Po úradných hodinách

Upřímně řečeno, do vylepování cedulí "mrtvý člověk", mi to připadalo, neříkám, že jako všední a běžný, ale tak nějak povědomý, protože pošahaných krav jsou všude čtyři prdele a bizarní situace a náhody jsou mojí (ne vždy vítanou) doménou, pro ty, které šokovala už první třetina filmu mám jen slova lítosti a na náhrobek nápis "unuděn k smrti." Pravdou je, že v okamžiku, kdy se šílený shody náhod a Scorseseho imaginace rozjely na plno, nezbývalo mi nic jinýho, než litovat hlavního hrdinu. Na druhou stranu jak jinak zocelit neduživýho ajťáka, ne? Příběh jak ze snu (ze zlýho), kdy nejste pány svého vědomí a mozek s vámi soutěží o první místo v GP docenta Chocholouška, a kdy se člověk chce už, doprdelepráce, probudit. Dost mi to připomínalo Stoneovo U-Turn a Pennovo anabázi. Prostě jedna probdělá noc daleko od své postele, klasicky bez prachů, ale za to s proviněním, že možná můžu za smrt jedný labilní děvy, která namísto polykání mé DNA sežrala kýbl prášků pro extra spánek, šílenej taxíkář (celkem normál) a Calverovo po krvi prahnoucí banda se zmrzlinářským autem zabijákem a další nezapomenutelný, maximálně absurdní zážitky a propletený příběhy, který k takovýmu filmu patří a dodávají mu na atmosféře, ne jak v Haggisovo snímku Crash, kde všechno naopak zazdívají. Jednoduše super pokoukání z doby, kdy jsem ještě nevěděl, že nějakej Scorsese existuje, a proto mi tak dlouho trvalo, než jsem zase název z mé plešatějící lebky po letech vyhrabal. Užil jsem si to jak před léty. (02.04.2012)

Martin Scorsese a jeho nejzběsilejší filmová jízda. Šílená odysea jedné noci v pekelné newyorské čtvrti, ze které není úniku, mě i při opakovaném zhlédnutí vždy rozveselí, znepokojí, napne, vyděsí i zahřeje u srdce. Po zavírací době je kultovní záležitost, kterou jsem si po dvanícti letech od prvního zhlédnutí letos ve Varech konečně mohl dopřát na velkém plátně, kam bez jakýchkoliv pochybností prostě patří! [KVIFF 2024] (30.06.2024)

Asi mi to přijde jako nejméně typický film Martina Scorseseho hlavně hereckým obsazením, ve kterém nefiguruje nikdo z jeho obvyklých spolupracovníků. A až do letoška jsem o filmu neuvažoval jako o kafkovském, což nakonec nepochybně je. Noční dobrodružství na hraně černé komedie a thrilleru je hravou hříčkou s výbornou hudbou i kamerou. Je s podivem, že Griffin Dunne od té doby nezavadil o pořádnou roli. (A v hlavě stejně hlodá červík, jak by to asi vypadalo, kdyby tento scénář natočil Tim Burton.) (06.07.2024)

Aha, tak teď už naplno beru zpátky svá dřívější prohlášení, že Martin Scorsese je pro mě nezajímavý režisér a že mě jeho filmy většinou míjejí... protože druhá pětihvězda za sebou už nemůže být náhoda! :-) Nebýt prokletého Vlka z Wall Street, asi bych mohl mít tohoto pana režiséra i hodně rád. Já už si dávno přál vidět surrealistický film, v němž hlavní postava bloudí tajuplným prostředím, zažívá na každém druhém kroku různé divné věci a setkává se ještě s podivnějšími postavy. Dokonce jsem už na pár filmů, které by tomuto schématu mohly z větší části odpovídat, narazil, jenže skoro vždy šlo o hodně umělecké snímky typu Black Moon nebo Litan, které mi svým stylem, těžko uchopitelným dějem a často i absencí výraznějšího nadhledu, zase příliš nesedly. Scorsese je režisérem, který se nebojí jít proti mainstreamovým trendům, má svůj osobitý rukopis i smysl pro nadhled, ale současně natáčí divácky vstřícné snímky a obvykle nepodléhá žádným přehnaným bizarnostem, rovněž dokáže zejména z prostředí nočního velkoměsta vybudovat dobrou atmosféru a ačkoliv by mě to před zhlédnutím filmu Po zavírací době vážně nenapadlo, Márty se ukázal coby režisér takového snímku perfektní volbou. Po Královi komedie už navíc podruhé dokazuje, že kdyby se v nasledujícím desetiletí nevyprofiloval jako specialista na mafiánské a gangsterské filmy, mohl se pro spřízněné publikum stát i režisérem originálních černých komedií s prvky thrilleru. Skvěle vystavěný podivný děj má rovnomerně rozložené vtípky, nápady, ojedinělé příhody a setkání s dalšími postavy, řada prvků nalezne dobře vypointované pokračování, noční prostředí dýchá pohlcující atmosférou a pokud jsem si párkrát říkal, zda mě takový film brzy přestane bavit a chvíli se k tomu málem schylovalo, vždy mě dokázal něčím novým překvapit, pobavit, upoutat, zpátky si mě získat, i závěr se hodně povedl... Griffin Dunne se navzdory velmi povedenému zdejšímu výkonu nikdy nestal velkou hereckou hvězdou, takže divák si má možnost v hlavní roli takhle originálního filmu užít neokoukanou tvář a možná tak i lépe se s bláznivými prožitky hlavní postavy stotožnit. Výborná „noční“ jízda, kterou jsem si shodou okolností zvolil den před Silvestrem a nejspíš jsem dobře udělal. :-) [90%] (31.12.2021)

První půlka utahaná, druhá hustá a solidně paranoidní. Bláznivina, kde většími šílenci jsou ženy - ani jedna z nich není normální a všechny se tváří, že touží po hlavním hrdinovi, který je postupem noci čím dál tím víc uválenější a vyšinutější. To spíš chlapi se mu snaží tu a tam nezištně pomoct. Prostě absurdita o tom, že by si člověk měl vážit své nudné práce, protože za zdmi šedé kanceláře číhá život barevný a nebezpečný jako džungle plná divokých zvířat. ____ Scénář musel určitě napsat chlap. /7. 8. 13./ (07.08.2013)