8 MM

Soundtrack Mychael Danna: 1. The Projector [1:20] ,2. The House [2:05] ,3. The Call [1:44] ,4. The Film [1:09] ,5. Cindy [0:56] ,6. Missing Persons [4:46] ,7. What Would You Choose [3:11] ,8. Hollywood [2:51] ,9. Unsee [1:19] ,10. Dance With The Devil [5:36] ,11. The Third Man [1:14] ,12. Loft [1:56] ,13. No Answer [1:47] ,14. I Know All About... [1:41] ,15. 366 Hoyt Ave. [1:46] ,16. Scene Of The Crime [5:53] ,17. Machine [3:30] ,18. Rainstorm [3:49] ,19. Home [1:32] ,20. Dear Mr. Wells [1:53], (10.06.2011)

Na rozdíl od některých komentářů si nemyslím, že Joel Schumacher chtěl natočit film o snuffu, nýbrž film o fascinaci a posedlosti smrtí i její brutalitou. Snuffový osmimilimetrák s vraždou neznámé dívky, jejíž totožnost se soukromý detektiv Tom Welles vydává vyšetřit, je jen prostředkem sestupu do nejtemnějších zákoutí lidské duše, do pekla brutality a nelidskosti, která nakonec na moment zcela pohltí i toho, kdo přichází jako vyslanec práva. Nicholas Cage je úžasný, přerod ze zvědavého vyšetřovatele do posedlého a posléze smyslu zbaveného mstitele je provedená mistrovsky. Nakonec se kladný hrdina ocitne před neodvratnou otázkami "proč to dělají?", "co se jim na to líbí", které, ač jsou mířeny proti vrahům, mají osvětlit zejména rostoucí temnotu v jeho duši. Cosi, co máme všichni v sobě. Schumacher je výtečný režisér, vystačí si bez zbytečné explicitnosti a viditelné brutality, přesto je atmosféra 8 MM jen o málo méně hustá a syrová než ve Fincherově Sedm a s blížícím se koncem se stupňuje. Jako divák jsem se ocitl v kůži Toma Wellese, který je zhnusen, zhrozen, ale nedokáže přestat. Otázka "proč" je až příliš sžíravá... Tenhle film prostě není dokumentem o jednom z nejděsivějších filmových žánrů, ale ztělesněním onoho proč se všemi důsledky. Výtečným ztělesněním... Nedává odpověď, ale je podkladem pro (sebe)analýzu. (07.11.2004)

Dost drsný thriller. Od tohoto filmu už Cage jen paběrkuje. K dokonalosti nechybí filmu mnoho, snad jen - lepší režisér. Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že Joel Schumacher v posledních letech ztrácí dech a dokáže mírně "znehodnotit" i opravdu kvalitní film. Možná je to jen můj subjektivní dojem. Rozhodně však 8MM patří mezi nejlepší thrillery 90. let (18.07.2002)

"Ďábel tě má ve spárech".. i po několikátém zhlédnutí stále vynikající a velmi intenzivní zážitek o rozplétání jednoho hardcore osmimilimetrového snímku. Tenhle miliardář totiž nebyl žádný filmový amatér, všichni zúčastnění nejprve doufají, že tahle zvrácená podívaná je jen dobře zvládnutý podvrh, protože nebožtík byl nejen vzorný manžel a otec, ale i zosobněním konzervativního gentlemana. Detektivní rutina Nicolase Cage začíná v centrálním archivu pohřešovaných, končí však krutou pravdou, která pohltí i samotného detektiva. Nevím, jak to mají ostatní, ale osobně vnímám Joela Schumachera jako rozdvojenou osobnost - ta první je Joel Schumacher, kterého mám nesmírně rád (Volný pád, 8mm, Telefonní budka), a ta druhá je Joel Schumacher, kterého obcházím s rozpaky (Batman a Robin, Česká spojka, 23). Tady předkládá formu a obsah ve velmi sympatické harmonii, nedochází mu dech a logicky rozdané karty logicky dotahuje do konce. Samozřejmě dnes už nějaké chybky a chyby vidím (viděno snad osmkrát), ale nejvíc skutečně oceňuji, že se scénárista A. K. Walker nemusí uchýlit k nějakým laciným zvratům a veletočům. Cage, Phoenix, Gandolfini, Keener, Stormare.. všichni velmi přesní. (07.10.2007)

Zcela určitě jeden z nejlepších hodně temných thrillerů, které vznikaly vlastně jen v Devadesátkách. Mlčení jehňátek nebo Sedm, ale dalších bych z hlavy asi nevysypal. Když jsem tohle poprvé viděl zhruba v 18 letech dostavilo se zpočátku menší zklamání, protože zaprvé jsem si tuto temnotu nedokázal tehdy adekvátně vychutnat a zadruhé vidět Cage po dokonalé akční trojici ve filmu, kde se téměř nestřílí pro mě znamenalo pomalu hereckou zradu. Dneska vidím věci samozřejmě zcela jinak. Výborný thriller, ve kterém se hlavní hrdina, který vyšetřuje možnou vraždu propadá podsvětím stále hloub, aby případ vyřešil. Že se to neobejde bez obětí, jak fyzických tak duševních je divákovi jasné. Miluju scénu s Dinem, Machinou a naším detektivem, když se poprvé setkávají a náš hrdina je prozrazen. Podobné filmy dneska již nevznikají, ale ukazují nám minimálně to, že Devadesátky byly prostě výjimečné. PS: Dino Velvet by mohl mít i vlastní film. 85% (13.09.2018)