Obsahy(2)
Láskyplný spor krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Paarovou... Půvabná hříčka je mistrným dialogem mezi mužem a ženou. Manželský pár, v němž je on – starší a mocný – ona – mladá a půvabná. Vzájemné škádlení, rozmíšky i hašteření naplnilo jedno královské ráno v ložnici. Mocný anglický král Jindřich VIII., který dal, jak víme z historie, usmrtit nejednu svou manželku, a poslední z nich – Kateřina Paarová, provokující s veškerou drzostí svého mládí. Hlavní spor nastane o barvu koně Alexandra Velikého. Byl bílý nebo černý? Zvítězí on, ona nebo láska, která se za všemi těmi slovíčky přece jen skrývá? Originální hra s historií je divácky přitažlivá především díky hereckému umění obou představitelů – Jany Brejchové a Jana Wericha. (Česká televize)
(viac)Recenzie (61)
Byl jednou jeden král a ten měl šest žen. A když byl starý, byl unavený a mrzutý. Jeho poslední žena Kateřina Paarová byla o několik generací mladší a i jinak s ním měla málo společného. Není divu, že se ti dva neustále přeli a o cosi se dohadovali. To je vlastně celý děj televizní hry Král a žena. Brilatní herecké výkony Jana Wericha a Jany Brejchové však dělají z této televizní hříčky perlu Zlatého fondu české kinematografie. (Werich nám předvádí spíše mrzutosti svého stáří než dokument z anglické historie. ) V jejich podání dokážeme porozumět a uvěřit vztahu Kateřiny a Jindřicha. Něco mezi manžeským, rodičovským a přátelským vztahem je doprovázeno neustálým, malicherným, ale vlastně vlídným hašteřením. ()
Je libo vajíčka natvrdo, na měkko, na přesno a nebo dokonce syrová:-)? Jakou barvu měl tedy nakonec Alexandrův kůň Bucefalos..? V tom tápu doteď:-) "Tedy je s podivem, že ženská s vašimi zkušenostmi neví jak se vaří vajíčko naměkko.„ Památná to věta, na kterou si od této doby vzpomenu kdykoliv když budu mít chuť a vajíčka a nebo kdy se mi vajíčka na přesno nepovedou:-) Krásná inscenace, nádherné vystříbřené slovní rozpeře a přestřelky a hlavně pak oba dva hlavní herecké výkony. ()
Rozhodně víc Werich než Jindřich VIII. Hraje tam sebe, ne historickou postavu. Laškování s vyhrožováním popravou má trošku jiný nádech, pokud vyhrožující má moc to uskutečnit a v minulosti již tak učinil. Pak to není laškování, ale výhrůžka z pozice silnějšího ve vztahu. Nepřijde mi to pak úplně humorné, spíš zlé. ()
Také mám ráda vajíčka uvařená na přesno, je to totiž nejlepší způsob jejich úpravy. Krásný konverzační souboj o tom, že malichernosti se dají nafouknout do velkých rozměrů, ale kde je láska, tam se to vyřeší úplně samo. Werich byl jako herec nenapodobitelný. Samozřejmě taky těžko překonatelný. Jan Brejchová byla proti němu taková křehoučká bytost. ()
Poslední scénář pana Wericha padl právě na toto. Jindřich VIII. jako zástupce nejen Anglie, ale též mužů - pánů tvorstva. Kateřina Paarová pak zastupuje ženy a jejich pokolení. Je to věčný spor o to, kdo má víc pravdy. Důmyslná žena či touhou hnaný muž? Jan Werich je opět výborný, ale Jana Brejchová mě nikdy moc nepřesvědčila. Navíc si nemyslím, že takováto krátká epizodka stačí k pochopení vztahů mnohem složitých navíc na pozadí dějinných postav. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (3)
- Kůň Alexandra Velikého Bukefalos byl černý, pravdu tedy měla Kateřina Paarová (Jana Brejchová). (Landauer)
- Natočeno podle krátké hry Maurice Baringa (1874–1945) „Catherine Parr or Alexander’s Horse“ vydané knižně v souboru „Diminutive Dramas“ (1911). Pro film ji přeložil a zpracoval Jan Werich. (HansBleimann)
- Přestože to nebylo patrné, Jana Brejchová byla během natáčení v pokročilém stádiu těhoteství. (Indy21)
Reklama