté snoubenky velmi ženská. Výsledek není jen o milostném trojúhelníku (místy zvláštním, to si přiznejme), stěžejní je tu i sama doba a její detailní popis. Martin Scorsese (evidentně přístupný každému žánru) vstoupil na půdu obrazově pestrého kostýmního filmu. Mnohé si dělá po svém, přesto bych uvítal méně „mučivých“ momentů (délkou i uchopením) a prostě do toho víc šlápnout. Za mě je to příliš precizní a příliš „hlídané“, přál bych si větší tah na branku, víc vzrušení a rafinovanosti. Herecky samozřejmě velmi dobré. Čtyři hvězdy dát ale prostě nechci. (30.03.2022)