Nothing Really Happened
Réžia:
Evald SchormScenár:
Jaroslava MoserováKamera:
Jiří MacákHudba:
Jan KlusákHrajú:
Jana Brejchová, Tereza Brodská, Jan Kačer, Jan Potměšil, Marek Vašut, Zdeněk Žák, Jiří Langmajer, Jiří Pomeje, Vlasta Mészárosová-Šebková, Anna Kreuzmannová (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Blanka (J. Brejchová) je zkušená a uznávaná redaktorka jednoho knižního nakladatelství, a právě pracuje na knize mladého horolezce Františka Andrlíka (M. Vašut). Stará se o své dospělé děti Šárku (T. Brodská) a Vojtu (J. Potměšil) a tráví čas se svým přítelem – advokátem Otakarem (J. Kačer). Její život poznamenaly dvě zásadní události, nejprve když nešťastnou náhodou Šárku jako malou opařila a způsobila jí značné popáleniny. A podruhé, když jí zemřel manžel. Hlavně první neštěstí znatelně změnilo chování Blanky k dceři. Za viditelné jizvy na Šárčině těle se neustále viní a věnuje se jí s přehnanou starostlivostí a péči. U nich doma to má ale za následek spíše jen konflikty a vzájemné nepochopení. Šárka je z matky jen podrážděná a čím dál víc se jí protiví, neboť jí matka nevědomky ubírá vlastní životní prostor. Z toho důvodu matce spoustu věcí zatajuje, aby se mohla alespoň někdy svobodně nadechnout... Evald Schorm, uznávaný představitel „československého filmového zázraku“ 60. let, byl za doby tzv. normalizace jedním z „nepohodlných“ tvůrců, kterým byla práce u filmu zapovězena. Jeho posledními filmy se staly na dlouhou dobu Psi a lidé nebo televizní film Úklady a láska – oba z roku 1971. K režii celovečerního filmu se vrátil až po dlouhých sedmnácti letech v době opětovného uvolnění na konci 80. let. Film Vlastně se nic nestalo z roku 1988, o matce, co si až přehnaně klade vinu za něco, co již pominulo, se však stal jeho posledním. Režisér se premiéry filmu nedožil a zemřel čtyři měsíce před ní. Za scénářem stála lékařka, diplomatka a politička Jaroslava Moserová-Davidová – která dlouhá léta působila na klinice popálenin 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. (Česká televize)
(viac)Recenzie (33)
Úplně nezáživný film, který ve mě vzbuzuje otázky: Proč se takový film točil? A proč v tomto hrála Jana Brejchová? Vždyť ona je jediná, proč jej nevypnout už po půl hodině. Jestli chcete vidět Brejchovou, jak vypadala těsně před padesátkou, tak se na to podívejte. Jinak je to absolutní ztráta času. Mimo jiné vypadá tam mnohem líp než kdokoliv jiný ve filmu. Obzvláště v porovnání s její dcerou Terezou Brodskou, která tu vypadá jako škaredé káčátko. [419. hodnocení, 29. komentář, 56%] ()
Československé drama od slavného režiséra E. Schorma, jenž se k natáčení dostal po sedmnácti letech nuceného odmlčení. Jádrem dramatu je složitý vztah matky a dcery, přičemž matka se svou přehnanou péčí snaží odvrátit pocit viny, jenž ji tíží, neboť své dceři jako malé způsobila svou nešikovností popáleniny. Dvacetiletá dcera Šárka však trauma dávno překonala, baví ji život, její alergie na matku je způsobena nikoli její dávnou chybou, nýbrž přemírou citů, jež však nejsou na místě, a také svojí urážlivou, hysterickou a přemoudřelou povahou. V roli matky, nesoucí letité břemeno viny, se představila J. Brejchová, jež svým vyzrálým a přesvědčivým výkonem zaujala herecky jednoznačně nejvíc, zatímco její dcera T. Brodská opět dokázala, že mnoho talentu od svých geniálních rodičů nepobrala a snímek ji zastihl v její obvyklé póze nafrněné slečinky. Kouzlo dramatického vztahu skutečné dcery a matky, na něž možná režisér spoléhal a které už použil ve svém filmu Lítost, se nekonalo. Snímek celkově působí poněkud nehlubokým dojmem, na což jsem od Schorma nebyl zvyklý a jeho geniální satirické šťouchání do socialistické společnosti také dočista zmizelo. Kromě sympatické redaktorky Brejchové herecky výrazněji zaujal její syn J. Potměšil, dále se ve vedlejších rolích objevil přítel Otakar v podání Schormova kamaráda J. Kačera a horolezec M. Vašut, jehož knihu matka korigovala, zatímco u něho vzplály city k její dceři. Ve snímku se objevilo mnoho nedomyšlených či zbytečných osob, což dramatu rozhodně na kvalitě nepřidá, mám na mysli zejména podivného překupníka J. Pomejeho, ne zrovna chytrého Šárčina nápadníka J. Langmajera či ještě více podivného kolegu redaktora Z. Žáka. Snímek, jehož premiéry se autor nedožil, bych neoznačil přímo za zklamání, složité psychologické mezilidské vztahy jsou zobrazeny dosti citlivě, avšak věhlasu jeho filmů z 60.let se film, zejména kvůli plytkému nosnému tématu a nepovedeným vedlejším postavám, nepřiblížil. ()
