Strach

Z příběhů s majorem Kalašem zatím znám, a rád si opět zopakuju, Vrah skrývá tvář a Na kolejích čeká vrah. Jak by řekl jeden náš bývalý předseda vlády(dej mu pámbů věčnou slávu), jedná se o křišťálově čistou detektivku. Žádné postranní (zbytečné) motivy, žádná složitá rodinná pouta pánů detektivů či cokoliv podobného a přesto to funguje na jedničku a nemáte pocit, že koukáte na dokumentární, tedy chladně odtažitý, záznam detektivního vyšetřování.  Lidský rozměr dodávají herecké výkony, a to nejen pánů Hrušínského a Brzobohatého, ale zejména všichni ti vyšetřovaní podezřelí, u nichž máte pocit, že je určitě znáte ze sousedství, Tomu se říká civilní herectví a přesně takové patří do realistického detektivního příběhu, jakým tenhle první Kalašův případ bez pochyb  je. Napětí by se pak v mnoha scénách dalo krájet a o zvraty inteligentního detektivního příběhu taky není nouze. Špionážní příchuť pak neměla pražádné znaky propagandistických prorežimních hloupostí, tohle se mohlo odehrát i na opačné straně ostnatého drátu.  Závěrečné odhalení u soudu  rovněž slušně šlehne. Čtyři hvězdy, ale jen proto, že si nechávám malou rezervu pro další části. (26.09.2022)

Velmi příjemné vyšetřování s ještě příjemnějším hlavním duem vyšetřovatelů, kteří pro mě byli hlavním lákadlem pro zkouknutí. Pravda, trošku se mi toulala pozornost jinam, takže jsem se v ději ztrácela, ale i tak jsem si kriminálku vychutnala. U dalšího dílu už jsem dávala větší pozor. Musím se poplácat po rameni, že jsem poznala malého Potměšila. Uhádnout vraha bylo těžké, i když vyšetřování bylo velmi důkladné. Těším se na další díl a zajímavější vraždy mladých dam. (02.10.2023)

Člověk by si myslel, že se divák v záplavě těch vět o tom, co kdo dělal před válkou a za protektorátu a o co kdo po roce 1948 přišel, ztratí, ale kupodivu se tak neděje. Je to hlavně ve scénáři, který kriminální zápletku umí dobře podat a tak jste napjatí a zvědaví. Na další dva snímky s Kalašem to sice nemá, ale za podívání to rozhodně stojí. (05.01.2004)

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)

Hm, tak tohle bylo trochu zklamání. Hrušínského nihilistický Kalaš je sice fajn, ale na další díly Strach nemá ani náhodou. Hlavně mě tedy mrzí strašně překombinovaný scénář. Zatímco motiv pornografie v socialistickém Československu mi přijde hodně zajímavý, to, v co se nakonec vyvine, je přitažené za vlasy. Nehledě na fakt, že v množství postav a jejich aktivitách za války a po válce jsem se brzo ztratil. Solidní thriller, bohužel s nezvládnutým vyústěním. No a ty záběry ze soudního procesu na konci... Asi to bylo poplatné režimu, ale mě z toho v kontextu dějin mrazilo. (23.06.2015)