Po úradných hodinách

Po zavírací době je surrealistická hříčka, jejíž cílem je zřejmě co nejvíc a co nejkrutěji vytrestat Paula Hacketta za jeho nespokojenost s dosavadním životem a vyléčit ho z iluzí a snů o svém budoucím životě. Je to vlastně takový kafkovský film s vynikající depresivní atmosférou, kombinace Zámku a Procesu - osudem odsouzený úředníček se protlouká neskutečně bizarními situacemi, setkává se s bizarními postavami a za nic na světě se nedokáže dostat domů, vyspat se a dál snít o lepší práci... Všechny okamžiky a všichni aktéři jeho noční můry jsou nějakým způsobem propojeny a tvoří jakousi fiktivní síť, z níž, jak se zdá, nemá Paul Hackett šanci uniknout. Vše spěje do nádherného finále, jež je podobně jako úvodní část podkreslená krásnou Bachovou skladbou. Nic jsem si od tohoto snímku nesliboval, ale ve výsledku jsem se ohromně pobavil. Nezaslouženě méně známý Scorseseho film. (16.05.2007)

Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. (05.03.2018)

Na Scorseseho trocha neobvyklý film pri ktorom však dokázal, že ako režisér si dokáže poradiť prakticky s čímkoľvek. Už od začiatku má film veľmi záhadnú trilerovú, možno až hororovú atmosféru, z časti dosť bizarnú dokonca aj úchylnú, až sa zdá, že by skôr mohol byť dielom Davida Lyncha. Za jeho najlepšiu časť sa dá označiť pasáž návštevy Marcy v dome, ktorý obýva aj so svojou priateľkou, sochárkou Kiki, ktorej sochy mužov obalených papierov majú veľmi zvláštny ráz, až by sa zdalo, že sa pod nimi skrýva skutočné telo (v závere nato príde...). Pri filme som sa vôbec nenudil. Hoci je plný zvratov, ja som si pri nich oddýchol a aj keď hodnotenie nezodpovedá čistým 4*, udeľujem ich pre celkovú originalitu, dobre vybudovanú atmosféru a príjemný záver. (22.02.2008)

Na Scorseseho dosť atypické, trochu jednohubkové, ale stále veľmi zaujímavé a chytľavé. Som rád, že tento film kedysi zaradila STV 2 do filmového klubu, keď prezentovala Scorseseho tvorbu a nestavila iba na istoty typu Taxikár, alebo Zúriaci býk. Ja som im zato celkom vďačný, tvorbu velikánov treba poznať predsa obšírnejšie. VIDENÉ ZNOVA 8/23. Skutočne ide v Scorseseho tvorbe o vedľajšák, ktorý nie je ani zďaleka tak ambiciózny ako väčšina jeho diel. Na škodu to ale samozrejme nie je, film má vzhľadom na zápletku a daný krátky filmový čas doslova zbesilé tempo a k tomu, ako vidno, netreba vôbec točiť akčné scény. (10.01.2013)

Brouzdám si takhle večer po televizních kanálech, když tu náhle natrefím na sympatického chlapíka, který se v baru ukryl před deštěm, ale nemá peníze a rád by se dostal domů. Tak jsem si řekla, že si počkám, jak to s ním vlastně dopadne a jestli se do něčeho (případně) nezapletl. Rozhodně jsem nelitovala a konec mě příjemně překvapil, a zároveň i lehce zamrazil. (20.02.2008)