Man of Aran
Obsahy(1)
Zakladatel moderního dokumentárního filmu, režisér Robert J. Flaherty, natočil hraný dokument zachycující sugestivními obrazy každodenní boj rybářů s mořem a kamenitou půdou, jež skýtají jen tu nejskromnější obživu. (contrastic)
Recenzie (8)
Rozmýšlel jsem se nad 4 a 3,5, ale zvolil jsem čtvero... o dvacet let později od Nanuka a Flahertyho mistrovství dostoupilo praktického vrcholu. Střih a kompozice, člověk a příroda, výborně zvládnuto na úkor narace, která v Muži z Aranu prakticky není. To co stihne v Nanukovi Flaherty předložit divákovi ve vyprávění, věnuje zde živelným záběrům rozbouřeného oceánu a kamenných břehů... na jejich okraji stojí téměř nahý člověk. Pokud jste předtím dostatečně nespali, některé pasáže můžou být proto značně lyrické, možná až k usnutí. (jde z části o hraný dokument, což je pro R.J. F. tvorbu typické, stylizace původních obyvatel do rolí předchozích generací v prvku použití archaických nástrojů, dále občasné uvrhávání svých "herců" do nebezpečných exteriérů - viz. rozbouřené moře atd.) Nanuk pro mne ale v souboji s Aranem vítězí. ()
Mussoliniho pohár ()
Postupy němého filmu jsou ještě hodně znatelné (vč. Flahertyho metody), zvuková stopa včetně hudebního doprovodu byly do filmu zakomponovány dodatečně. A i když je film složen výhradně z inscenovaných obrazů (v odborné sféře se hovoří o tzv. promyšleném dokumentární filmu, v konkrétním Flahertyho případě také o dokumentárním naturalismu), stále se jedná o velmi silnou výpověď o životě kdesi na Aranských ostrovech, v zapadlém koutu Evropy západně od pobřeží Irska. ()
Nejnapínavější film, co jsem za poslední dobu viděl :-) ()
Co na tom, že si nerozumím s Flahertym protěžovaným žánrem inscenovaného dokumentu, on si s ním tentokrát nerozumí ani sám Flaherty. Je to zejména v postprodukci přidanou zvukovou stopou, která se obzvlášť v dialozích vzdává přesnější synchronizace s obrazem. Z hlediska střihu je film také poměrně primitivní, scéna s chlapcem hledícího na žraloka pod hladinou mi svou nechtěnou průhledností připomněla Kulešovy experimenty. Flaherty se stylisticky zapomněl kdesi u Nanuka. Buñuelova podobným tématem se zabývající Země bez chleba je lepší, a co je důležitější, podstatně kratší. ()
Některé záběry byly odvážné, napínavé a zručně natočené, ale jejich délka a klidné scény, které je oddělovaly mě občas donutily zívnout. Nanuk zůstal nepřekonán. ()
ocenenia : MFF Benátky 1934 - Najlepší zahraničný film (Mussoliniho pohár) ()
Možná trochu moc dlouhé a rozvláčné, na druhou stranu řada scén byla pojata neuvěřitelně dramaticky. Sem si teď přečet, že to točil na jednu kameru, tak to klobouk dolu, no. ()