Příběh nese v sobě jedno hlavní poselství a to se mu daří. Poselství tkví v tom, že po shlédnutí si člověk aspoň chvíli dává pozor na sebe a na druhé. Šel jsem si potom uvařit kávu s větší obezřetností. Tandem Brejchová Brodská fungoval docela dobře. O filmařině se toho hodnotit moc nedá jelikož je socialisticky podprůměrná až otřesná. Až na okraji příběhu se někde tetelí střípky a odkazy na minulý režim a tehdejší morálku. Ale o to zde tolik nešlo. Problémy mezi dospívajícími dětmi a jejich rodiči je aktuální téma vždy a v jakékoliv době. A pokud je v tom zapleteno dětské trauma a pocit viny u dospělého, platí to dvojnásob. A to je hlavní co tímto příběhem chtěla scénáristka říci. Jen to zpracování... ()
Scénář nic moc, ale film táhnou dolů hlavně špatné herecké výkony. Téměř všichni herci přehrávají, až se hory zelenají, zvláště duo Brejchová-Brodská, kterým jsem nevěřil ani Dobrý den. Exaltované herectví Brejchové by se hodilo do 50. let, ale tady už působí dost archaicky. Kromě toho: nebylo mi jasné, proč všichni pořád řeší ty popáleniny, když na Brodské nic takového nebylo vidět. Páni maskéři by si měli zajít do špitálu na intenzivku, aby viděli, jak vypadá opravdu popálený člověk. ()
Jak bych to jen uvedla.. No, název naprosto vystihuje děj. V tom filmu se opravdu vůbec nic nestalo. Ne, to zas ne. Přehnaný vztah dcera/matka, kdy matka si nese celým životem vinu za zohyzdění dcery, ta už má dost neustálého hlídání a ke konci filmu začíná dělat všechno na just. No, 3* jen za to, že jsme se u toho s rodinou tak nasmáli.. Bohužel jsem si z toho udělala komedii. ()
Tak tohle fakt nemusím. Vydržel jsem půl hodiny a pak jsem to vzdal. Nepostřehl jsem ani náznak zápletky, a herci mi přišli jako z pimprlového divadla. 201109103000/8347/8544 ()
Spíše slabší film, námět je zajímavý, ale scénář, režie, herecké výkony a zpracování se moc nepovedlo. Hodnocení: 50 % ()
Brejchovou nemusím, ta mě sere snad všude, ale tady mě srala mimořádně. Ale Brodská by šla na kulatinu, ale jinak fil o ničem, za šukózní Brodskou 2* ()
Ani se Kačerovi nedivím, že se mu nepostaví ()
film, na kterém je zoufale vidět životní situace tvůrce - já ho jako takový beru jako nehotový, nedokončený, pouze předzvěstí něčeho, co mělo být. od kačera jsem popravdě nic jiného než kačera neočekávala, ale ústřední dámská dvojice mne trpce zklamala ()
-ale tak zas tak špatný, jak tady všichni píšou to nebylo. Naopak, mě se motiv celého příběhu velmi líbil a byl by to skutečně dobrý psychologický film, bohužel herecké výkony byli slabší. Duo Brejchová-Brodská mělo těžit zejména z toho, že jsou skutečně matka s dcerou, bohužel tento bonus žádným bonusem nebyl. Kupodivu mi přišla horší Brejchová. Na nervy mi lezl Jan Kačer,ale ten mi leze na nervy prakticky kdekoli, takže to bych pominula. Celkově se mi to docela líbilo,ale jen na tři hvězdy ()
V pražských kinech se promítal od 19. 1. 1989 (Lucerna, Svornost) ()
Je škoda, že pan Schorm byl už s cévami hodně nemocný a asi unavený a nedokázal využít možnosti po letech natočit film v roce 1988, kdy už omezení byla nepatrná. Paní Moserová byla skvělá ženská se spoustou schopností, ale zjevně napsat živý dialog mezi ně nepatřila. Dvorní herci Evalda Schorma Jan Kačer a Jana Brejchová, tady ale neuvěřitelně toporně deklarují perly jako Co když je umění žít skutečně umění a musí k tomu být nadání Stejně nemáme na vybranou a Já jí život dala a já jí ho kazím. Matka s dcerou ve společných scénách nefungují ani trochu, jako by si byly zcela cizí, je to nucené, ale ona mladá zdědila jen podobu, nikoli herecké schopnosti. Kombinace Langmajera, Pomejeho, Potměšila (ten je podle mne snad jediná uvěřitelný), Žáka a Vašuta je taky neuvěřitelná. Skutečně snad jen únava a nemoc mohou vysvětlit takové totální selhání, film je zcela zbytečný, myslím, že na vině je slabý a toporný scénář a nemocný režisér, který nechal herce ve zcela nepřirozené rovině. ()