Po stopách krve

Do druhé vraždy se kolem napětí jen tak našlapuje, aby se neřeklo, ale od druhý vraždy se do toho konečně trkne pořádně a pak už nezáleží na čase, nezáleží na hladu, nezáleží vůbec na ničem a jediný co diváka zajíma, kdo to byl ! Jelikož se ve filmu nevyskutuje zahradník, pátrání po vrahovi je tak o to napínavější. Psát chválu na herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho je snad úplně zbytečný. Rudolf Hrušinský může hrát ve filmu třeba neviditelnou blechu a stejně by na sebe strhnul veškerou pozornost. (06.04.2010)

Hodně povedená detektivka. Hrušínský je jako vždy výborný, ostatní herci taky. Příběh byl taky hodně solidní. Co mě ale na filmu bavilo nejvíc byla jeho temná a chladná atmosféra. Jenom by mě zajímalo jak by třeba dneska v době nesmyslné korektnosti prošla třeba věta o tom, že cikán se v cihlárně fláká a ostatní musí dělat za něj a on pak dostane stejný peníze :-) (05.01.2013)

Impozantní napínavé dílo co zaujme nejen hereckým uměním Rudolfa Hrušinského, ale také propracovaností vyšetřování, kde se pídíme spolu s detektivem Kalašem(Hrušinský) za šíleným vrahem. Strašně se mě líbili ty pasáže s vyslýcháním podezřelého, to bylo dokonalé. .... HODNOCENÍ: 90% (5*) (25.01.2014)

Snad ještě lepší než předchozí snímek, ačkoliv major Kalaš tentokrát pátrá sólo (a "na dovolené"). Vše je opět velmi realisticky natočeno, vraždy (respektive jejich výsledky) jsou opravdu nesmírně odpudivé a nemohl jsem si pomoci, abych tu a tam nepřivřel oči. Rudolf Hrušínský je opět dokonale maigretovsky zabýčený, štědrý širokoúhlý obraz dělá z filmu ještě impozantnější podívanou... Zkrátka Petr Schulhoff opět napsal a sám si natočil skvost. (21.12.2014)

Schulhoffův třetí noir (ale z těch českých asi ten nejprvnější) zastíní kdejakou americkou klasiku tohoto žánru. Nejde jen o kriminální drama zasazené do skličujícího bezčasí vyšinutého světa, ale nad ně – právě o tento svět sám. Příběhem prochází jen málo postav (a možná vůbec žádná!), která by nebyla více či méně osamocená – a právě takový je i vyšetřovatel. Vražděné osamělé děti, osamělý psychopatický vrah, žijící v roztříštěných vztazích s podobně odstředěnými lidmi, vzbuzujícími svým žalem respekt i hrůzu, osamělá vesnická kráska zabřednuvší v kalný vztah s nezralým ženáčem ze sousední vsi, rovněž vrženým v život spíše proti své vůli, vyděděný sígr z polepšovny předurčený k otročině a sebeužírání ve všeobecném opovržení (zvláště tyrany navyklými na přetvářku, kterou pokládají za život) a řada lékařů, tiše evidujících a diagnostikujících povrchové rány života a smrti… Kalašova osamocenost přitom zvláště zneklidňuje: obestírá ji mlčení, známka koncentrace i pozorného bezeslovného dialogu s vyjevujícími se skutečnostmi. To ticho neobklopuje vír nezkrotitelných myšlenek, o nichž bychom se mohli něco dozvědět: naplňuje se jím naprosté noření se ve věci, v záhadné, nesrozumitelné, ale k cíli vedoucí. Ale i věci umějí klamat a z důvěry v jejich lež se rodí to nejskutečnější drama: nezodpovídají naléhavé otázky, ale vtahují do svých hlubin, jako by jim chyběla milostná blízkost zaujatého zraku. Kalašovo vyšetřování je mystériem – a mohlo by být iniciací, rozšířeno o další postavu, jinošského detektivního eléva, o což se pokusil pozdější, aktualizovaný kalašovský příběh Na kolejích čeká vrah. Ten však drama odstínil (účinným) humorem a převedl je do jiného světa i vědomí. (12.01.2018)